O EVS jsem se zajímal delší dobu před mým odjezdem na ‘divoký západ’. V roce 2011 jsem začal spolupracovat s organizací Tamjdem o.p.s., která (mj.) organizovala dobrovolnické víkendy v různých NNO po Česku. Na tyto víkendy byli zváni i EVS dobrovolníci. Když jsem slyšel, jak každý z nich hodnotil svůj projekt opravdu pozitivně, řekl jsem si, že se na něj taky jednou musím dostat. O 3 roky později se můj sen stal skutečností. Přišel únor 2014 a já mohl vyrazit do neznáma – nevěda, kde budu bydlet, jaké lidi potkám, co přesně budu mít na starosti. Vlastně jsem nevěděl skoro nic, jen to, že můj šéf umí dobře anglicky a přívětivě se usmívá.
Než začnu s popisem projektu a vychvalováním do nebes, chtěl bych doporučit takovou cestu všem, kteří hledají něco nového a chtějí se ‘otrkat’. Takové byly i mé motivy a musím říct, že jsem se otrkal už od první chvíle, kdy jsem vystoupil z letadla v Barceloně, kde ze mě začaly opadávat všechny obavy a problémy a já se oddal radosti z toho sluníčka, neznáma i výzev, co mě měly v následujících měsících čekat.
Základní informace
- Autor: Petr Žabka
- Země: Španělsko
- Město: Valencie/Alzira
- Místo: Radnice v Alziře
- Typ pobytu: Evropská dobrovolná služba
- Vysílající organizace: INEX-SDA
- Obor/typ práce: projektový management, učení angličtiny, práce s nezaměstnanými
- Jazyk: španělština, angličtina
- Délka pobytu: únor – červenec 2014 (6 měsíců)
Co to EVS je a co je potřeba, než na ni vyrazíte
EVS je dobrovolnický program v cizině na dobu 2 až 12 měsíců. Cílem tohoto programu je učit jednotlivce prací. Co se má přesně naučit, záleží na konkrétním projektu. Druhým cílem je samotná práce na veřejně prospěšném projektu. A za třetí bych zmínil kulturní poznávání obohacující všechny strany.
S přípravou EVS projektu pomáhají jak přijímající, tak i vysílající organizace (pokud se hlásíte na EVS, musíte spolupracovat s oběma). Pomohou Vám s komunikací, pojištěním, administrativou. Pro Vás je to pak fakt „easy“. Co je trochu oříšek, je výběrové řízení. Na některé projekty, kam se nehlásí tolik lidí, je mírnější, na jiné projekty je tříkolové. K úspěchu v řízení je nejdůležitější motivace. Pokud člověka pohltí naplno projekt, nebo ho zajímají jen party a pláže, vždy se to hned pozná. Jedná se o prvotní a snad nejdůležitější síto. Dalším požadavkem zpravidla bývá dobrá angličtina, ale to už neplatí pro všechny organizace. V neposlední řadě rozhodují konkrétní dovednosti/zkušenosti klíčové pro danou organizaci. Pokud hledají někoho, kdo bude pracovat s dětmi, určitě ‘prodejte’ Vaši zkušenost se skautem, v NNO nebo při trénování fotbalu.
Výběrové řízení se může lišit průběhem i časovým rámcem. Zpravidla se posílá životopis a motivační dopis a také proběhne skype-pohovor. Velký rozdíl je ale v délce tohoto kroku. Výběr může trvat 1 den stejně jako dlouhé měsíce. Setkal jsem se s obojím, záleží na tom, v jak urgentní situaci se organizace nachází.
Po vybrání na projekt musí člověk počkat ještě cca 2 měsíce, než se jeho financování schválí – což se taky nemusí stát, ale když je dobře napsán a je zřejmé, že neslouží jen k financování organizace, řekl bych, že se není až tak moc čeho obávat.
Suma sumárum, když se nejedná o urgentní výzvu, proces před projektem zabere pár měsíců.
