Working Holiday v Kanadě aneb první rok v zahraničí

0
773
Toronto

Naskytla se příležitost vyjet do světa. Kdo by to nezkusil, když byly okolnosti tak příhodné? A tak jsem sbalila kufr, přerušila studium na VŠ a vyrazila s přítelem za oceán do kanadského velkoměsta Toronta. Po nějaké chvíli jsme se rozkoukali, našli byt, začali pracovat a kdykoli to šlo jezdit po výletech.

Základní informace

  • Autor: Barbora Hrabčuková
  • Země: Kanada
  • Město: Toronto
  • Typ pobytu: Working holiday – pracovní prázdniny
  • Místo: Byt v centru
  • Typ práce: Dělník v pivovaru
  • Jazyk: Angličtina
  • Délka pobytu: Srpen 2014 – červenec 2015

Úvod do příběhu

Že vyjedeme do zahraničí, jsme se rozhodli už někdy na podzim 2013. Nejjednodušší cesta pro nás byla získat Working Holiday Visa. WH vízum nám dovoluje zůstat v dané zemi 12 měsíců od překročení hranice a legálně v ní pracovat. Kvóta pro WH víza je pro Čechy 1000 míst a přihlašovací brána, přes kterou se žádost posílá, se otevírala asi někdy v únoru. Každý rok je datum trochu jiný. V daný den a hodinu jsme s přítelem oba seděli jako přikovaní každý ke svému počítači a sledovali, jak ubíhají minuty do hodiny H. Na minutu přesně jsme oba začali usilovně bušit do klávesnice, vyplňovat formuláře a dotazníky a odesílat. Bylo to nekonečné drama. Nebyli jsme samozřejmě sami, kdo se v danou minutu snažil připojit a posílat, s námi to byly stovky dalších… Ale nakonec po dlouhém vyplňovacím maratonu jsme úspěšně dosáhli cíle a po několika dnech obdrželi mailem dopisy s vízem. Dodělat poslední zkoušky ve škole, vyběhat přerušení studia, zařídit pojištění a balíme kufry:)

Doprava

Letenku jsme koupili prakticky hned po obdržení víz. Vybrali jsme rovnou zpáteční, abychom upokojili případné zvědavce na imigračním, kteří by si třeba mohli myslet, že se domů vůbec nechystáme a plánujeme zůstat v Kanadě. Jediný problém byl, že letové plány nebyly ještě známy rok a půl dopředu, takže jsme si nemohli objednat zpáteční termín v červenci, jak jsme plánovali. Místo toho jsme tedy rezervovali let někdy po Novém roce s tím, že datum odletu změníme, jakmile to bude možné. Tak se také objevil později problém a velmi neprofesionální jednání ze strany Student Agency, od kterých jsme letenku koupili a už asi nikdy žádnou nekoupíme.

Let z Prahy do Toronta jsme naplánovali s přestupem v Amsterdamu, kde jsme měli cca 10 hodin mezičas. Cca hodina a půl letu z Prahy uteče jako nic. V letadle malá svačinka a už jsme přistávali. Z letiště v Amsterdamu jsme se vlakem dostali do centra asi za půl hodiny a měli jsme tak dostatek času prochodit si krásné městské uličky, kochat se všudypřítomnými vodníky kanály, desítkami cyklistů a vůbec úžasnou architekturou, která je jen zlomkem tamních krás. A pak už na nás čekal cca 8 hodinový let do Toronta.

pokoj

Ubytování a mzda

Po příjezdu se nás ujal přítelův strýc, který tam žije už asi 16 let, což byla pro nás velká výhoda a nepopsatelná pomoc do začátku. V prvních dnech s námi objel pár bytů, které jsme našli přes inzeráty. Nepotřebuji k životu mnoho a nejsem náročná, ale představa ročního bydlení v některých z nich mi způsobovala lehkou nevolnost. Nakonec asi po dvou týdnech se podařilo najít úžasný naprosto nový krásný byt přímo v centru města, 15 minut chůze od práce, ve 25. patře nově postaveného mrakodrapu. Po nastěhování byla ještě všude cítit vůně ještě nevyvětrané novoty (což bylo asi tak 1000x lepší než smrad dlouhá léta nevětrané zatuchliny, kterou jsme měli možnost cítit v předchozích bytech, které jsme si prohlíželi).

Práci nám ještě před příletem zařídil strýček, takže jsme se nemuseli o nic moc starat. Jakožto řadoví dělníci na lince jsme měli téměř minimální plat 12 dolarů na hodinu. Ale to naprosto stačilo na pokrytí veškerých výdajů a i na nějaké malé šetření úspor na budoucí výlety.

Pokud člověk nebydlí sám, ale dělí se o účty s někým dalším, dá se to zvládnout. Ale samozřejmě to, že jsme měli byt přímo v centru města, se odráželo na výši našich měsíčních výdajů. I přes to všechno si tam ale člověk s nejnižší mzdou žije dost královsky… alespoň v porovnání s nejnižší mzdou a úrovní života v Čechách.

Práce v Torontu

Velká rodina jménem pivovar

Trochu nervózní jsme šli první dne do práce, ale brzy jsme zjistili, že není důvod. Byli jsme ohromeni, jak otevřeně a přátelsky se s námi všichni přivítali, seznamovali se a bortili tak první ledy. Brzy jsme pochopili, že pivovar je jedna velká přátelská rodina, kde se s vřelým a přátelským jednáním setkáte nejen mezi řadovými zaměstnanci, ale stejně i mezi „vyšším personálem“ z managementu a kanceláří. Tenhle pocit korunují majitelé pivovaru, kteří často chodí do provozu, pamatují si jména všech zaměstnanců a s každým prohodí alespoň pár zájmu plných slov.

