Po vystudování bakalářského stupně jsem byla znuděna prostředím a kolektivem na mojí univerzitě. Snila jsem o objevování neznámého, nezávislosti a cestování. Ze dne na den jsem se rozhodla odjet na rok do zahraničí a absolvovala výběrové řízení. Na studijní pobyt do Řecka jsem vycestovala v rámci programu Erasmus.
Základní informace
- Autorka: Martina
- Země: Řecko
- Město: Thessaloniki (Soluň)
- Typ pobytu: Erasmus
- Univerzita: Alexander Technological Institute of Thessaloniki (ATEI)
- Domovská univerzita: Česká zemědělská univerzita v Praze
- Obor: Animal Production – Živočišná produkce
- Jazyk studia: Angličtina/řečtina
- Délka pobytu: 8/2013 – 6/2014 (11 měsíců)
Doprava
Vzhledem k množství zavazadel a potřeby úspory financí jsem si vybrala autobusovou dopravní společnost. Jednalo se o řeckou společnost Korona travel a jednosměrný lístek vyšel kolem 1800 Kč. (Lety z Prahy vyjdou kolem 10 000 Kč), takže úspora byla značná. Cesta trvala kolem 21h, což je velmi dlouhá doba, ale pokud se vyzbrojíte polštářem, dekou, mp3, knížkou a množstvím jídla, nejedná se o nepřekonatelný problém. Nutno podotknout, že autobus v rámci komfortu odpovídá spíše linkových než zájezdovým standardům. Z dokladů je nutný pas, jelikož projíždíte i státy, které nejsou členy EU (Srbsko, Makedonie). Dojezdový čas je třeba brát s rezervou, záleží na prodlevách na hranicích, takže počítejte cca +/- 2h.
Ubytování
Celý svůj pobyt jsem prožila ve studentském sdíleném bytě. Každý student měl vlastní pokoj a sdílenou kuchyň, koupelnu a vstupní chodbu. Dispozičně se jednalo o 4 + 1. S hledáním bydlení mi pomáhal řecký kamarád, který v daném městě žil. Nájem činil 200 euro měsíčně včetně energií a internetu. Lokalita byla cca 15 min chůze od centra, což je důležité zejména večer, kdy noční autobusy jezdí 1x do hodiny. V pokoji bylo veškeré vybavení: postel, deka a polštář, 2 skříně, stůl a židle.
U pokojů v Soluni je běžné, že nemají okna. Každý pokoj má dveře vedoucí na balkon, takže jsem občas trpěla nedostatkem světla.
Zimy bývají chladné a topení velmi dobře netopí (cca 3 hodiny denně). Proto je vhodné si opatřit přímotop (pozor na spotřebu energií) anebo silnou přikrývku.
Univerzita
ATEI je univerzita situovaná v oblasti Sindos, vzdálená cca 30 min jízdou MHD od centra města. První dojmy byly smíšené. Budovy jsou neudržované a zdi zdobí graffiti. Řekové si obecně veřejného majetku příliš neváží. Kampus univerzity je poměrně rozsáhlý. Moje působiště, katedra živočišné produkce, se nacházela na nejvzdálenějším místě od univerzitní brány, v oblasti univerzitní farmy. Zde bylo několik budov s učebnami, garáže se zemědělskými stroji a stáje s prasaty, drobnými přežvýkavci, skotem i drůbeží.
Týden před začátkem semestru jsem si domluvila s koordinátorem rozvrh. Když jsem pak přišla na první hodiny, byla jsem nemile překvapena. V učebnách neseděli ani studenti ani profesor. Lámanou řečtinou jsem se z přihlížejícího údržbáře snažila zjistit, o co jde. Po chvíli gestikulace a změti řeckých slovíček jsem pochopila, že první týden semestru se do školy přeci nechodí, takže jsem odjela s nepořízenou zpět domů.
2. týden jsem obešla veškeré předměty a jejich profesory, výsledkem bylo, že z celkem 6 zapsaných předmětů jsem dostala k vypracování 4 eseje v angličtině a povinná docházka na 2 předměty v řečtině! Důvod byl jasný, na celé katedře jsme byli celkem 2 Erasmus studentky, takže veškeré kurzy jsme absolvovaly s místními studenty.
Profesoři byli velmi vstřícní a milí, nabízeli při hodinách kávu a veškerou pomoc s překladem. Místní studenti se mi taky snažili všemožně pomoci a seznámit se se mnou. Překládali mi výklad přímo v hodině a půjčovali materiály psané v angličtině.
Celkově hodnotím výuku kladně, jelikož jsem zapadla do společnosti řeckých studentů, zlepšila jsem si řecký jazyk a měla spoustu volného času v týdnu.
