Lékařská letní stáž v Japonsku

0
705
Cestou na Minato festival

V létě 2015 jsem strávila nezapomenutelný měsíc ve Wakayamě v Japonsku. Proč Japonsko? Protože jsem tam nikdy předtím nebyla a protože ráda poznávám kulturně i environmentálně odlišné země. A navíc, kdo by se nechtěl jít o polední pauze vykoupat do oceánu a večer objevovat chrámy a svatyně v okolních kopcích?

Základní informace

  • Autorka: Eva
  • Země: Japonsko
  • Město: Wakayama
  • Typ pobytu: letní stáž
  • Místo: Wakayama Medical University
  • Domovská univerzita: Univerzita Karlova v Praze
  • Obor: Všeobecné lékařství (konkrétně gynekologie a pediatrie)
  • Jazyk studia: angličtina a ruce-nohy
  • Délka pobytu: od června do července (1měsíc)

Doprava

Ačkoli jsem si jistá, že pozemní doprava kombinovaná s trajekty by byla dobrodružství samo o sobě, vzhledem k tomu, že jsem ještě musela strávit dopoledne v rámci školy v Motole, zvolila jsem letadlo. Letenky stály 12 a půl tisíce i s pojištěním (Praha-Düsseldorf, Düsseldorf-Tokio, Tokio-Ósaka a zpáteční už jen z Tokia přes Düsseldorf do Prahy). Měla jsem štěstí a na přestupech jsem nikdy nečekala víc než 2,5 hodiny, což tak akorát dá na protažení a odbavení do dalšího letadla. Do Düsseldorfu jsem letěla s German wings a potom už s All Nippon Airways, v krásném velkém letadle s neustálým přísunem jídla, pití a filmů. Než jsem se nadála, přibližně za 25 hodin, byla jsem v Osace (nicméně odpočítejte 7 hodin časový posun).

12043761_10204636075609941_1662239989_o

Jelikož jsem přilétala po 18 hodině jejich času, zamluvila jsem si předem na Booking.com ten nejlevnější hotel, který jsem našla. Pečlivě jsem si vypsala trasu od zastávky autobusu z letiště až do hotelu, nevypadalo to vůbec složitě. Problém nastal ve chvíli, kdy jsem si cestou autobusem uvědomila, že tady bohužel nejsou skoro žádné nápisy v latince (a o kombinaci 3 typů japonských písem jsem tenkrát ještě věděla pramálo), a tudíž jsem mé vypsané orientační body mohla rovnou hodit do koše. Nevadí, říkala jsem si, z hotelu mi psali, že od zastávky autobusu mám jít dolů z kopce a na velké křižovatce zahnout doleva, to nebude problém. Kdyby jen ten autobus nezastavil na úplné rovině… No pořád se můžu někoho zeptat na cestu. „Konichiwa, do you speak English?“…a poprvé jsem měla čest s japonskou povahou; pán sice anglicky neuměl, ale z nápisu na papírku a slova hotel pochopil, o co mi jde.  Do hotelu zavolal, a potom mě tam osobně odvedl, i když to bylo asi kilometr daleko a on očividně spěchal úplně jiným směrem. Už jsem zmiňovala, že jsou v Japonsku všichni strašně hodní?

Zpátky jsme letěli s přítelem, který za mnou přiletěl po stáži, a společně jsme po Japonsku cestovali. Tentokrát jsme vyrazili v 11 ráno z Tokia a v 8 večer jsme byli v Praze. Na cesty Vám stačí pas, vízum není potřeba, pokud tam nehodláte být více než 90 dní.

Ve Wakayamě jsem se všude dopravovala na kole, které mi půjčila univerzita, a na výlety vlakem nebo autem mých kamarádů. Když přijel Petr, koupili jsme si na dva týdny Japan Rail Pass, díky kterému můžete jezdit všude bez dalšího placení a kupování lístků. Musíte si ho ale koupit v ČR dopředu. Z 90% jsme tedy jezdili vlaky, včetně Shinkansenů, což je to nejrychlejší a nejpohodlnější doprava po Japonsku.