Časem jsme trochu pochopili a prohlédli na první pohled neskutečně přátelskou a ne vždy upřímnou povahu kolegů, ale i přesto člověka milé jednání potěší a povzbudí vždycky. Jak už jsem se zmínila, pivovar je opravdu jedna velká rodina a rodiny samozřejmě pořádají i spoustu „rodinných“ akcí. Halloween party, Christmas party, St. Patrick´s Day a spoustu dalších. Kdykoli byl slušný důvod uspořádat párty, slavilo se. A když už ne na párty, tak alespoň po směně na staff patiu pár piv s kolegy pro utužení vztahů.

Občas jsme se tu a tam zeptali, jestli je ta práce na lince baví a jak je možné, že tam jsou někteří už i několik let. Ale teď už se tomu nedivím. Kdo by nechtěl pracovat někde, kde má většinu kolegů ve svém kruhu blízkých přátel, má spoustu firemních výhod, vstřícného jednání ze všech stran a vlastně žádný závažný problém. Přijdeš pozdě do práce? To nikdo neřeší, to nejsou Čechy… Chceš pracovat víc hodin? Ok, přijď každé ráno o hodinu dřív, to se totiž Kanaďanům stejně nechce… Chceš volno? Stačí požádat… Nelíbí se ti pozice, na které pracuješ? Ok, vyřešíme to… Politika „Hlavně ať je každý u nás spokojený“.

Volno

Kdykoli jsme měli volný den (a že jich nebylo málo), snažili jsme se trochu cestovat a objevovat krásy a zajímavosti v okolí. Asi nejvíce nás nadchly samozřejmě Niagarské vodopády, které jsou od Toronta jen asi 2-3 hodiny jízdy vlakem a autobusem. Nezapomenutelný zážitek, který pohne s kdejakou tvrdou náturou. Druhé místo hýbalo především naším žaludkem… to když jsme se proháněly smyčkami horských drah úžasného zábavního parku Wonderland.

Osobně bych ještě vyzdvihla relativně novou atrakci v Torontu, kterou je Ripley´s Aquarium, nacházející se přímo pod CN Tower. Pro mě úžasné místo, kde bych mohla trávit každé volné odpoledne pozorováním vznášejících se medúz či hravých rejnoků a spousty dalších úžasných stvoření.

Přeci jen to byla první zkušenost v zahraničí a dnes už bychom se rozhodovali asi ve spoustě věcí jinak. Co vím ale určitě, že i přes vyšší prvotní náklady bychom si pořídili auto, které by nám umožnilo vidět mnohem více.

Život v Torontu

důmToronto je nejdražší město v Kanadě a projevuje se to samozřejmě v různých směrech.

Pokud uděláte stejnou chybu a nepořídíte si auto, budete také stejně jako my řešit dopravu. Veřejná doprava je opravdu dost drahá. Pokud nekoupíte měsíční jízdenku (která se skoro nevyplatí, pokud nejezdíte několikrát denně celý týden) a nenosíte hotovost, musíte si koupit tokeny, což jsou mini žetonkové mince, které házíte do kasičky či automatu v MHD. Jsou malé, lehoučké, velmi snadno se ztrácejí a velmi těžko vymyslíte místo, kde je uchovávat.

Jídlo není levné, ale zvládnout se to samozřejmě dá. Pokud ale máte nejnižší plat, na restaurace a hospody nejspíš zapomeňte… to je tu celkem drahá záležitost.

Velkoměsto má ale i své výhody jako třeba množství obchodů, rychlého občerstvení, kultury apod.

Jakožto milovník přírody jsem v Torontu velmi postrádala zeleň. Jedinou přírodou je tam jezero, které je ale téměř celý rok tak studené, že se na něj můžete tak akorát koukat. Ale kouká se na něj hezky, to zas ano. Malou oázou byly pro mě nedaleké ostrovy, na které se dalo velmi levně dojet trajektem a užít se den či jenom odpoledne procházkou v parku, který sahá od jednoho konce ostrovů a táhne se až na opačný konec.

Turistické tipy aneb mé nezapomenutelné zážitky

Niagarské vodopády, Ripley´s Aquarium, CN Tower, Canada´s Wonderland, Ostrovy. Tohle jsou místa, na která bych se jela podívat klidně znovu a která určitě stojí za návštěvu. Je zde ode všeho trochu, trochu přírody, trochu kultury a turistiky, trochu zvířátek a trochu zábavy. Každý si najde to, co ho zajímá.

Přínos pobytu

veverkaJsem a vždycky budu vděčná za to, že jsem se odhodlala a vyrazila do světa. Nezáleží na tom, jestli člověk začne v Kanadě nebo jiné zemi, nejvyšší přínos je pro mě zlepšení cizího jazyka, poznání života a lidí v jiné zemi a jiné kultuře ale především osamostatnění se a ztráta prvotní ostýchavosti, předsudků a obav, že něco nezvládnu. Letošek trávím na Novém Zélandu a plánuji stěhování do Anglie. Nic z toho by se ale nestalo, kdybych poprvé neudělala ten první velký krok do neznáma. Ráda budu na Toronto a Kanadu vzpomínat.

 

PS: Přečtěte si také pohled Bářina přítele Jakuba, který byl na Working Holiday s ní.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here