Jamajka očima Jany Joukalové

Tento článek je příběhem o tom, jak se z jednoho narozeninového nápadu zrodila tradice cestovat pravidelně na Jamajku. Dnes už znám tento karibský ostrov tak dobře, že zde provádím české turisty. Pojďme si přečíst, jak má cesta začala a co všechno jsem se dosud o této zemi dozvěděla. O své fascinující poznatky a nezapomenutelné zážitky se dělím v tomto článku.

Jak to celé začalo?

Můj manžel slavil kulatiny. A co chcete dát chlapovi, když vlastně nic nepotřebujeme? Žádnou materiální blbost, na kterou se pak léta práší. Já cestuji od malička a v cestování – poznávání nových zemí, kultur a lidí – jsem našla smysl života. Majetek, auto, věci, statky, ty vám může kdokoliv vzít nebo o ně můžete přijít, ale zážitky vám nikdo nikdy nevezme.

Jako dárek jsem tedy zvolila Jamajku. Za prvé, vím, že Čechů tam bude po málu, v té době jsem neznala nikoho, kdo by tam byl. A za druhé, milujeme Jamese Bonda a ten se tam narodil v hlavě autora Iana Fleminga. Takže vlastně proč ne.

Cesta tam po vlastní ose

Hned první chybu, kterou jsme na poprvé udělali, bylo, že jsme koupili letenky v kuse s co nejmenšími časovými prodlevami mezi lety. V budoucnu už jsme takové chyby neudělali. Po příletu jsme se totiž vůbec nemohli přetočit a měli jsme pásmovou nemoc. Takže hned ze startu jsme přišli o 2 dny, než jsme se srovnali.

Co na vás dýchne, když přistanete v Montego Bay? Chaos na letišti a pocit, že jste v Africe. Krom fronty na razítko do pasu také spousta formulářů a další fronty. I když vyplníte on-line formulář, stejně musíte vyplnit i papírový. Formulář pro formulář. Papír pro papír. Výhodou ale je, že visa dostává každý Čech turistická na 30 dní a jsou zdarma.

Když už máte razítko v pase, vyjdete do dalšího chaosu. Venku jsou desítky lidí z agentur čekající na své bohaté turisty, nespočet troubících taxíků, mumraj a hlavně vedro jako v sauně. Kdybyste náhodou přiletěli za tmy a ještě navíc v neděli, váš první zážitek je umocněn. Všude tma, témeř žádné pouliční světla a spousta divných osob. V neděli je vše zavřené, ale kdo to mohl vědět? Neděle je den pro kostel a odpočinek. Tohle je na Jamajce opravdu stále dodržováno. Je to země s nejvyšším počtem kostelů na počet obyvatel. Kostel je tam na každém kroku.

Musím se přiznat, že mě v tu neděli večer vyděsila představa, že jsem vlastně v Karibiku. Vůbec jsem se tak necítila. Byli jsme bez jídla a pití a do toho downtown v chudinské čtvrti plné pro mě divných lidí. Což zmizelo hned následující den, kdy jsme odjeli z města.

Trochu jiná směnárna

Většinou se ve velkých městech vzbudíte do šumu všedního života. Křiky z ulice, pištění dětí, troubení. Připadáte si jak na rušné ulici v NY s tím rozdílem, že všechny stavby okolo vás potřebují opravit. Tu plech, tu kus dřeva místo dveří, na všech oknech mříže (kvůli kriminalitě), odpadky na ulici.

Jdeme měnit peníze po chodníku nechodníku, cestou a necestou. Hledáme Cambio – směnárnu. Když nás nasměrují do obchodu s dámskou konfekcí, nechce se mi tomu věřit. V obchodě s dámskými šaty je začerněné okno a jen dole výřez přesně tak akorát pro pas. Vůbec nevím, kdo nás obsluhuje. Vypsat papírovou účtenku trvá asi 30 minut, a pak už máme peníze z oděvů směněny na jamajské dolary. Určitě je lepší vždy platit jejich měnou.

