Světaznalec.cz - dovolená, studium a práce v zahraničí Světaznalec.cz - dovolená, studium a práce v zahraničí
Menu
Světaznalec

Jak jsem Prahu vyměnila za Taiwan…

30.1.2016 aktualizováno

Nejsem jediná Moravačka, kterou pražský hektický život zcela pohltil a ukradl obyčejnou radost ze života. Vnitřní hlas svobody se ozýval stále naléhavěji, a tak jsem dala výpověď a začala se poohlížet po klasickém klišé – práci, která mě bude naplňovat. Spojení dobrovolnictví a poznání asijské kultury bylo mým dávným snem. V rozhodování mě ovlivnil kamarád, který Asii procestoval a právě Taiwan byl jeho velkou slabostí. Informace o Taiwanu jsem předem záměrně nevyhledávala, abych se vyhnula zaujatosti, a zároveň se obohatila o mínění tamních obyvatel.

Změna podnebí

Spolupráce s organizací INEX-SDA byla natolik efektivní, že jsem za pár týdnů seděla v letadle. Střednědobý pobyt jsem z minima 3 měsíců usmlouvala na polovinu, abych získala měsíc volna na cestování. Náplň práce spočíval především ve spolupráci s místním muzeem na podporu maloměstské kultury a tradic.

Myslela jsem si, že tropické podnebí mě jakožto milovnici tepla nezaskočí, ovšem místní teplota spolu s typicky vysokou vlhkostí vzduchu mě hned po příletu ochromila. Ale netřeba se obávat, protože tělo začne fungovat jinak a přizpůsobí se. Z hlavního města jsem zamířila autobusem do cílového malého města Xiluo, přičemž s přibývající vzdáleností rovnoměrně ubývalo anglického překladu čínských znaků. Na sympatickém nádraží na mě o půlnoci čekal můj budoucí kolega, zavedl mě představit dalším a pak do pokoje na vytoužený odpočinek.

Pracovní prostředí

Ráno jsem zažila šok při pohledu na hodinky – zaspala jsem sraz v kanceláři o dvě hodiny! Nicméně jsem byla přivítána vřelým smíchem, a tak mi byla odpuštěna neznalost významu tradiční dochvilnosti. Mladí kolegové se nesměle usmívali a majitelka muzea mi plynulou angličtinou vysvětlovala náplň práce a také neopomněla hned v prvních minutách zdůraznit, abych se nezapletla s místními muži. Byla jsem jen dvě hodiny vzhůru a už jsem obdržela tři vizitky a dva nové facebookové přítele. Ano, bez vizitek a chytrého telefonu jako byste tu ani neexistovali.

Chtěla jsem již od začátku ukázat, jací jsou Češi pracanti, nicméně odpoledne bylo zasvěceno prohlídce města s představením místním lidem v sousedství a v East market, který byl muzeem před osmi lety obnoven v několik útulných obchůdků s místní tradiční výrobou. V jednom z nich jsem vždy tři dny v týdnu prodávala. Muzeum fungovalo jako renovovaný historický dům bohaté rodiny, který se využívá především pro výstavu obrazů a starožitností. Spolu s bohatou náplní nejrůznějších aktivit nejen pro místní obyvatele a speciální místností pro výstavu uměleckých fotek německé fotografky, slouží tohle všechno k rozvoji turismu.

Majitelka muzea je svérázná, zcestovalá, velice aktivní dáma, která neváhá zorganizovat jakoukoli zajímavou aktivitu. Tak jsem jednoho dne zažila v muzeu třeba koncert bubeníků, dražbu obrazů studentů umění, školení servírování čaje nebo dokonce svatbu.

Nové zážitky

Byla jsem velice pohodlně ubytována spolu se dvěma kolegy a koťátkem ve velkém domě v blízkosti muzea. Každý den jsem po práci vyrážela na průzkum města, přičemž jsem si připadala jako z jiné planety, protože na mě doslova civěl každý, kdo mě spatřil. Párkrát jsem ve výloze zkontrolovala, jestli je na mně něco neobvyklého, než jsem si zkrátka zvykla, že cizince (ač má tmavé vlasy a oči jako místní) v těchto končinách vidí pramálo. Já jsem byla zase na oplátku překvapena počtem skútrů v ulicích a absencí chodníků – když totiž nemáte dopravní prostředek, cítíte se tak trochu diskriminováni. Co se vám ale na Taiwanu nikdy nemůže přihodit, je – mít hlad. Taiwanská pohostinnost nezná mezí. Kamkoli vkročíte, čeká na vám minimálně čaj, pohoštění a další drobné dárky. Vzhledem k počtu a rozmanitosti pouličních kuchyní dokonce mnohé Taiwance podezřívám, že tu svou doma vůbec nepoužívají. Na české poměry je ku podivu, jak zprvu podivně vyhlížející kuchyně na ulici může vytvořit tak vynikající a kvalitní menu. Pokud ovládáte jedení čínskými hůlkami a nevyděsí vás servírování rajčat a fazolí převážně na sladko, pak už vás nemůže nic v místním obžerství zastavit. Já sama si naivně říkám, že nově pořízené o dvě čísla větší kalhoty než obvykle mají příčinu v místní tělesné odlišnosti a odmítám si stoupnout na váhu.

Poslední dva týdny mého působení byl pořádán také international workcamp, kterého se zúčastnilo 15 mladých lidí převážně z Taiwanu, ale i Hong Kongu, Ruska a Španělska. Zážitky a smích nebraly konce. Měli jsme za úkol realizaci knihovny v nedaleké vesnici a výrobu laviček z použitého kovu. Nešlo ani tak o fyzicky náročnou práci, jako o čirou radost z tvůrčí práce. Vzhledem k atmosféře a skvělým lidem okolo jsem nepocítila klasickou trému ani při řeči na následné tiskovce.

I když jsou Taiwanci na rozdíl od nás trochu dětinští (na každém rohu či triku na vás číhá kreslená postavička), více rezervovaní, možná i stydliví, jejich vřelost a ochota je neomezená. Rádi se kamarádí, a to nejen na sociálních sítích. Byla jsem dokonce místními teenagery pozvána do jejich školy, kde jsem vedla dvě hodiny. Rovněž v pracovním nasazení vidím značný rozdíl a také taiwanské děti tráví ve škole o mnoho více času než ty české (dokonce navštěvují školu o prázdninách).

Taiwan není jen malý zapomenutý ostrov s nádhernou přírodou, který se hrdě pere s Čínou o svou samostatnost. Jak mi bylo řečeno před odjezdem – není třeba mít na Taiwanu televizi či koukat na filmy. Stačí vyrazit do ulic a nechávat se denně překvapovat.

Autorkou je Markéta Perůtková: “Kromě cestování, které je pro mě drogou, mě baví alternativní medicína, poznávání životních pravd, veselí lidé, ale třeba i nakupování :)”

Původně publikováno na INEX-SDA bloguje.

Markéta

Sdílejte článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo neohodnotil, buďte první.

Autor článku

INEX-SDA
INEX-SDA

Jsme nevládní nezisková organizace, která se od roku 1991 zabývá mezinárodním dobrovolnictvím a mezikulturním vzděláváním. Naším posláním je prostřednictvím dobrovolnických projektů, vzdělávacích programů a kampaní podporovat rozvoj tolerantní otevřené společnosti a aktivního odpovědného přístupu k okolnímu světu nejen v Čechách, ale i na celém světě.

Podobné články

Diskuse u článku

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odeslat komentář