Když je všechno ok, nezbývá už nic jiného, než nasednout do letadla a přijet na projekt. Tento program má velkou výhodu v tom, že, ač je dobrovolný a pracuje se na veřejně prospěšných projektech, je poměrně dobře finančně zajištěný, a tak se člověk nemusí bát, že by po dobu projektu strádal. Konkrétní částky záleží dle tabulky na zemi, kam se vydáte a organizaci, pro kterou pracujete. Myslím ale, že v každém případě je to dostačující obnos. To se týká i různých výdajů jako například cesty na projekt, které jsou zpětně proplaceny, nebo přímo uhrazeny za Vás.
A teď už k samotnému pobytu.
První zážitky
Jak jsem psal výše, přiletěl jsem do Barcelony. Meeting point se šéfem byl ve Valencii. Po cestě vlakem jsem si kladl všechny možné otázky. Občas mě přepadla nějaká pochyba: „Co když jedu někam jinam, než mi bylo po skypu řečeno? Co když to nebude stát za nic?“ Ale stejně, těšil jsem se jak malý kluk! Když jsem potkal svého šéfa, hned jsem věděl, že zažiji nejlepší půlrok mého života. Řekl bych, že ani moc nezáleží, kam jedete a co budete dělat. Pokud máte kolem sebe lidi, se kterými si sednete, můžete přehrabovat hnůj a bude to šťastně strávený čas. A tak to bylo i v mém případě, tedy až na ten hnůj.
Ubytování jsem měl zařízené, snídani na příští ráno taky, fakt jsem se cítil jako ve vatě. A když mi byl ukázán ten obrovský palác, nemohl jsem věřit svým očím! „V tomhle budu bydlet příští půlrok? A nebude nás tady náhodou 20? Jenom dva? Pane jo…“
Druhý den jsem už naklusal v 9.00 do našeho kanclu, který se nacházel asi 3 minuty pěšky od mého bytu. Tou dobou, moc nepolíben španělskou kulturou, jsem neznal španělské zvyky. Když jsem se měl tedy seznámit s kolegyněmi a zlíbat je přitom, všichni kolem se smáli, jak zdrženlivý jsem byl. Teď už bych líbal a moc neotálel. Pánové, Španělsko stojí fakt za to! ;)
A tak jsem začal objevovat a poznávat moji novou domovinu. Překvapilo mě, jak jsem si dříve naivně myslel, že ji už znám. Pche! Co já si myslel! Během tohohle pobytu jsem zjistil, že člověk může objevovat kulturu dlouhé měsíce, a že kultura rozhodně není jen o jídle, architektuře a plážích…
Práce
Mojí organizací se stala IDEA Alzira coby ekonomické oddělení radnice v Alziře (městečko s cca 50 tisíci obyvateli ve vzdálenosti 40 km od Valencie). Ve Španělsku je obrovská nezaměstnanost – v jednom okamžiku až 27% – a i právě proto je tam taková organizace potřeba. Jedná se o poměrně speciální složku radnice, kterou jsem nikdy dříve neviděl. Toto oddělení pomáhá vzdělávat nezaměstnané skrze různě zaměřené projekty, poskytuje poradenství živnostníkům a malým podnikům, vytváří přechodné pracovní příležitosti pro lidi, kteří se snaží sebevíce, ale dlouhodobě nemají práci a zároveň je koordinující organizací pro řadu evropských projektů. Není toho málo a musím říci, že se IDEE veškeré projekty daří a mají velké dopady. Fakt klobouk dolů. Jsem opravdu rád, že jsem mohl k jejich působení také přispět.
Moje práce spočívala v tom, že jsem skupiny lidí učil angličtinu formou konverzací, koordinoval jsem přijímání a vysílání EVS dobrovolníků, plus sem tam nějaká ad hoc práce (např. PR prezentace na školách). Celkově jsem strávil v práci asi 35 hodin týdně včetně kurzů španělštiny a času na španělské almuerzo. Podmínky jazykového kurzu hodně záleží na organizaci, kam jedete. Někde Vám na něj vyhradí 2 hodiny týdně mimo pracovní dobu jen po první dva měsíce projektu, jindy dostanete v pracovní době 8 hodin týdně. Já jsem, bohudík, zažil tu druhou variantu, a tak se mi za půl roku podařilo se posunout ve španělštině poměrně hodně.
