Čas letěl jako voda. Dobré dny střídaly ty špatné, smích střídal vztek a pláč. Byly dny, kdy jsem si dokola opakovala, jak je moje host child zlaté a jak ho miluju, a dny, kdy jsem musela vzteky opustit místnost, aby se nikomu nic nestalo. V takových případech jsem si ve svém pokoji dala polštář na obličej a z plných plic do něj křičela. Zní to šíleně, nebo vtipně, ale rozhodně to funguje a zachrání vás to před obviněním z ublížení na zdraví a vyhazovem. :)
Za necelé dva roky strávené u téhle rodiny jsem posbírala nesčetně zkušeností a odehrálo se hodně zajímavých věcí. Pokusím se vám přiblížit alespoň některé situace ze svého života au-pair. Je nutno podotknout, že osobní život au-pairek je v podstatě jedna velká party. Když si najdete ty správné přátele, tak ve svém volném čase buď nakupujete nebo paříte.
Opakovaný vtip
Jednou jsem přišla domů po náročném víkendu a nemohla se dočkat až si dám sprchu a zalezu si do postele, kde strávím zbytek neděle. Když jsem otevřela dveře do koupelny, kobereček, který je vždy před sprchovým koutem byl posunutý. Automaticky jsem ho vzala a chtěla vrátit na své místo. Doslova se odlepil od země, což bylo nezvyklé, avšak to, čím byl kobereček přilepený k zemi, bylo dechberoucí. Hovno. Už zase.
Nemohla jsem uvěřit svým očím. Jednoduše hovno na zemi, rozšlapané a zamaskované běhounem. Stála jsem tam několik minut a civěla na to překvapení, jehož intenzitu ještě vystupňovala moje kocovina. Bylo mi na zvracení. Rozmýšlela jsem, jestli to uklidit nebo říct host dad anebo jestli to mám řešit přímo s malým. Tu možnost jsem hned zavrhla. Nechtěla jsem pokoušet své nervy. Ještě pár minut jsem na to šokovaně hleděla a rozdýchávala tuhle situaci.
Ujistila jsem se, že se mi to hned nezdá a došla pro svého host dad, abych mu ukázala, že jeho potomek není nic než prase, které mě evidentně nenávidí a snaží se mi udělat ze života peklo. Vykulil oči, když viděl, jaké nadělení mi nechal jeho syn v koupelně a řekl, že se malý asi netrefil. To vážně? Samozřejmě, že s trochou fantazie se někdo může netrefit (no, spíš s hodně fantazie), nicméně tohle bylo bezmála půl metru od toalety, ale teda okay, můžeme si hrát na to, že se desetileté dítě netrefí do záchodu. Host dad to začal ihned uklízet, což mě velmi uklidnilo. To, že se neomluvil za svého potomka bych taky překousla, ale když jsem pak ve svém umyvadle našla kartáč a hadr, kterými to všechno vydrhl, byla jsem vzteky bez sebe. Takže teď nejen, že mám hovno na podlaze, které je uklizené jen tak, aby se neřeklo, ale mám ho i v umyvadle, kde si čistím zuby. A tak místo v posteli jsem strávila zbytek neděle dezinfikováním koupelny a proklínáním své host family.
Playdate
Jindy mělo moje host child play date (pár dětí se sejde u někoho doma, aby si hráli). Pro nás au-pairky je ovšem playdate synonymum pro nepořádek. Byli u nás asi tři chlapci, aby si po škole trošku pohráli. Kromě nepořádku, který průměrný člověk za svůj život může vidět maximálně dvakrát (z toho jednou v televizi), křičí a jsou drzí, protože se předvádí jeden před druhým. Když playdate konečně skončilo, chystala jsem se uklízet tu spoušť, při čemž jsem našla svá tanga v krabici s hračkami a později objevila svou podprsenku v odpadkovém koši. Samozřejmě opět bez omluvy či pokárání. A jelikož se můj pokoj nedal zamknout, měla jsem prostě smůlu a musela schovávat všechno, co se dalo.
Postupem času jsem se naučila být přísná a striktní. Když jsem po dítěti něco žádala a on to odmítl udělat, musela jsem ho k tomu donutit, abych si zachovala alespoň špetku respektu a chlapec mě tak nemohl pokaždé odbít. Kvůli tomuhle jsme se několikrát poprali. Kdybych totiž řekla „tak dobře, nemusíš si čistit zuby, když nechceš“, malý by věděl, že pokaždé povolím a nikdy by neudělal to, co se po něm žádalo. Byl den, kdy v ponožkách vyběhl ze dveří, protože jsem chtěla, aby se vykoupal. Stále odmítal a já stále naléhala a opakovala si, že nesmím povolit. A když jsem mu řekla, že se buď půjde vykoupat sám nebo ho do vany dostanu násilím, vyběhl bez bot z domu a já bez bot za ním, jelikož dům byl přesně vedle hlavní silnice, která vedla do města. A tak jsme se bosi honili po městě.
Život au-pair vás naučí
O podobných zážitcích bych mohla napsat knihu. Na druhou stranu, neznám lepší pocit, než když se k vám dítě přitulí nebo vám dá jinak najevo, že vás má rádo a věří vám. To přebije všechny pokálené podlahy a podprsenky v odpadcích. Dětský smích je přece jeden z nejkrásnějších zvuků na světě. A stejně jako vy učíte dítě, dítě učí vás. Naučila jsem se spoustu nových věcí. Vím, co je pro děti dobré, kdy mají co jíst a pít, kdy jít ven a co dělat, kdy dělat úkoly. I když tyhle informace mi asi ještě dlouho budou k ničemu, hřeje mě pocit, že se ve dvaceti letech dokážu postarat o postižené dítě a jsem na sebe pyšná, že jsem to nevzdala, protože i když to někdy bylo k nevydržení, ta zkušenost je k nezaplacení. Ze mě samotné se v podstatě stal jiný člověk. Jsem samostatná a o mnoho více trpělivá a empatická. Jen těžko vám můžu říkat, co všechno vás dítě naučí. Pokud to nezažijete, všechny vaše představy jsou zkreslené.
Takže jestli váháte, zda vycestovat jako au-pair nebo ne, za sebe můžu říct jen jedno. JDĚTE DO TOHO. Nebude to lehké, možná to bude někdy hodně těžké, ale koneckonců i špatná zkušenost je zkušenost a ze všeho zlého se dá vytěžit něco dobrého. Mám kamarádky, které musejí dodržovat směšná pravidla své host family. Jedna musí být doma každý den do devíti večer, včetně víkendů, jiná může přijít v kolik chce, ale nikdy ne opilá, další se musí několikrát denně ohlašovat nebo chodit každou neděli do kostela. Ty šťastnější dostávají květiny a snídani do postele od rodičů jako omluvu za zlobivé děti, já jsem dostala iPhone, když se mi rozbil telefon. Jiná dívka je se svou host mum nejlepší kamarádka. Další měla poměr se svým host dad. Narazit můžete na cokoliv, ale žádná z výše zmíněných holek neřekne, že lituje, že byla au-pair.
Diskuse u článku
Nádherné čtení Natálko. Báječná a moudrá žena je z tebe. Děkuji...jdu číst dál.