Vždycky jsem věděla, že chci cestovat. Po pár výletech do Anglie, mi bylo jasné, že to je ta země, ve které chci alespoň nějaký čas žít. Když jsem tedy odmaturovala a stále neměla tušení, co se svým životem, nebylo o čem uvažovat. Budu au-pair v Anglii. To, co potřebujete asi ze všeho nejvíc k tomu, abyste opustili pohodlí domova a vydali se sami do neznáma, je odhodlání, které vás donutí udělat ten nejdůležitější a asi i nejtěžší první krok.
Volba au-pair
Jet do ciziny jako au-pair je asi nejjednodušší možnost, protože si ušetříte starosti s hledáním práce, bydlení a vším zařizováním, které je s tím spojené. Ze všeho nejdřív je třeba si najít rodinu (host family). Lze to udělat přes agenturu a nebo hledat na různých internetových stránkách jako je např. www.aupair-world.co.uk, facebookové stránky apod. Když pak najdete rodinu, která se vám líbí a vy jí, je dobré udržovat neustálý kontakt prostřednictvím mailů a popřípadě si zavolat na Skype. Nezapomeňte se ptát na cokoliv vás napadne. Přeci s nimi budete žít a tak se ptejte na všechno možné od bydlení, přes jejich zvyky, děti, až po vaše volno a plat.
Týdenní kapesné au-pair v Anglii se pohybuje mezi £75-150, záleží samozřejmě na pracovních hodinách a náplni práce. Předem se s rodinou domluvíte na tom, co budete dělat, jaké hodiny budete pracovat a kolik za to dostanete zaplaceno. Každá práce navíc musí být extra zaplacená!
Zařizování
Když máte host family a jste si jisti, že tohle jsou lidé, se kterými chcete strávit několik příštích měsíců, stačí už se jen domluvit na datu a zabookovat letenku. Rodina by vás měla vyzvednout na letišti či nádraží. Ještě před opuštěním ČR nezapomeňte ukončit váš dosavadní pracovní poměr nebo se odhlásit z úřadu práce. Je také důležité se pojistit. Jednoduše dojděte na pobočku vaší pojišťovny, vysvětlete jim situaci a oni vám navrhnou nejvhodnější druh pojištění a seznámí vás se všemi podmínkami. A teď se konečně můžete vydat na cestu plnou dobrodružství.
Já osobně jsem před opuštěním domova měla pocit, že musím zařídit šíleně moc věcí a zdálo se mi skoro nemožné to udělat. V hlavě se mi neustále honilo nesčetně otázek. Jak si najdu rodinu? Co když budou zlí? Jak se mám pojistit? Kde všude se odhlásit? Kolik si vzít? Co si vzít? Co vědět? Na co nezapomenout? Nakonec byl můj největší problém balení, protože sbalit vše potřebné minimálně na rok do jednoho kufru, to je pro holku opravdová výzva. Teď už na všechno vzpomínám s úsměvem a mám za sebou jeden z nejlepších roků mého života. Čím si au-pair projde nebo může projít a jaké to vlastně je vám v několika příštích týdnech sdělím prostřednictvím článků.
Odjezd a setkání s host family
Začněme s opuštěním domova, rodiny, přátel a jistot. Tohle všechno se chystáte opustit, kvůli něčemu neznámému a cizímu. Budete mít pocit strachu smíšený se steskem a možná uroníte pár slz až se budete na letišti loučit s rodiči. Na druhou stranu si budete připadat důležitě a dospěle a budete se nesmírně těšit na to neznámé, co vás čeká. Živě si vybavuji, jak jsem seděla v autobusu a mávala uplakané mamce. Tak neskutečně jsem se těšila, byla jsem plná pocitů a nemohla se dočkat.
Bylo mi trošku líto, že opouštím všechno a všechny, které miluji a zároveň jsem byla opravdu šťastná a velmi zvědavá. Po dlouhých sedmnácti hodinách jsem konečně vystoupila v Londýně. Další vlna pocitů na sebe nenechala dlouho čekat. Měla jsem neskutečnou radost prostě jen proto, že jsem v Londýně, ačkoliv to bylo to jediné, co jsem věděla o tom, kde se právě nacházím. Všechno bylo cizí a já byla vzrušená a natěšená, protože tahle zem teď bude mým domovem. Zároveň jsem se však začínala bát a být nervozní, protože mé setkání s rodinou se blížilo.
Pokud se ptáte, jaké bude vaše shledání s host family, můžu vám upřímně říct jednu věc. Bude to trapné, trapné, trapné. A jestli jste takový introvert, jako já, bude to ještě trapnější. Přijdete do úplně cizího domu s úplně cizími lidmi, kteří teď mají v podstatě být vaše rodina a jejich domov vaším domovem, tudíž to zpočátku bude divné, ale jak se říká, všechno má svůj čas. Za pár měsíců se nad tím povznesete. Potřebujete čas a na všechno si postupně zvyknou, se vším se seznámit a aklimatizovat se. Stejně tak i host family dejte čas a prostor si zvyknout na vás.
Nový domov
Vzpomínám si na svůj příchod do nové rodiny a jejich domu. Větší nepořádek jsem snad nikdy před tím neviděla. Celý dům působil neuklizeně a chaoticky. Asi se není čemu divit, protože jeho majitel je rozvedený postarší pán, který má ve střídavé péči čtyři děti. Po tom, co mi byla ukázána kuchyň plná neumytého nádobí a jídla, které nikdo nevrátil na své místo, jsem byla zavedena do obývacího pokoje. Velká místnost s obrovskou televizí a počítačovým stolem na jedné straně a dvěma gauči na straně druhé. Žádné koberce, konferenční stolky, květiny, poličky. Jen pár krabic pod stolem, ne kterém byl velký počítač.
U něho seděl tehdy devítiletý chlapec a hrál nějaké hry. Zřejmě proto ani neotočil hlavu, aby mě pozdravil. Tři dívky lenivě ležely na gaučích, sledovaly televizi a jen pohozením hlavy mi odpověděly na pozdrav. Myslím, že jsem v tu chvíli byla rudá opravdu až na hýždích. Stála jsem tam s přihlouplým výrazem a chtěla zpátky domů. Můj host dad mě zavedl do mého pokoje a řekl, že jdou s dětmi ven, ať jsem jako doma.
Snad ještě nikdy se mi tak nestýskalo po domově, rodičích nebo prostě po něčem známém, protože tady bylo všechno úplně cizí a jiné. A neuklizené. Připadala jsem si úplně sama. Nepřišlo mi, že bych si s dětmi nějak zvlášť padla do oka. Jak bych mohla, když se ani neobtěžovaly se na mě pořádně podívat. Byla jsem si skoro jistá, že tady moc dlouho nevydržím. Uvidíme, co přinesou další dny.
Diskuse u článku