S bágly míříme na místní autobusové nádraží a ptáme se na autobus směr Ocho Rios. Jedeme místním naprosto, ale naprosto přeplněným minivanem směr na východ po pobřeží. Cestou nastupují a vystupují lidé jen na mávnutí. I v přeplněném autě se vždy najde místo pro dalšího pasažéra. Používají se prkýnka, která vyplní mezeru v uličce mezi sedadly. O to víc se nás tam vleze. Výhoda jsou nízké náklady na cestování a pohodlnost si mávnout kdekoliv a kdykoliv. Nevýhoda je, že se můžete cítit hůř než sardinka v konzervě.

Co se mi ale zdá na místní dopravě fantastické je toto: jelikož Jamajčani nemají svá auta, jen ti bohatší, všichni jezdí route taxi – sdíleným taxi. Každé auto má na dveřích napsaná města odkud kam jezdí. Kdybych se to snažila vysvětlit na ukázce v ČR, bylo by na dveřích napsáno třeba Praha – Plzeň (samozřejmě v kratším měřítku, jelikož Jamajka je velká asi jako střední Čechy). No a vy někde po této trase mávnete, narvete se do auta, kde už sedí ostatní, a jedete.

Silnic je tam po málu, takže všechny cesty vedou vždy do Říma. Když chcete někde vystoupit, tak si řeknete a oni vám napočítají délku jízdy – pár korun. To auto nejezdí jinou trasu než tam a zpět. Po cestě nabírá a vysazuje cestující tak, jak kdo chce. Je to skvělý způsob dopravy a možnost, jak se pohybovat po Jamajce, jen je to časově náročné. Větší auto či minibus vyjede, až je plné, takže se někdy dlouho čeká na startu trasy, tedy místním autobusovém nádraží. To má každé město. Nám se stalo, že jsme čekali i 3 hodiny. Ale čas se tam neřeší, takže se vlastně ani není na co zlobit.

Ta pravá Jamajka

Severní pobřeží je plné nádherných džunglí a zeleně s tyrkysovým mořem. Už jsem v Karibiku, ano. Kontrastem je město Ocho Rios, kam připlouvají zaoceánské lodě. A tady narazíte na pravý turistický mumraj. Všichni na vás pokřikují, ať si cokoliv koupíte, ale musíte právě od nich. Takový turistický Václavák. Vše je předraženo a město žije jen z turistů z lodí. Každý den tam připlují 2-3 lodě a z každé se vyhrne cca 4000 turistů. Takže si asi dovedete představit ten šrumec. I místní se přizpůsobili poptávce.

Jelikož jsou to většinou turisté z USA, celé město má přemrštěné služby i ceny. Není výjimkou, že vás natáhnou a ceny v restauracích jsou pro nesmrtelné. Smrtelník musí do zapadlých uliček a jíst mezi místními na okraji města. Rozhodně ne v centru. Jídlo obecně je na Jamajce chutné. Klasikou je kuře na všechny způsoby, koza na kari nebo hovězí. Vždy podáváno s rýží a fazolemi nebo těstovinovým salátem. Na pláži pak ryby a nebo humři (langusty). Jejich typickým kořením je jerk, ale neplést se sušeným masem. Je to jamajská směs koření krom jiného s chilli a hřebíčkem. Na ulici je jídlo několikanásobně levnější než v restauracích.

Dál po pobřeží už mizíme z turistického ruchu a teprve tam začínáme vnímat povahu Jamajky. Začíná se nám to hodně zamlouvat. Jíme v místních lokálech a na ulici. Vše vypadá, jako by to mělo každou chvíli spadnout. Ale jídlo je fantastické a levné. Všude zní muzika, hlavně reggae a Bob Marley. Ten je pro místní bohem stejně jako Usain Bolt. Nesmíte proti těmto dvou ikonám vůbec nic špitnout. Všichni je tam milují a na každém kroku jsou malůvky s jejich podobiznami.

