Hello friends.
Nemuzu uverit, ze je zacatek brezna a zbyvaji mi pouhe dva a pul mesice do konce kontraktu. Prelom ledna a unora nebyl zadna sranda.
Umrel mi deda a poprat se s tim tady na lodi nebylo uplne jednoduche. Lidi se me tu ptali, jestli pojedu domu na pohreb. Uprimne, kdybych odjela, asi bych se sem uz nevratila. A vim, ze deda na me kouka ze shora a je mu tam lepe. Par dni na to jsem onemocnela. Narok na alespon den volna? Kdyz jsme stale short staff? Neexistuje. A tak jsem to odchodila s horeckou, chrchlala na deti i rodice a snazila se aspon spat jak jen to bylo mozne. Nakonec mi v medical center dali buhvijaky driak (no labels), ktery ale zabral, takze jsem se zas citila ok. Nicmene kasel mi zustal doted a zbavit se mi ho nedari. Na to mi dnes zdravotni sestra rekla, ze to je ship life a ze mit kasel nebo ucpane dutiny je tu naprosto normalni.
Zazili jsme pripad skutecne emergency. Tedy nakonec to byl jen plany poplach, ale kdyz zaznely tri dlouhe signaly uprostred dne behem sea day, divaly jsme se na sebe s kolegyni napul s desem v ocich a napul s priblblym usmevem na tvari, doufajic, ze to je joke. V tu chvili jsme si ani jedna nedokazaly vzpomenout, co tyhle tri signaly znamenaji, camp plny deti a my nevedely, ktera bije. Par vterin na to zaznelo ohlaseni “man overboard”. V pripade, ze nekdo spadne pres palubu, sanci na preziti ma asi tak jedno procento, kdyz je lucky. Okamzite jsme dostaly telefon, ze musime zatahnout vsechny zavesy, zachranny clun uz byl na vode a coast guards na ceste. Deti nam zacaly hystericky brecet, ze to je urcite nekdo z jejich rodicu. Musely jsme hned zacit obvolavat kajuty a vsechny deti musely byt vyzvednuty. Potom zacalo pocitani. Diky bohu, ze je dnes vsechno elektronicky. I tak se kazdy host musel ukazat v guest services a projet kartu systemem, kompletne cela crew musela projet sve ID. Nakonec se ukazalo, ze nikdo nechybi. Nikdo totiz nevidel nikoho padat pres palubu, ale jeden z hostu pry videl osobu ve vode. Tak to dopada, kdyz se to za slunneho dne prezene s drinky, haha.
Konecne jsme se vsichni dockali vytouzene relocation! Od konce unora mame home port v downtown Miami! V Miami jsme byla dvakrat predtim a mam hodne osobni duvody na tohle misto nikdy nezapomenout. Zase se citim jako clovek! Sedet na kafi ve meste, jit na nakupy, courat se ulicemi. Nemuzu se dockat, az se podivam na milovanou South Beach. V Port Canaveral nic takoveho nebylo. Jen sednout do shuttle spolu s dalsimi crew members, jet do crew center nebo do Walmartu a zpatky.
Relocation day nemel chybu. V 10 rano uz nebyl na palube jediny host, my jsme v campu udelali kratkou inventuru a potom jsme meli team building aka “get wasted”. Ve 4 odpoledne jsem o sobe skoro nevedela. Meli jsme k dispozici guest area, drinky, jidlo, virivku. V 11 vecer jsem chtela jit do night clubu, nicmene v 10 jsem padla za vlast a probrala se v 11 dopoledne. To se stava, kdyz pracujete celou plavbu predtim night shift do jedne do rana, pak jdete na drink, pak chcete jit pres den ven, a nakonec spite 4 hodiny denne po dobu 5 dni.