Práce mě opravdu bavila. Nejenže náplň mi byla ušita na míru, ale také se mi líbil přístup lidí v kanceláři. Neviděl jsem nikoho v našem openspacu, že by svou práci bral jako nucené zlo. Každý Španěl má úsměv od ucha k uchu a takové úsměvy jsem také viděl dennodenně v kanceláři. Snad nikdy jsem se do práce netěšil tak jako každé ráno v Alziře.
Alzira, město snů
Ač Alzira není žádné velkoměsto, byla pro mne báječným místem k žití. Myslím, že když má člověk chuť objevovat a je otevřený lecjaké zábavě, může být spokojený ve městě i na vesnici. Líbilo se mi, jak jsem tam byl fakt svobodný, v Praze takový klid nezažívám. Tam mě to vedlo k tomu, abych měl primárně dvě aktivity: práci a volný čas. Ten jsem rozprostřel mezi svoje koníčky a učení se. Hodně jsem chodil s kamarády na pivo, sportoval, chodil do hor, jezdil do Valencie, nebo jsem četl a učil se španělsky. Byl to opravdový balzám na duši po předchozím hektickém půlroce.
Co dalšího bylo báječné
Bylo toho spoustu – to se ani nezmiňuji o španělském počasí, které je zkrátka báječné. Od února jsem venku chodil v košili a slunil se. Propršelo nám jen pár dní za celou dobu, a tak není divu, že je všude tolik úsměvů. Vždyť na blbé počasí tam nikdo nadávat nemůže! Nemluvím ani o španělském jídle. Ani o levném víně a sangrii! Ani o moři! Nebo kulturních akcích a slavnostech! A ani… to bych tady byl do rána.
Musím se ale zmínit o lidech. Díky tomu, že jsem pracoval s lidmi, nadělal jsem si po Alziře spoustu kamarádů, což udělalo můj projekt opravdovým rájem. Miluju je! Všechny! Beze srandy, vytvořil jsem si tam okruh lidí, o kterých vím, že tu za 20 let stále budou, a to i když nebudu bydlet v jejich končinách. Je to fakt bomba. I z tohohle hlediska byla moje EVS to nejlepší, co jsem kdy v životě zažil. Od skončení projektu, mě navštívili dva Španělé v Praze, další tu budou za chvíli, já je tam navštívil na idylické dovolené a plánuji brzy znovu. Zkrátka k nezaplacení! :)
Zároveň v okolí – zejména ve Valencii – bylo spousta dalších skvělých EVS dobrovolníků. A tak jsme na lecjaký víkend za nimi zajeli a společně jsme si užili fakt nezapomenutelné chvíle. Seznámili jsme se na dvou x-denních seminářích, kam jsme jeli v průběhu našeho pobytu. Jednou nás poslali do Katalánska, podruhé do Andalusie.
Kulturní šok
Během mého pobytu jsem zažil kulturní šok přesně podle toho, jak nám byl dopředu popsán. Na začátku jsem zažil období extáze. Období, kdy bylo všechno nové, zajímavé, úplně jiné oproti Česku. Tahle fáze trvala asi měsíc. Pak ji vystřídala ta, ve které člověku chybí rodina, kamarádi, domácí aktivity, Praha, svíčková… To pak člověk nadává na všechno. „********* vedro, práce,… chci domu!“ Ale věřte, že je to normální a dočasný stav. Po kratší či delší době ho vystřídá vyrovnanost. Pak Vám bude celkem jedno, kde žijete. I přesto, že jsem se vyrovnal, chtěl jsem samozřejmě domů. Ale pobyt v cizině pak už člověku nepřijde tak cizí. Už se cítí součástí místní společnosti. Kulturní šok není úplně lehké zvládnout, ale znáte to – co člověka nezabije, to ho posílí. I tohle byla zajímavá zkušenost – vidět, jak zvládnete různé situace.