Ubytování

12020482_10204636068929774_1074859209_o

Velká výhoda pobytu v Japonsku je, že se v podstatě o nic nemusíte starat a všechno je za vás zařízeno a naplánováno. Od vás se čeká jen to, že poděkujete a přijdete. Po příjezdu do Wakayamy mě na nádraží čekala paní ze studijního oddělení, odvezla mě a ukázala nemocnici, mojí skříňku, nejbližší obchody a taky ubytování.

Bydlela jsem na koleji. Tedy oni tomu říkali kolej, ale byl to poměrně velký pokoj s vybavenou kuchyňkou, koupelnou a balkónkem (tedy kdybych nebydlela v přízemí), celý jen a jen pro mě. Prostě bájo. Připojení k internetu bez problému a dvě obrovské skříně i s ramínky, vysavač a povlečení každý týden vyprané, vyžehlené a vyskládané do komínků dopředu. Klimatizace na nastavitelnou teplotu je v červenci v Japonsku naprostou nezbytností. Jediná výtka je právě k té klimatizaci. Když byl tajfun, tak mi z ní začalo trochu kapat, ale nic, co by nevyřešilo odsunutí postele a hrníček. Za tohle všechno jsem zaplatila 1080 yenů na den (to je cca 200 Kč / den). Navíc do nemocnice to bylo 10 minut na kole a na pláž jakbysmet.

Univerzita a studium/Pracoviště a práce

Wakayama Medical University je jednou z přibližně 80 lékařských fakult v Japonsku. V každém ročníku studuje asi 80 studentů, kteří jsou rozděleni do menších skupin po 3-4 studentech, a každá skupina má od 5. ročníku samostatný rozvrh (tzn. dva týdny kardiologie, dva týdny neurologie, dva týdny pediatrie,…). Tenhle systém je v podstatě podobný jako v ČR, s tím rozdílem, že my tuhle blokovou výuku začínáme už ve čtvrtém ročníku a že v jedné skupince nás je třeba 12 (což je u praxí značná nevýhoda) a máme trochu jiné časové dotace na jednotlivé předměty. Já jsem si vybrala předměty gynekologie a pediatrie, byla jsem přidělena ke skupince, která je zrovna studovala. Absolvováním stáží z gynekologie jsem zároveň splnila povinné letní praxe, které bych jinak musela absolvovat v ČR.

Moje skupinka byla skvělá, hned druhý den jsme jeli do města na oběd a všechno mi vysvětlovali, učili mě Hiraganu (jeden typ japonského písma), atd. Stejně tak ostatní spolužáci z pátého ročníku byli suproví, a jelikož mají jiné rozvržení výuky, bylo i dost času se se všemi poznat, povídat si a bavit se. V jejich kolektivu jste neustále, takže rychle přivyknete a žijete v opravdovém (ne jen tom turistickém) Japonsku.

My medici
My medici

Několik věcí mě však z počátku přeci jen značně zarazilo. V první řadě jsem nečekala, že budu ve škole třeba do sedmi do večera. Jejich rozvržení dne je takové, že jsou ve škole přibližně do 17-19h (záleží, jaké praxe zrovna absolvují) a během dne mají třeba 4-5 hodin „free time“. Časová nálož věnovaná výuce je tak podobná jako u nás, ale jsou prostě celý den ve škole. Ve volném čase tráví většinu času v „talking room“, což je několik velkých místností s křesly, gauči, stoly, počítači, atd., přímo pro studenty. Tam si povídají, píšou seminárky, učí se, čtou si, spí.

Knihovna je přístupná celé dny, mohla jsem ji využívat i já, nicméně neznalost japonštiny tenhle úkol dělá nemožným. Také mají k dispozici počítačovou místnost, jídelnu s velkým výběrem jídel, můžou jít na pláž nebo kamkoliv ven.

Nikomu tenhle systém moc nevadí, protože 90% jejich koníčků jsou školní kluby, které jsou v blízkosti školy. Klubů mají velké množství, všechny možné sportovní, kulturní i výukové. Osobně jsem měla možnost navštívit Tea Ceremony Club a byl to velký zážitek. Být členem alespoň dvou klubů je téměř povinnost, určuje to jakési společenské postavení, což je v Japonsku pro všechny nesmírně důležité. Celkově škola určuje celý směr vašeho života, a když dostudujete, to samé dělá zaměstnání.