Život v Soluni
Soluň je 2. největším městem Řecka s populací něco přes milion. Jedná se o přístavní město vybudované v zálivu. Jazykem je samozřejmě řečtina, tudíž většina nápisů a názvů je psaných řeckou abecedou Alfabetou a to se týká i různých hlasových upozornění a hromadné dopravy.
Jedná se o skvělé studentské město se spoustou barů, kaváren i klubů. Doprava na nejbližší pláž trvá něco kolem 45 minut, na poloostrov Chalkidiki cca hodinu.
Počasí během hlavní sezony je stálé a slunečné s teplotami nad 30 stupňů, na podzim a na jaře jsou běžné prudké avšak krátké dešťové přeháňky. V zimě je většinou nad nulou, ale za můj pobyt zde i jednou sněžilo.
Místní dopravě dominují autobusy a osobní automobily. Spoustu místních také jezdí na skútrech a motorkách, či používají taxi. Zajímavostí je realizace metra, která ovšem trvá již mnoho let. Hlavním problémem vedle financování je historické pozadí města, kdy bylo město budováno ve vrstvách na městě předchozím, tudíž je v podzemí uloženo nesčetné množství archeologických nalezišť, což stěžuje výkopové práce.
Potraviny v obchodech jsou asi 1,5x dražší než v Čechách. Ovšem je velmi ekonomické a oblíbené nakupovat na venkovních tržnicích (Agora) a to především ovoce, zeleninu, vejce a maso. Zejména ovoce a zelenina je mnohem levnější a chutnější než u nás. Také lze nakupovat přímo z korby nákladních aut, které projíždí ulicemi Soluně.
S velkými obchody se v centru nesetkáte. Nejčastějším obchodem je Masotis (obdoba české Billy), najdete zde ovšem i Lidl nebo třeba IKEU, ale je třeba cestovat delší vzdálenosti.
Pokud se vám nechce vařit je zde velmi rozsáhlý řetězec fast foodů s velice efektivní doručovací službou, která funguje do ranních hodin. Objednat si můžete téměř cokoliv od Gyrosu po palačinky a to včetně nápojů. Další z míst, kde se dobře najíte s přáteli je Taverna (ταβέρνα). Jedná se malou řeckou restauraci, často rodinný podnik, kde si vyberete k jídlu i pití místní speciality té nejlepší kvality. Útrata se vždy spočítá na jeden účet a je zvykem ji rozpočítat na počet hlav – bez ohledu na to, kdo co vypil či snědl.
Turistické tipy
Celé město je bohaté na historické památky, jekož zde přetrvaly ze všem důležitých období jako je římské, byzantské i ottomanské. Nejznámější dominantou města je Bílá vež (Λευκός Πύργος). Důležitým meeting pointem je Kamara (Galeriův oblouk) a nedaleká Rotonda. Za shlédnutí jistě stojí i Horní město s hradem a zdmi obklopující město ze severu.
Velmi pozitivním faktem je, že studenti mají s platnou studentskou kartou vstupy na památky ZDARMA.
Kulturní šok (aneb co to sakra?!)
Řekové jsou velmi hluční, na to si člověk musí v prvních týdnech zvyknout. Projevují své emoce velmi živelně a i bez znalosti jazyka jste schopni odhadnout, o co pravděpodobně půjde. Autobusy jsou vždy naplněné k prasknutí a místní si libují ve stání co nejblíže dveřím, což velmi komplikuje výstup, pokud stojíte v uličkách vozu. Váš pobyt doprovází neustálý hluk a troubení automobilů i motorek, zde se zaváhání neodpouští a jakákoliv prodleva na semaforu je odměněna hlasitým vytroubením.
Autobusy nejezdí příliš na čas, nejjistější je vyrazit v předstihu, čekat na zastávce a doufat, že autobus přijede, nebo vyrazit pěšky, pokud je to ve vašich možnostech.
Řekové jsou taky velice horkokrevný národ a veškeré neshody řeší stávkami a demonstracemi. Několikrát do měsíce je tak uzavřena hlavní ulice, stávkují autobusy nebo se studenti zabarikádují na univerzitě.
Rodiny jsou velmi pohostinné a svých hostů si váží. Pozvou vás na oběd a vy odházíte ve 3 ráno s napěchovanými taškami jídlem. Řeckou pohostinnost si každý zamiluje.
3 nezapomenutelné zážitky
- Výstup na Mount Olympus (2919 m.n.m.)
- Integrace do řecké rodiny
- Cestování po Řecku – Kavala, Chalkidiki, Korfu, Kréta, Edessa, Drama, Volos, …
Přínos pobytu
Pobyt v Řecku mi vzal klid, od té doby neustále cestuji a poznávám nové kultury a sbírám zážitky. Zlepšila se mi znalost jazyka, jak angličtiny, tak řečtiny. Poznala jsem spoustu lidí, se kterými jsem stále v kontaktu. Zahraniční pobyt mi otevřel bránu do světa.
Diskuse u článku