Ivan Zábojník: „Na život v Brazílii si nemohu stěžovat.“

V druhé části rozhovoru s Ivanem Zábojníkem o životě v Brazílii jsme si mimo jiné povídali o brazilské kuchyni, bezpečnosti, školství a srazech Čechů žijících v této největší jihoamerické zemi.

Je něco, na co jste si v Brazílii dosud nezvykl?

Já osobně jsem si na Brazílii zvykl poměrně rychle a nemám tu žádné problémy. Naopak si myslím, že život zde je mnohem příjemnější než v Evropě. Zatím mám štěstí, že zde mohu využívat spíše pozitivních věcí než negativních.

Mezi negativa rozhodně patří bezpečnost, zácpy ve velkých městech, drahé služby, nedostatek zboží či nižší kvalifikovaná pracovní síla. Kladů je však mnohem více. V místě, kde žiji, žádné zácpy nemáme, naopak je tu čistý vzduch, tisíce pláží, teplé moře, zeleň ze všech stran a příjemní lidé. Jsou zde i solidní nemocnice. Takže já si nemohu stěžovat.

Pokud jde o Brazilskou kuchyni, dá se nějak charakterizovat?

Brazílie je ohromná země a každý region má své speciality a typická jídla. Obecně se však v Brazílii jí hodně grilované maso, tzv. churrasco. Grilování, nejen hovězího masa, je zde strašně oblíbené a o víkendech všichni grilují. Způsob je ale trošku jiný než u nás. Grilují se hlavně hovězí řezy, roštěnce či brazilská specialita picanha, což je speciální řez – špička roštěnce. Dále třeba klobásky, kuřecí srdce, vepřová žebra. Grilování je tu strašně jednoduché. Nedělají se žádné marinády jako u nás, ale používá se pouze čisté čerstvé maso a na to hrubá pekařská sůl. A to stačí. Toto jídlo je oblíbené na spoustě míst, zejména ale na jihu a západě země, kde jsou farmy s dobytkem.

Jinak podél moře samozřejmě objevíte speciality s rybami a mořskými plody. Ve státě Rio de Janeiro je hodně oblíbené jídlo feijoada, což jsou černé fazole uvařené ve velkém hrnci s několika řezy vepřového, podávané s rýží , vařenou dýní, smaženou strouhankou „manioku“  a dušeným „couve“ (obdoba natě kedlubny) a pomerančem. Jedná se o jídlo, které vymysleli otroci. Vařili ho ze zbytků, které dostávali, a sami si je dochucovali. Nakonec z toho vzniklo tohle perfektní jídlo, které se tu jí hlavně o sobotách a v zimním období.

Myslím si, že Čechům brazilské jídlo strašně chutná. Navíc tu mají jeden zajímavý styl stolování, kdy máte v restauraci velké švédské stoly, ze kterých si dáváte na talíř, co vám chutná, a u výstupu vám to zváží a vy platíte pouze podle váhy. Tento způsob je hodně běžný a velmi praktický. Jednak nemusíte čekat, než vás číšník obslouží a kuchař uvaří, a jednak nepotřebujete jídelní lístek. Máte před sebou obrovský výběr, ze kterého si vezmete, co se vám líbí, a jdete hned stolovat.

Když mluvíme o jídle, jak je to s dostupností pitné vody?

Poslední roky zde byly problémy s dešti a zásobárny pitné vody se hodně ztenčily. Konkrétně v našem regionu však s trochou nadsázky bude pitná voda i poté, co zmizí na celém světě.  Máme totiž zelený deštný prales, vysoké hory a stovky potůčků, které pramení v našem údolí.

Tato otázka je proto hodně teritoriální. Velká města samozřejmě problém s dodávkami mají, protože mají velkou spotřebu a při distribuci jsou velké ztráty kvůli nekvalitním systémům. Ale na venkově, kde je prales, je situace bezproblémová. Naopak na severu u pobřeží jsou šílené problémy. Tam jsou i místa kde roky neprší. Z toho důvodu se tam nedá skoro ani žít.

Zažil jste osobně nějaký problém s bezpečností?

Za těch 15 až 17 let, co do Brazílie jezdím, by to asi nešlo vydržet tak dlouho bez nějakého náznaku násilí nebo problému. Konkrétně jsem zažil ozbrojené přepadení. Ale když je na to člověk připravený a ví, že tato situace může nastat, tak nezbývá než se s tím smířit.

Jaké jsou vaše zkušenosti s místním zdravotnictvím?

Nějaké zkušenosti máme, ale zatím nešlo o žádné závažné zdravotní problémy. Navíc v místě našeho bydliště máme relativně nové nemocnice, které nemají tolik klientů, takže zde nejsou několikadenní fronty.