Zábava a mentalita místních obyvatel

Lidi se ostrově umí bavit. Je z nich cítit radost ze života, všude se popíjí rum. Dokonce i k snídani. Je cítit, že si všeho váží a mají radost z maličkostí. Západní svět si absolutně nepřipouští. Jsou hrdí na své kořeny a na svoji zemi. Jsou šťastni. Severovýchod Jamajky není tak navštěvovaný turisty. Když se chováte s úctou a respektem, nechají vás zapadnout a přijmou vás mezi sebe. Mám za ta léta na Jamajce už mnoho přátel a vždy se tam moc těším. Jeden kamarád pase kozy, další chová krávy, u příbytků najdete selátka a slepice jim běhají téměř všude. Když se pak zeptáte, kde je ta strakatá, jen mrknou na váš talíř a potutelně se usmějí.

Takové kuře jako na Jamajce jsem ještě nejedla a mám boule za ušima! Večery se netráví u televize – ne všichni ji mají, ale sdružují se v místních barech. Ženy s dětmi klevetí a chlapi hrají domino – vždy a všude jen domino. Zvuk džungle je v noci fascinující a funguje na mě jako uspávadlo. Cikády, různé zvuky ptáků a šumění moře je v noci zesíleno na maximum. Někdo by řekl i rámus, ale já to miluju. Přes den se touláme po lagunách a vodopádech, kterých je na severu a severovýchodě nespočet. Můžete raftovat na řekách a užívat si na tyrkysově modrých plážích. Ale pozor, téměř všechny pláže i vodopády jsou placené. Dokonce i na veřejných plážích dáváte dobrovolný příspěvek na udržování okolí a čistoty.

V neděli je čas kostela a nicnedělání, takže se na všech plážích válí spousta místních domorodců. A teď jedna zajímavost – leží tu městečko Oracabessa, kde se nachází soukromý resort Golden Eye. V něm žil Ian Fleming a napsal tu sérii knih o nejznámějším britském agentovi Jamesi Bondovi. Můžete si zde koupit ubytování, ale já bych musela prodat ledvinu. Film Dr. No byl dokonce celý natočen na Jamajce a já jsem všechna místa z filmu navštívila. Víte, jak James Bond přišel ke svému jménu? Ian Fleming miloval pozorování ptactva. A na Jamajce se vyskytuje asi přes 300 druhů nejrozmanitějších ptáků. Ty zkoumal a popisoval americký ornitolog James Bond. Takže ten člověk opravdu existoval a jeho jménem se Ian Fleming inspiroval!

Setkání s piráty i Bobem Marleym

Opouštíme sever a přejíždíme na jih přes pohoří Blue Mountain. Blue Mountain Peak je nejvyšší hora Jamajky a kolem ní vede silnice do Kingstonu. Je to nádherná scenerie. Můžete si zaplatit průvodce a ten vás vezme na vrchol hory, kdy za svítaní lze spatřit 144 km vzdálenou Kubu, ovšem pouze pokud je jasno a máte štěstí. Všude jsou bambusy a různorodá džungle.

Kopírujeme řeku, která se svíjí jako had. Asi po 3 hodinách cesty se dostáváme do Kingstonu, hlavního města Jamajky. Je to město kontrastů. Chudinské čtvrti a slamy a hned na dohled luxusní budovy, sídla a drahé auta. Takto vedle sebe působí až divně. Je to místo, kde jsem se necítila úplně bezpečně, protože je známé pro nepokoje na ulici a války gangů.

Ale obraťme list. Velmi zajímavou památkou je Port Royal. Zbytky pevnosti královského námořnictva, základna pro vojáky, odkud bránili Jamajku před piráty a kde se nacházelo Sin City – město hříchů ve středověku. Svého času žili na Jamajce známí piráti Calico Jack, který zde byl odsouzen a na Port Royal popraven, a Sir Henry Morgan, po které byl pojmenován rum. Dnes už je to jen ospalá rybářská vesnička a zbytky pevnosti jsou poničené zemětřesením. Stojí za to ji navštívit? Rozhodně ANO.

