Indonésie: Pracovní stáž na velvyslanectví v Jakartě

Stáž na Velvyslanectví České republiky v Jakartě jsem si sehnala sama z vlastní iniciativy jako doplněk ke studijnímu pobytu na Taiwanu. Říkala jsem si, že by byla škoda nevyužít času, který mi zbyl po studijním pobytu v Asii a současně možností, které se mi nabízí.

0
693

Stručná anotace
Stáž na Velvyslanectví České republiky v Jakartě jsem si sehnala sama z vlastní iniciativy jako doplněk ke studijnímu pobytu na Taiwanu. Říkala jsem si, že by byla škoda nevyužít času, který mi zbyl po studijním pobytu v Asii a současně možností, které se mi nabízí. Získat stáž bylo k mému údivu poměrně jednoduché. Napsala jsem na vybraná velvyslanectví v Asii e-mail s žádosti o stáž. Je to velice neformální způsob, ale vyplatil se. Měla jsem na výběr mezi Jakartou a Novým Dillí. Nakonec jsem si vybrala Jakartu.

Základní informace
Autor: Kristina Janotová
Země: Indonésie
Město: Jakarta
Typ pobytu: Stáž
Místo: Velvyslanectví České republiky v Jakartě
Jazyk: Angličtina
Délka pobytu: 01/2015 – 03/2015

Doprava
Letenka do Jakarty byla součástí komba, které mi sestavil pan Bezouška z ActionTravel na cestu do Asie. Nemohu tedy říct, kolik by mě v té době stála samostatná letenka přímo do Indonésie. Ale když jsem se nedávno dívala na Skyscanner.com, cena se pohybovala okolo 13 000,-Kč. Určitě bych také sledovala různé weby věnující se levným letenkám, kde se pak dají letenky sehnat i okolo 10 000,-Kč.

S sebou je potřeba akorát pas, víza se vyřizují na letišti. Vízum stojí 35$ a platit můžete kartou, hotově v dolarech i rupiích. Vízum dostanete na jeden měsíc, po měsíci musíte vycestovat (např. do Singapuru) a při cestě zpět dostanete opět vízum na další měsíc. Jinak bych doporučila mezinárodní řidičský průkaz, očkování na žloutenky typu A, B, na břišní tyfus a na vzteklinu.

Ubytování
Ubytování byl opravdu oříšek. Ne kvůli tomu, že by se v Jakartě nedalo nic sehnat, ale kvůli tomu, že jsem potřebovala zařídit bydlení na dálku z Taipei. Dalším dilematem, které ovlivnilo shánění bydlení, byla skutečnost, že tam nefunguje žádný „pořádný“ systém MHD. Autobusy nejsou nijak označené, a pokud neumíte indonésky, nevíte, kam vlastně jedete. Na skútru se tam zabije okolo sto lidí denně a taxíkem nikdy nevíte, jestli pojedete půl hodiny, nebo kvůli zácpě třeba tři a půl hodiny. Ale o tomto tématu až později. Z tohoto důvodu jsme s Nicole hledaly byt, který by byl v docházkové vzdálenosti od velvyslanectví maximálně jednu hodinu. Pan Janda, který nás dostal na starost, nám dal pár tipů na ubytování, kde bydleli stážisté v minulosti. Největší problém byl ale v tom, že lidé z ubytovacích zařízení neuměli moc anglicky, nebo nezvedali telefon a neodpovídali na e-maily. Nicole, má spolucestující, se toho nakonec ujala a ubytování nám zamluvila. Bylo to kousek od vlakové zastávky Sudirman, v docházkové vzdálenosti 45 minut od velvyslanectví, což byla opravdu velká paráda.

Co už bylo horší, tak byla cena ubytování. Myslím si, že hlavním důvodem bylo to, že naše ubytování bylo „hotelového typu“, ale byly jsme rády, že jsme vůbec něco našly a každá zaplatila 6 milionů rupií za měsíc.

S ubytováním to bude v Jakartě asi vždy problém, facebookové skupiny nabízející ubytování, jsem nenašla a nabídky realitních kanceláří byly na můj vkus předražené.

Pracoviště a práce
Velvyslanectví se nacházelo ve vilové čtvrti, kousek od nákupního centra Plaza Indonesia a Grand Indonesia. Pracovaly jsme každý den od 8-9 hodin do circa 17 hodin. Náplní naší práce byla hlavně tvorba rešerší, tiskových zpráv, navštěvování meetingů, briefingů a překlady. Práce byla zajímavá a suprový byl hlavně přístup všech diplomatů, pana velvyslance i dalšího personálu. Všichni na nás byli moc hodní a cítily jsme se opravdu příjemně. kacenlarNa závěr chci dodat, že stáž na velvyslanectví byla neplacená. Pokud jde někomu hlavně o peníze, doporučila bych mu jiný druh stáže, ale pokud preferujete práci v přátelském prostředí, získávání neobyčejných a jedinečných zkušeností a zážitků a také poznávaní nových míst a lidí, určitě bych Vám tuto stáž doporučila.  Ale aby se neřeklo, že jsme si vše platily z vlastní kapsy, tak je důležité zmínit, že mně a Nicole univerzita podpořila částkou 7 500,-Kč na měsíc.

vecere
Život v daném městě (zemi obecně)
Jakarta je zjednodušeně řečeno – divočina. Je to město, kde jsou nejhorší zácpy na světě. Město, kde umře denně průměrně okolo stovky lidí, z důvodu nehody na skútru. Město, kde můžete při chůzi spadnout do kanálu (stalo se to kamarádce, i známé od pana diplomata, ta bohužel v kanálu zmizela celá). Je to místo, kde začne ráno pršet a odpoledne vás už evakuují a všude je vody do půlky stehen. Také je to město, kde jeden den vyjdete z domu a přes smog nevidíte na druhou stranu mostu. Taky je to město, kde vedle sebe stojí hotely jako Hilton a Four Season a hned vedle je Slum, kde lidí žijí na ulici (vaří na ulici, spí na ulici, čůrají na ulici apod.)

