„Chovem slepic jsem se proslavila“ aneb o životě v Turecku #2

0
749
Chov slepic - život v Turecku

Druhá část rozhovoru s Češkou Helenou Levant, která již osm let žije v Turecku. Společně s manželem pěstují ovoce a chovají slepice nedaleko města Silifike. Jejich podnikání se dostalo dokonce i do hledáčku tureckých médií.

Přejdeme-li nyní k vaší práci – psala jste že podnikáte a vlastníte biofarmu. Mohla byste to trošku rozvést? Čím přesně se zabýváte a jak velký je váš podnik?

Zabývám se tím, že chovám slepice. Když jsme postavili náš nový dům, dostali jsme od sousedů jako dárek jednu slepici a jednoho kohouta. Slepička se mi po čase usedla na vajíčka a začalo se mi to rozmnožovat 😀 Já domácí vajíčka miluju, takže jsem byla moc šťastná. A tím to všechno začalo.

Turecko - traktorV současnosti jich mám kolem 200-250 kusů. Víc ani nechci, protože se o ně starám sama. Nenechala bych je nikomu jinému na starost. Jsou to naprosto organické slepičky, které od rána do večera běhají, kde se jim zlíbí. Žijeme na samotě, máme pole, plantáže a dost pozemků na to, aby slepičky celý den mohly hrabat červíky a všechno možné, co mají rády. Přikrmuji je směsí žita, pšenice a kukuřice. Jinak zeleného mají celý rok dostatečně. Když je sezona pomerančů, tak jim spadané pomeranče krájím na plátky a oni vyzobají celou dužinu až ke kůrce. V létě jim chodíme sbírat popraskané melouny k sousedům.

Mé podnikání spočívá v tom, že prodáváme vejce, maso na jídlo i živé slepice a nebo kuřata na chov.

Myslíte si, že je snazší podnikat v Turecku nebo v Čechách?

Já začala dost lehce a mám ten dojem, že podnikat zde je o hodně snazší než v ČR nebo v Evropě vůbec. Evropa je přehnaně byrokratická.

Se svojí biofarmou jste se proslavila po celém Turecku.

Zní to komicky, ale je to tak. Jezdili za mnou novináři a žádali mě o rozhovor a dokonce i natáčení. Bylo mi to k smíchu, ale oni dávali obrovský význam tomu, že evropská žena provdaná za Turka pracuje. A chce pracovat!

Provozováním organické drůbeže a vajec jsem si místní lidi v plné míře získala na svoji stranu. Dnes za mnou jezdí z širokého okolí majitelé slepičáren pro rady, třeba co se týká různých onemocnění drůbeže. Jelikož jsem povoláním chemička, jsem dost důsledná a to je vidět i na mé práci. Například jsem mísila kohouty se slepičkami tak dlouho, až jsem si vychovala vlastní odrůdu. Prostě jsem chtěla slepice, aby byly jak na maso – takové vydařeně baculaté – ale i na snášení, protože masové slepice mají dobrou váhu, ale nesnesou tolik jako dobré nosnice. Teď už mám slepičky jednak baculaté, ale přitom i dobře snášejí, takže teď si ke mně lidé chodí i pro vajíčka do líhně. Má odrůda se jim líbí.

Pracujete sama nebo máte nějaké pomocníky?

Vše si dělám sama. Manžel akorát poráží tu drůbež, kterou si někdo objednal na jídlo. Já to čistím a připravuji tak, že se to může dát rovnou do pekáče. Máme pouze drobné odběratele, protože 200-250 kusů mi vystačí pouze na soukromé poptávky.

Já to vlastně nedělám čistě pro výdělek. Je to mé hobby, které dělám pod heslem „Zvířata musí být šťastná“. Protože i zvíře má svůj hormonální systém a když je vystresované, z důvodu nedostatečného nebo špatného chovu, tak i maso ani vejce nejsou chutné a navíc ani příliš zdravé. Zní to trochu divně, ale je to tak. Zvířata musí být šťastná a o mé slepice je postaráno opravdu se vší pozorností a láskou.

Slyšel jsem, že také pěstujete Guavu.

Ano, Guava je náš nový projekt. Začaly jsme s ním před 6 lety a dnes máme jedinou výsadbu Guavy v Turecku a sjíždí se k nám zákazníci z celé země.