12055248_10204636065049677_2103567432_oDruhý šok byl, jak Japonci mluví špatně anglicky. I když z části je to jen proto, že se stydí mluvit, dokud neřeknou gramaticky naprosto správnou větu. Na začátku jsme tedy hodně doprovázeli verbální kontakt i mluvou ruka-noha (taková přednáška o sexuálně přenosných chorobách vedená napůl anglicky a napůl pantomimou byla obzvlášť zábavná), ale později pochopili, že na mě klidně můžou mluvit v infinitivech a bez členů. Výhodou je, že ti, kteří anglicky umí, si povídat chtějí, a tak jsme třeba jeli na výlet do akvária Kaiyukan v Osace, šli na festival v jukatách, na BBQ párty s medikama z Taiwanu, atd. Velkou radost mi také udělal English Speaking Club vedený Alanem, Angličanem, který se po maturitě odstěhoval do Japonska a už tam 40 let žije a učí angličtinu. On byl zároveň iniciátorem celé této mezifakultní výměny. Členové ESS uměli anglicky velmi dobře a brali mě na skvělé akce jako například víkend v Gobo s ježděním na lodi a „banana boat“.

12041644_10204636063369635_189744748_o
Kaiyukan Aqarium v Osace

Přístup vyučujících ke studentům je různý. Není výjimkou, že vyučující pozve své oblíbené studenty na oběd nebo na večeři a že si různé procedury zkoušíte na sobě navzájem. Na druhou stranu, někteří vyučující vás během praktických hodin prostě nechají sedět v ambulanci a k jednotlivým pacientům vám vůbec nic neřeknou, takže trávíte několik hodin naprosto nepřínosným sezením. Obecně bych řekla, že stáže z gynekologie pro mě moc přínosné nebyly. Trávili jsme víc než polovinu času na operačních sálech, dále bylo i dost přednášek v japonštině, takže pro mě opět nic extra, a na ambulancích nám nějakou extra pozornost také nevěnovali.

Zato na pediatrii to bylo skvělé! Anglicky uměli téměř všichni, vybírali zajímavá témata k diskuzi a opravdu se snažili, aby se u nich studentům líbilo a odnesli si dost nových informací. Navíc nám vždy dopředu připravili poznámky s hlavními body tématu, takže bylo jednodušší si to do budoucna zapamatovat (první den jen v japonštině a od druhého dne to jen kvůli mně překládali i do angličtiny). Také přiměřené dělení času mezi pediatrii a neonatologii a nácvik praktických výkonů na modelech byl velice přínosný.

Život ve Wakayamě

Wakayama je hlavním městem stejnojmenné prefektury na poloostrově vybíhajícím v jihozápadní části největšího japonského ostrova Honšú. Má asi 360 000 obyvatel, což je vzhledem k její rozloze velice příjemné – vůbec tam není přelidněno jako v jiných částech Japonska.

S lokalitou jsem byla naprosto spokojena. Krásný oceán s vlnami, na kterých neustále někdo surfoval a kolem pluly obří rybářské lodě, okolí plné menších i větších kopečků, ve kterých se skrývaly buddhistické chrámy a šintoistické svatyně, stezky na běhání i na kolo, vyhlídky na město i na oceán, na starý maják a malé ostrovy kolem, prostě pecka. Mrzelo mě jen, že okolní kopce byly velmi často zarostlé neprostupnou džunglí, a jelikož jsem nechtěla být totálně poškrábaná a pokousaná, musela jsem objevování některých zajímavých míst vzdát. Stejně na mě spolužáci často koukali jako na blázna, když jsem jim říkala, kde že jsem to včera byla. Jelikož jsem měla kolo, na MHD jsem ani moc nepomyslela, i když vím, že autobusy tam fungují dobře. Když jsem potřebovala na druhou stranu města, bylo to dvě zastávky vlakem.