Další zajímavostí ve městě je muzeum Boba Marleyho s jeho nahrávacím studiem v jeho původním domě, kde byl postřelen. Sbírka z jeho života je opravdu velmi zajímavá. O to víc, protože se hudbou snažil sdružovat politicky rozdělený jamajský národ a to i na dálku později z Anglie. V Kingstonu zůstáváme jen na skok a pokračujeme přes vnitrozemí směrem na jižní pobřeží.

V hlavní roli marihuana

Příroda se úplně změnila. Máte pocit, že jste v úplně jiné zemi. Džungle ustoupila travnatému porostu a palmám a je tu více slunečno. Na severu přes den někdy i krátce sprchne. Tady je to sušší. Je to cítit i ze vzduchu. Ovšem chaos v městečkách je všude stejný. Dojeli jsme na jižní pobřeží, kde je spoustu vesnic a městeček, kde se usazují bohémové. Lidé z USA a Kanady zde mají 6měsíční útočiště před zimou. Vládne tu jiná atmosféra. Mísí se tu několik národností a lidé tu jen tak jsou. Pláže i moře jsou jiné.

Zároveň na téhle straně ostrova zapadá slunce a musím uznat, že je to dechberoucí zážitek. Když končí den, víte, že máte zítra opět novou šanci. Lidé se tu baví v barech a hlavně je tu slyšet všude karaoke. Hlavní téma reggae – ovšem. Směrem do vnitrozemí je opět spousta řek a vodopádů. Všechny mají své vstupy zpoplatněny a nelze se na ně dostat jen tak. Na jihu je jedno město Black River, kde můžete navštívit krokodýlí safari. Plujete řekou, pozorujete nedotčenou přírodu, všemožné druhy ptáků, mangrovníky a sem tam vám k lodi připluje krokodýl. Je to až kýčovitá krása. Jih Jamajky má své kouzlo a stojí za to jej navštívit.

Na jihozápadě se nachází Orange Hill, kde se dle místních pěstuje ta nejlepší marihuana. Toto téma se nesmí vynechat. Marihuanu tam kouří úplně, ale úplně všichni a to celý den. Stojí tam pár drobných a je dokonce levnější než tabák. Takže vás nesmí překvapit, když vám bude ji kdokoliv, kdekoliv a kdykoliv nabízet. Její vůně se táhne po celou dobu pobytu s námi.

Na závěr si necháváme vyhlášený Negril. Populární plážové město na západě ostrova. Je to svět resortů, jehož nekonečně dlouhá bílá pláž s názvem Seven Mile Beach skýtá stovky barů a hospůdek. Každý si tam najde ten svůj styl. Nikdy nekončící párty a západy slunce mají svoji jedinečnou atmosféru. Ani nám nevadí, že je město přeplněno turisty. Sem to tak zvláštně patří. Člověk jen relaxuje, popíjí drinky a chytá rozehřáté sluneční paprsky. Užívá si a jen tak JE……

Závěrem aneb co mi Jamajka dala

Na Jamajku jezdím již 7 let. Jamajka je chaotická a na cestování náročná, ale když už člověk ví a zná ji, pak je kouzelná. Kdybych měla celkově a velmi jednoduše popsat tento ostrov Karibiku jedním slovem, bylo by to slovo POHODA. Země, kde se lidé umí radovat jen z maličkostí a toho, že jsou. A to je velmi nakažlivé. Země, kde snídáte rum a nikdo vás za to nesoudí, země ještě nezničené přírody. Lidé jsou tu hrdí na své africké kořeny, drží při sobě v komunitách. Pokud se chováte slušně a ukážete respekt, jsou přátelští a časem vás přijmou mezi sebe. Chudoba je tu všude cítit, ale oni jsou bohatí duchem a mají radost ze života. Za mě je tu svět ještě v pořádku.

Jamajka mi ukradla srdce! A proto již druhým rokem pořádám expedice, vyrážím s turisty z Česka po ostrově. Snažím se přiblížit místní kulturu, tradice a život, který se tady žije naplno. Ukázat ještě developery nezničené přírodní scenérie a ráj na zemi. Přála bych si, aby měl každý šanci zažít a zamilovat si Jamajku tak jako já.