Manžel je agrární inženýr a i jeho hobby je pěstování nových odrůd. Já dělám pokusy se slepicemi a manžel s ovocem. Novináři si u nás podávají dveře a neustále nás ukazují 😀

A jak je to s daněmi?

citrusyJelikož jsem takzvaný malý chovatel, nespadám pod daňovou povinnost. Nikoho nezajímá kolik mi to vynáší peněz. Manžel má například na citrónových plantážích něco přes 5000 stromů, ale i on spadá ještě pod malopěstitele a neplatí žádné daně. Například letošní úroda mu vynese bezmála půl milionu korun a z této částky není povinen platit žádnou daň.

To je v Česku jen těžko představitelné.

To tedy ano. Navíc v Turecku letos agrární ministerstvo zavedlo organické hnojení pozemků a kdo se do tohoto projektu přihlásil, dostane navíc roční finanční podporu. Turecko chce totiž pomalu ale jistě opustit užívání chemických prostředků, z čehož já mám ohromnou radost. Protože to, co si vyrábíme pro svou potřebu už dávno pěstujeme naprosto bez chemikálií.

Když jsme u těch peněz. Jaké jsou v Turecku průměrné platy a ceny v porovnání s ČR?

Průměrné výdělky jsou přibližně stejné. Rozdíly jsou v cenách. Myslím tím různé turecké regiony. Například Istanbul a další velkoměsta jsou přehnaně drahá, ale například oblast, kde žijeme, je velice laciná. Pravděpodobně z toho důvodu, že se jedná o jednu z největších pěstitelských oblastí Turecka. Co se týká potravin, ovoce a zelenina jsou opravdu za babku. Trhy jsou zde přeplněné opravdu levným zbožím.

Oděvy jsou zde také levnější než v ČR a o hodně módnější. Já vždycky svým synovcům přivážím různé módní výstřelky. V Istanbulu snad pracují všichni módní diktátoři světa 😀

Ještě bych dodala, že i důchody jsou v podobné výši. Rozdíl je ten, že zde se jde do důchodu o hodně dříve. A kdyby třeba (nedej bože) můj manžel zemřel, tak jeho důchod v plné míře budu pobírat já. Kdyby měl manžel děti, které nemají vlastní výdělek, tak by se jeho důchod dělil mezi mě a děti.

Jak je to v Turecku se zdravotnictvím a s bezpečnostní situací?

Ohledně zdravotnictví bych si konkrétní odpověď netroufla dát. Na jedné straně jsou tu opravdoví experti a machři, ale na druhé straně Bůh chraň! Asi záleží moc na tom, jakého doktora potkáte. Já jsem před 3 lety velmi vážně onemocněla, dostala jsem nějakou infekci, která mi napadla plíce a bylo to docela vážné. 12 dní jsem ležela na zvláštním oddělení a v bezvědomí. Měla jsem, jak se říká namále.

Byla to státní nemocnice, žádná soukromá, a zachránili mi v ní život. Navíc mi udělali tak důsledné vyšetření, že zjistili i dlouhé roky zastaralý zánět v krvi, čehož si v Čechách nikdy nikdo nevšiml. I ten mi odstranili a dokonce, když jsem se po 12 dnech probrala z bezvědomí, tak mě lékař z velké radosti ráno při vizitě pozdravil česky! Řekl mi „Dobré ráno“. Chudák, byl z té nemoci asi tak vylekaný a připravil se na to, že jestli k sobě přijdu, pozdraví mě česky. Bylo to milé.

Jinak jsou tedy Turci tabletoví maniaci. Požírají prášky po hrstech. Lékárny jsou zásadně v soukromých rukách, ale už se zde začíná i s homeopatickým léčením.

S bezpečnostní situací je to tu v pořádku. Tedy až do dnešních dnů. 1. listopadu zde budeme mít velice důležité parlamentní volby, kvůli kterým jsou tu nyní nepokoje a demonstrace. Dokonce i teroristické útoky. Doufáme proto, že volby dobře dopadnou a vše se zase utiší (pozn. redakce: rozhovor proběhl v říjnu 2015).

Otázka na závěr – Co byste v Turecku doporučila navštívit?

V Turecku je třeba navštívit rozhodně Istanbul, potom Kappadokii, Pamukkale a solné jezero vedle Ankary. Jinak tedy můžete zavítat i k nám 🙂

Nejlepší období je září, protože to zrovna zraje naše guava. Kromě toho už nejsou tak nesnesitelná horka a moře je fantasticky prohřáté na 32 stupňů.

Pokud vás článek zaujal, přečtěte si i první část rozhovoru.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here