Nezapomenutelné zážitky
Rád bych zmínil pár nezapomenutelných zážitků:
- Bláznovství při slavnosti Las Fallas. Jedná se o svátek ve Valencii oslavující příchod léta, radost, hudbu, tanec. Trvá tři týdny každoročně v březnu a je to ta nejvíce ‚crazy‘ akce, kterou jsem kdy viděl. Mám-li být konkrétní, nejvíce mě učarovala ta všudypřítomná pouliční hudba nebo Mascletá – denní ohňostroj, který se odpaluje uvnitř náměstí a spíše, než co vidíte, je důležitější co cítíte. Člověku se hýbou všechny orgány v těle pod náporem těch náloží. Popřípadě taky pálení obřích sarkastických monumentů v ulicích a nespočet ohňostrojů.
- Ten pocit, když Vás navštíví rodina a přátelé a vy jim můžete ukázat všechny ty krásy kolem a zařídit jim nezapomenutelnou dovolenou. To fakt stojí za to!
- Všechna ta zajímavá práce – jít do rádia, organizovat kulturní a vzdělávací akce, učit, sázet stromy… je toho hodně, co jsem tam zažil poprvé a vím, že i na staré kolena na to budu v dobrém vzpomínat.
- Ku-klux-klan kostýmy naživo – nebo spíše slavnost Semana santa – svatý týden, který se slaví před Velikonocemi. Během tohoto svátku lidé nosí historické obleky, které byly předlohou právě pro stoupence Ku-klux-klanu. Člověka mrazilo, když viděl desítky/stovky takto oděných lidí v ulicích za doprovodu bubnů a přenášení křesťanských soch. (Člověk to musí zažít… Španělům se zase zdál divný náš zvyk udělat si prut a švihat holky.)
- Team-building na on-arrival a mid-term semináři pro všechny EVS dobrovolníky. Vždy v začátku těchto seminářů jsme se seznamovali s ostatními různými hrami a zážitky. Namátkou zmíním stavění lidských pyramid (Castells), hraní divadla, lezení v provazovém centru, kulturní večery…
Jak mě EVS poznamenala, doporučil bych ji?
Celý pobyt pro mne znamenal spoustu zážitků a životní posun. Beze srandy, vrátil jsem se hodně pozměněný a jsem za tuto změnu rád. Takovou zkušenost doporučuji všem. Bez výjimky. Pobyt v zahraničí, setkání se s jinou kulturou, nestereo práce a ‚něco-cokoli nového‘ posune a obohatí člověka, že si to dopředu nedokáže ani představit. Samozřejmě, že se něčeho musíte vzdát, ale v porovnání s tím, co můžete získat, když se hecnete a vyjdete za komfortní zónu, je to nebe a dudy. Dopředu nebudete vědět jak moc, ale až vyrazíte a ohlédnete se zpětně, zjistíte, že to byla Vaše nejlepší životní zkušenost!
EVSka mě také naučila žít sám ve vlastní domácnosti. Nejen, že jsem se naučil lépe španělsky a práci na počítači, ale také jsem se naučil sám o sebe plně postarat – pro dvaceti letého kluka je fajn pocit vědět, že se sám o sebe dokáže postarat, zvládne kdejakou situaci a ‚nepodělá se‘, když mamka není na blízku.
Neváhejte, jeďte!
PS: Pokud by Vás tento program zajímal, neváhejte se na mne obrátit na email [email protected]. Rád poskytnu bližší informace (pokud budu vědět), odkážu na databáze, ze kterých vybírat projekt, popřípadě doporučím organizaci, která Vám může pomoci. Určitě neuděláte chybu, když kouknete na tamjdem.cz a inexsda.cz – v těchto dvou organizacích mám zkušenosti, obě pracují s EVS dobrovolníky a jsou bezva! :)
Můžete také vyjet na víkendovku s Tamjdemem a poznat různé EVS dobrovolníky. Třeba to bude pro Vás motivací vyrazit, stejně jako tomu bylo u mne. :)
Diskuse u článku