Obecně je ale v Brazílii zdravotnictví velmi špatné, i když mohou být i světlé výjimky. Mluvím konkrétně o veřejném zdravotnictví. Lidé, kteří mají peníze, si platí privátní zdravotní pojištění a tyto služby jsou naopak na velmi vysoké úrovni.

S brazilskou manželkou máte dceru. Už chodí do školy? A jak byste popsal místní vzdělávací systém?

Dceři je 7 let a chodí do druhé třídy. Školství je tu, stejně jako zdravotnictví, ve dvou úrovních – veřejné a soukromé. Veřejné základní a střední školy jsou relativně na nižší úrovni, naopak státní vysoké školy jsou na vysoké úrovni.  Na dobré státní univerzity se ale dostávají především studenti, kteří měli kvalitní soukromé střední a základní školy.

Jinak školství je odlišné od našeho. Na druhém stupni zde funguje systém amerických high schools, kde máte 3 roky výuky bez jakékoli specializace. Buď se pak dostanete na VŠ nebo jdete do života bez kvalifikace. Neexistuje zde žádné odborné střední vzdělávání jako u nás, které by vás trochu připravily na realitu, a vy byste se mohli rychleji prosadit na trhu práce.

Organizujete i každoroční srazy Čechů žijících v Brazílii. Jak často? A kolik lidí se schází?

Dá se říci, že je to relativně nová věc. Zatím jsem uspořádal dva srazy a teď v dubnu budeme dělat třetí ročník. Jde o to, že za posledních 10 až 15 let do Brazílie odešlo několik desítek či stovek Čechů. A jelikož je Brazílie velká, tak je pro ně těžké dozvědět se nějaké zkušenosti nebo si popovídat česky.

Díky tomu, že bydlíme v oblasti mezi Riem a São Paulem, což jsou dvě největší města v Brazílii, kde zároveň žije nejvíce Čechů, tak jsme se rozhodli udělat ten sraz tady, s tím že lidem nabídneme dobré české jídlo, pivo, slivovici, becherovku, a navíc spoustu možností odpočinku.

Lidé zde stráví příjemný prodloužený víkend v příjemném prostředí, popovídají si česky, poznají nové lidi, vymění si zkušenosti. Na prvním srazu nás bylo, včetně malých dětí, asi 42 a vloni 46. Je těžké se trefit do termínu, protože spousta těchto lidí má stále úzké vztahy s Českem a často lítají zpět. Takže v červnu, kdy jsme tyto srazy pořádali, byla spousta z nich doma a užívali si českého pozdního jara.

Účast je dána i tím, že zde zase tolik Čechů ani není. Je to pár desítek lidí v Riu a pár desítek v São Paulu. Přijíždějí však i lidé, kteří sem utekli v šedesátém osmém nebo i dříve. Například pan Alfredo (Freddy) Sobotka, jehož manželka je honorární konzulkou pro stát Rio de Janeiro, u nás dokonce slavil své 86. a 87. narozeniny, jelikož sraz vždycky vyšel na jeho narozky.

Kolik tedy odhadujete, že v Brazílii žije Čechů?

Těch, co odešli v posledních 15 letech, určitě nebude více než 200. A pak jsou tu ti, co sem přišli dříve, po 48. či 68. roce, a těch každým dnem ubývá, protože jejich průměrný věk je přes osmdesát let. Takže těch už je také velmi málo a jejich děti už většinou česky ani nemluví a ani se nepovažují za Čechy.

Otázka na závěr – Co byste v Brazílii doporučil navštívit či zažít?

Navštívit se toho dá spousty, záleží na tom, kolik má člověk času. Určitě je dobré začít těmi základními věcmi jako je Rio de Janeiro či vodopády Iguaçu. Určitě bych doporučil i tu část zeleného pobřeží, která je u nás. To znamená Angra dos Reis, Paraty, Ilha Grande. Pak pro ty, co mají rádi nekonečné pláže a hodně sluníčka, doporučuji místa severněji jako je Salvador nebo Recife. Určitě také poznat přírodu, kterou nabízí Pantanal nebo Amazonie. Rozhodně tu nenajdete moc historie, maximálně tak 200 až 300 let staré budovy a koloniální městečka, které také mají svůj šarm a stojí za návštěvu. Ideální jsou ty, které se nacházejí na „královské stezce“, tj. Ouro Preto, Tiradentes, Mariana, Paraty.

Pro zájemce o novodobou architekturu od architekta Oscara Niemeyera, bych určitě doporučil návštěvu hlavního města Brasília, které vystavěl společně s prezidentem českého původu Juscelinem Kubitschkem. Jeho stavby najdete po celé Brazílii včetně Sambadromu či muzea současného umění v Niterói u města Rio.

 

Foto: Archiv Ivana Zábojníka