Nove porty jsou naprosta bomba! Tedy v Cozumelu uz jsem byla, ale je tam toho tolik co delat! Kdyz jsme pluli z Key Westu do Cozumelu, rano jsme dostali hlaseni, ze zachranujeme raft s 16 lidmi na palube. Tech 16 lidi byli uprchlici z Kuby snazici se dostat na Key West. Asi jste slyseli, ze pokud se Kubanci dostanou do USA pres vodu, jakmile stoupnou na pevninu, jejich pobyt se stava v USA legalnim. Tihle chudaci stravili na raftu 2 tydny, z toho posledni 4 dny bez jidla. Nase lod je v podstate zachranila, ale museli vystoupit v Mexiku, odkud budou deportovani zpatky na Kubu. Co se jim stane tam, nemam tuseni. Diky tomuto zpozdeni jsme z Cozumelu vyplouvali az v pulnoci, coz se naramne hodilo mne a Alex (moje jedina normalni super kolegyne z USA). Skoncily jsme v 6pm a vyrazily do mesta. Uz ani nevim, kdy naposledy jsem si uzila nocni zivot venku! Mexicke jidlo, margaritas, ruch mesta.
V Grand Turk (Turks and Caicos Islands) je nadherna plaz, u ktere v podstate kotvime, takze nemusime nikde shanet taxika. Vcera jsme v tomhle portu byli poprve. Slo nas ven asi 8, kupodivu vsichni jsme se vykopali uz v 9 rano, dosli jsme az na druhy konec plaze, kde bylo min hostu, a uzivali si krasneho pruzracneho more bez brutalnich vln jako jsou v Nassau, od rana popijeli drinky a pivo, hrali volejbal. Vsichni jsme se uspesne spalili, cela crew vypada jak lobsteri haha. Holt nejsme na takhle prudke slunce zvykli a ani ma 50F me nezachranila. Dneska jsme kotvili v Half Moon Cay, coz je v podstate malinky ostruvek patrici Carnivalu. Ven jsem se nedostala, ale fotky vypadaji uzasne. Priste. Dalsi cruise se podivam na Jamaicu a Grand Caymans.
Taky jsem tu nekoho potkala. Vite jak se rika, odpiraneho chleba nejvetsi krajic? Haha. Jak jsem nikoho nechtela, tak jsem nakonec s Kanadanem, zpevakem a kytaristou. Ze je to zase muzikant me uz vubec neprekvapuje (kdo me zna, tak vi). Kazdopadne dny najednou utikaji rychleji a je fajn mit se na koho tesit, vedet, ze po praci na vas nekdo ceka.
Asi jste si vsimli, ze dneska jsem si nestezovala. Neni na co. Vsechno se najednou otocilo o 180 stupnu. Nas tym se ted meni, par lidi odchazi na vacation a novi prichazeji a diky bohu jsou to Evropani. Taky mame v tymu jednoho chlapa, coz vzdycky pomuze. Hoste a deti jsou jini! Ten rozdil mezi levnymi a drazsimi plavbami je znatelny. Ubylo rednecks people, pribylo Spanish people. Deti se mi zdaji chytrejsi a vychovanejsi. Valnou vetsinu z nich rodice berou v portech ven, je videt, ze chteji travit cas jako rodina a ne nam deti soupnout na 24/7. Vcerejsek byl jednim z nejlepsich dnu meho kontraktu a vcera jsem si poprve rekla, wow, presne proto jsem vzala tenhle job a presne takhle jsem si to vysnivala a predstavovala. Poprve po ctyrech mesicich se citim zase happy. Je neuveritelne, jak me nove porty, promenujici se tym, Miami a nekdo po mem boku dokazou nabit energii. Ted si jen preju, aby to takhle zustalo :-)
Diskuse u článku
To mám radost, že si konečně šťastná! :) já jsem taky pracovala v zahraničí, sice ne na lodi, ale sama vím, jaké to může být psycho, takže ti fakt přeju jenom to hezké
Hi Bobby! Don’t be sad! I’m sure the shooting star will help make ur wish come true and some day soon, your soul mate will walk into ur life! Hugs.. Genie Princess’s last blog post..