Co se týče počasí, tak nevím jak je tomu v jiných sezonách, ale my jsme měly okolo příjemných 30°C, bez častějších dešťů a kde vám díky vlhkosti občas pocitově připadalo, že není 32°C, ale 40°C.

Doprava je šílená, jak jsem už zmínila výše, nic jiného na to nejde říct. Dopravu na skútru po vlastní ose bych moc nedoporučovala, ale je tu možnost stopnout si tzv. skútr taxi, kdy vás obratný řidič zaveze na požadované místo. Pak už zbývá klasické taxi, nepřehledné autobusy a „pěškobus“. Pokud byste chtěli jet klasickým taxíkem, je dobré se připravit na to, že řidiči neumějí anglicky, takže se naučte – kiri, lurus, kanan (vlevo, rovně, vpravo) a navigujte řidiče. Také úplně neznají přesnou adresu. Uvedu vám to na příkladu. Je to stejné, jako byste chtěli jet v Praze třeba na ulici – U Pergamenky. Řidič by se na vás nechápavě díval a vy byste řekli, že to je v Holešovicích. On by řekl „Ááá Holešovice, ty znám a jel by“. Dojel by například k tržnici a dál byste ho už museli navigovat.

traffic

Potraviny nejsou tak drahé, spíš je těžké sehnat „normální jídlo“, na které je člověk zvyklý. Můžete jíst na ulici a dát si Sate Ayam, ale nikdo vám nezaručí, že nebude z kočky. Můžete chodit do menších obchůdků, ale všude mají převážně sladké balené pečivo, brambůrky a další slané pochutiny, spoustu cukrátek, ale nic „normálního“. S Nicole jsme našly po pár dnech „evropský obchod“ jak jsme ho nazvaly a kupovaly si hodně jogurtů, ovoce, rýže apod. Na oběd jsme chodily do jídelny naproti velvyslanectví, kde vařili dobře, a ceny byly rozumné.jidlo Tradiční jídlo je určitě Nasi Goreng na stovky způsobů a poté již zmíněný Ayam, který může být kuřecí, jehněčí, nebo i kočičí. Odvážlivci mohou zajít na trh kousek od Grand Indonesia a ochutnat hadí maso, hadí krev, nápoj z hadí míchy a další speciality.


Turistické tipy
V Jakartě by si měl člověk určitě zajet na Taman Mini, je to „Indonésie ve zmenšenině“ a v tomto parku můžete najít architektonické styly z celé Indonésie, dále i malou ZOO, je starychramdobré si vyhradit celý den. Dále doporučuji návštěvu SKYE baruna střeše BCA Tower, který je nejvýše položeným barem v Jakartě a ten zážitek za to opravdu stojí. Dále doporučuji si udělat vlakem výlet do Bogoru, kde najdete botanickou zahradu, safari a palác. Návštěva Bogoru je vhodná ale i pro milovníky módy.  Najdete ze outlety, kde se dá sehnat značkové oblečení opravdu za pár korun. A nakonec stojí určitě za to, si zajet na 1000 islands. Doporučuji zájezd organizovaný od nějaké společnosti. Já jela na vlastní pěst a nakonec jsem na ostrovy nedojela. Je lepší si vybrat nějaké ze vzdálenějších ostrovů … čím dál, tím více jsou čisté a hezké.
kostymKulturní šok (aneb co to sakra?!)
Největší šok byl způsob života místních lidí. Bydlely jsme vedle slumu a někdy to byl opravdu smutný pohled. Způsob, jakým lidé žili na ulici, byl opravdu hrozný, ale i přes to, v jaké bídě lidé žili, nikdy nežebrali a nebyli agresivní, když jsme chodili okolo. Bohužel jsem neměla šanci nahlédnout do bytu klasického Indonésana, takže nemohu posoudit, jak žijí normální lidé… tedy vyjma těch ve slumu Další šok byl způsob dopravy, ale na to se dá rychle zvyknout.

3-5 nezapomenutelných zážitků
Nezapomenutelné bylo, když jsme s Nicole přiletěly v noci do Jakarty a taxikář nemohl trefit na naši adresu. My jsme ho navigovat nemohly, protože jsme ještě neznaly základy indonéštiny a přes hodinu jsme se motaly v naší čtvrti a hledaly naše ubytování.

Další zážitek byl, když Nicole při cestě domů spadla do kanálu a museli jí pomáhat a vytahovat místní, bylo mi jí opravdu líto, ale bohužel se to v Indonésii může stát opravdu každému.Dalším zážitkem byla návštěva největší mešity v jihovýchodní Asii a zapůjčení tradičního oblečení.voda2 A nakonec záplavy a evakuace velvyslanectví, místní se však touto nenadálou situací nenechali rozhodit a i tak jezdili na skútrech (i když nebyly pod vodou skoro vidět) a udržovali si svůj nezdolný optimismus.
voda

Přínos pobytu
Stáž v Jakartě mi dala hodně zkušeností a zážitků. Viděla jsem, jak funguje chod velvyslanectví, co všechno zahrnuje práce diplomatů, jaké mají povinnosti apod. Také jsem si zkusila žít v tom největším chaosu, jaký si snad člověk jen může představit. Ale vždy jsem našla klidné místo v téhle džungli, kde jsem se mohla věnovat jen sama sobě. Obrovská škoda je, že moje stáž nemohla trvat déle a musela jsem se vrátit do již rozběhnutého semestru na univerzitě.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here