12055099_10204636063689643_864502741_o
Jeden z chrámů ve Wakayamě

Počasí bylo trochu horší. V červnu a do půlky července je období dešťů. Jelikož mě pořád někdo strašil zemětřesením a tsunami, zvykla jsem si sledovat pravidelně na internetu předpověď počasí s aktuálními varováními. Nutno říct, že byla dost přesná. Často varovali před velkými vlnami, a nakonec jsem zažila i jeden tajfun, na který mě upozorňovali asi 10 dní dopředu. Nebylo to zdaleka tak hrozné, jak jsem si představovala, prostě veliká bouřka. Tedy alespoň jsem si to myslela, než jsem druhý den zjistila, že to vyplavilo vedlejší městečko a zničilo kus kolejí kvůli popadaným stromům. Nepříjemné je, že když během tajfunu hlásí něco v rozhlase, netušíte, jestli říkají, že zítra bude slunečno nebo že právě začíná evakuace 🙂  Co se deště týká, pršelo vcelku pravidelně, ale většinou jen část dne, a naštěstí většinou když jsem byla ve škole. Nicméně opravdu slunečných dnů bylo pomálu.

Všichni varovali před horkým a vlhkým létem, které také v půlce července přišlo. Tři kroky z klimatizované místnosti a byli jste zpocení až na zadku. „Acui“ neboli horko, je běžný začátek konverzace. Na pozdější cestování jsme tedy už měli krásně a slunečno… ale hrozné vedro.

Japonská zahrada, Wakayama
Japonská zahrada, Wakayama

Obávala jsem se, že život v Japonsku bude hrozně drahý, a přesto, že ceny byly vyšší než v ČR, jsem nakonec byla příjemně překvapena. Pro místní s jejich platy je život v Japonsku velmi levný. Pouze nemají čas své peníze utratit, protože jsou stále v práci. Pro mě to vycházelo cca 1,5x dražší než v ČR.

Potraviny jsou dražší než u nás, ale když se snažíte, nakoupíte dobře i za podobné ceny. Levné jsou mořské plody a ryby, což mi dost vyhovovalo. Oběd jsem měla obvykle k nemocnici a jinak jsem si na koleji vařila, takže ani jídlo nevyšlo tak draze.

Dále vstupy – podle mě za velmi rozumné ceny – dokonce bych řekla, že rozumnější než v ČR. Jen tu nepočítejte s žádnými studentskými slevami, ty jsou jen po ukončení studia na střední a na vysokou už se nevztahují. Nejdražší věcí v Japonsku je doprava. Nutno dodat, že Wakayama je jedna z těch levnějších částí Japonska. V turističtějších místech by všechno bylo trochu dražší.

Jídlo v Japonsku by vydalo na samostatnou knihu. Všichni znáte sushi, ale to kupodivu není nejtypičtější japonské jídlo. Nejčastěji se jí nudle nebo rýže s něčím, ryby a mořské potvory (často syrové). Nejtypičtější jídla jsou asi Ramen, Miso soup, Soba, Udon, Takoyaki (kuličky plněné chobotnicí), Okonomiyaki, atd. Jídlo mi moc chutnalo, jediné, co jsem nemusela, byla oliheň a syrová kuřecí játra. Bála jsem se syrových jídel, ale rychle jsem si zvykla. Občas jsme zašli se spolužáky na oběd nebo na večeři, převážně na running sushi nebo do Ramen restaurace. Také jsme navštívili Izakayu (hospoda), ochutnali saké a umešu. No a co vám budu povídat, po jednom mini panáku slivovice, jedné sklence saké (silné asi jako víno) a jednom pivu měli druhý den všichni headache 🙂

Najdete i všechny druhy evropských jídel, včetně McDonaldu, francouzských pekáren a jejich nejoblíbenější – italskou pizzu. Pokud nechcete sedět v restauraci, často si kupují “bento“ – obědové krabičky s nejrůznějšími pokrmy. Ke svačinám jsou oblíbené Onigiri – rýžové koule plněné pokaždé něčím jiným a zabalené v řase. Tomu, že si ke svačině dám třeba jablko, se velice divili – Japonci jedí ovoce pouze jako dezert po večeři. Mým nejoblíbenějším jídlem však byla matcha zmrzlina ze zeleného čaje.

Bento = lunch box
Bento = lunch box

Turistické tipy

Jelikož jsme po Japonsku cestovali po ukončení mých stáží téměř tři týdny, je těžké vybrat jen pár tipů. Všechno bylo nádherné a zajímavé.

