Prázdniny v Itálii

Už na začátku března jsem začala panikařit, co podniknu o prázdninách. Moje volba byla jasná, své léto svěřím do rukou INEX-SDA, se kterou je vždy o zábavu postaráno. Ani letos jsem se nemýlila! Po dlouhém diskutování a vybírání workcampů jsem si našla 2 zajímavé projekty v Itálii. I když většina mých kamarádů, kamarádek, spolužáků a spolužaček zavítala do exotičtějších a vzdálenějších destinací, já své volby v jižní Evropě nelituji a na pár řádcích se pokusím přiblížit život a dobrovolnictví v Itálii.

Příjemné jsem spojila s užitečným, a tak jsem 3 týdny strávila na 2 workcampech a zbylé tři jsem cestovala, poznávala místní architekturu, památky, tradiční kuchyni a užívala si pláží, sluníčka a průzračného moře. Mé dobrodružství začalo nedaleko Bologni, kde jsem se zúčastnila projektu THE MANSERVISI CASTLE. Naším úkolem byli především manuální práce v okolí hradu, jako zahradničení nebo natírání plotů. Mezi tu nejzajímavější činnost určitě řadím rekonstrukci starobylého záchodu z 18.-19. století.

Součástí programu byla také práce na festivalu, kde jsme pomáhali s přípravami a vydáváním jídla na náboženském poutním místě hluboko v lesích. Velkým překvapení pro mě byl fakt, že jsme si sami nevařili, jak je normálně zvykem na takových to projektech, ale chodili jsme do vyhlášené restaurace, kde připravovali báječná jídla. A tak není vůbec divu, že jsem z workcampu odjížděla se 3 kg navíc. Místní komunita byla nesmírně milá, vstřícná a přátelská. Dokonce nám zařídila návštěvu lokální továrny na parmezán, která vyváží světoznámý sýr do celého světa.

Deset dnů uteklo jako voda a já jsem se přesunula do hlavního města za poznáním a trochou odpočinku. Strávila jsem v Římě nádherné chvilky, ale po klidném a tichém místě na workcampu mi ruch velkoměsta nedělal dobře a navíc mě čekal můj druhý projekt v centrální části Sicílie, a tak jsem se z pevniny přesunula na největší ostrov ve Středomoří.

Pro Sicílii platí jiná pravidla než v Evropě a možná než v celé Itálii. Zejména se tu řídí sicilským časem, což je občas velký problém neboť jsou mistři ve sladkém nic nedělání! I když mě v infosheetu několikrát varovali, že projekt není obdobou na levnou dovolenou v zahraničí, opak byl pravdou. Častokrát jsem si připadala jako na dovolené, až mi bylo nepříjemné to sladké nic nedělání.

Projekt CASTLE IN FEST byl pro mě spíše zklamáním, v porovnání s mými třemi předešlými workcampy. Bohužel chyběla příprava, organizace i zázemí. Na druhou stranu jsem poznala sama sebe, svoji odolnost a přizpůsobivost. Projekt jsem si užila po svém. Poznala jsem zajímavé lidi z různých koutů světa, s kterými jsem zažila spoustu srandy. Určitě nelituji nově nabytých zkušeností.

Spousta mých kamarádů se podivuje nad tím, proč si raději nejedu někam odpočinout a své volno nestrávím v hotelu s bazénem. Já už to ale asi ani neumím a léto bez workcampu si neumím představit. Mám moc ráda ponávratové dny, které trávím probíráním haldou fotek, klábosením o tom, co jsem všechno zažila a prožila. Z italských workcampů si odnáším skvělou zkušenost, nespočet zážitků, vynikajícího jídla, poznání kultury a dobrých kamarádů po celém světě.

Ačkoli všechno nebylo podle mých představ, už se těším na další sezónu, tentokrát v roli vedoucího na českém projektu. Zkusit se musí všechno a já si myslím, že nastal ten pravý čas předat své nabyté zkušenosti dál a vyzkoušet si dobrovolnictví z jiné strany. Moje rada na závěr:

Nemusíš letět přes celý svět, abys zažil dobrodružství. Stačí, když se zvedneš ze židle a uděláš první krok.

Autorkou textu je Gabriela Sabová (22 let)

Gabriela je studentkou VŠE, Fakulty mezinárodních vztahů – obor cestovní ruch. Mimo projekty v Itálii se zúčastnila projektu ve Švédsku, kde spolupracovala na organizaci festivalu a opravách místního sdružení a renovace na hradě Lohra ve středním Německu. Má ráda cestování, poznávání nových míst a dobré jídlo.

Původně publikováno na INEX-SDA bloguje.