Kumano Kodo roads: historické obchodní stezky v horách ve výběžku, kde leží Wakayama prefecture. Nejznámější je cesta spojující Honšú Tajša a Koyasan, velmi posvátné místo, kde se nachází spousta chrámů a kde se můžete na jednu noc ubytovat. Okolo Honšú se nachází několik míst s onseny (horké vodní lázně) jako všude v Japonsku. My jsme navštívili Yunomine onsen a stálo to za to!

Dótombori, Ósaka
Dótombori, Ósaka

Osaka: Kaiyukan aquarium, Dótombori street, Umeba sky building

Hiroshima asi komentář nepotřebuje. Zato Niyajima – malý ostrov blízko Himeji, jsme objevili náhodou a bydleli v podstatě v dětském táboře.

Japonské Alpy byly skvělé! Udělali jsme si 3-denní trek na doporučení Alana se začátkem v Hakubě, kousek od Nagana.

Tokyo: všichni ho nadmíru vychvalují, a je pravda, že tam můžete strávit týden a nudit se nebudete. My ale na ta velká města moc nejsme, a tak pro nás byl nakonec největší zážitek z Tokya kapslový hotel.

Kjóto: největší koncentrace UNESCO památek, co znám. Je tam toho tolik, že je těžké vybírat. Mně se nejvíce líbily červené brány Fushimi Inari a opičí kopec v Arashiyamě. Ale potkat Gejšu večer v Gionu taky bylo zajímavé.

Mt. Fuji: největší zážitek pro nás byla návštěva Fujikyu highland – obrovského zábavního parku pod Mt. Fuji. Bylo to naprosto úžasné, některé atrakce jsou v Guinessově knize rekordů. Jen ty čekací doby na atrakce by mohly být kratší. Samotný výstup na Fuji (3 776 m. n. m) na východ slunce už taková hitparáda nebyla. Od 8. stanice až nahoru jdete v podstatě ve frontě a nahoře jsou stánky s občerstvením, o cestě dolů ani nemluvě. Ale východ slunce byl sám o sobě krásný.

Kulturní šok (aneb co to sakra?!)

  • Jezdí se nalevo
  • jiné elektrické zásuvky
  • jiné zařízení místo rychlovarných konvic
  • neustále se pije matcha
  • pracující mají jen 5 dní dovolené za rok a je slušné si ji nevybrat
  • práce je často víc než rodina
  • hodnocen v práci jsi obvykle ne podle toho, jak jsi dobrý, ale jak jsi loajální

Nejvíce mě však překvapilo, jak jsou všichni vstřícní, hodní a ochotní pomoci. Se vším, vždy. Dále fakt, že v restauraci máte vždy vodu nebo čaj zdarma a vždy dostanete vlhčený ubrousek na omytí. V neposlední řadě to, že tam pořád funguje (i když ne oficiálně) určité dělení lidí do skupin podle společenského postavení.

5 nezapomenutelných zážitků

  • Návštěva místního letního festivalu s ohňostrojem v yukatách (letní kimono), které mi kamarádka dala jako dárek
  • Odpoledne s „banana boat“ , vířivkou, trampolínou s členy ESS
  • Aquarium Kaiyukan a ryba Mambo, která musí mít v akvárku speciální síť, protože jinak by se umlátila o sklo
  • Když se mě profesor z Oral surgery snažil usilovně přesvědčit, že jeho technika operace nervus lingualis po extrakci moudráků je naprosto převratná a že o tom v Čechách musím všem říct – tak tedy říkám 😉
  • Večeře v rodině mé kamarádky Natsuko

Přínos pobytu

Pobyt v Japonsku, a to jak studijní, tak cestovatelská část, byů pro mě nezapomenutelným zážitkem. Získala jsem nové přátele, jiný pohled na svět, přesvědčení, že lidé se k sobě mohou chovat i lépe, než jak je to dnes v Evropě standardem. Získala jsem nové znalosti ve svém oboru i v porovnání s tím, jak se řeší určité problémy v jiné zemi. Procvičila jsem angličtinu, improvizaci a přestala se stydět prosazovat své nápady. Rozhodně všem doporučuji nebát se vzdálenějších krajů a na stáž vyrazit!

12037742_10204636078050002_540735920_o

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here