Zhruba takovou zprávu jsem si vyslechl v červnu a poté ještě jednou v září od své domovské univerzity. Vraťme se ale na začátek. Možnost studijního výjezdu do Afriky byla jednou z klíčových motivací pro moje studium na UHK a zadařilo se, koncem března jsem byl univerzitou nominován na studijní pobyt do Keni. K realizaci takového studijního pobytu však potřebujete nejen akci své domovské univerzity, ale také reakci univerzity, na kterou byste rádi vyjeli. Hádáte správně, nepřišla. A tak nastala půlka září, semestr na University of Nairobi už pomalu začínal a já stále neměl v ruce jediný dokument, který by mě opravňoval vyjet. Měl jsem ale tajnou zbraň zvanou Wilson Makorre, keňského studenta, který strávil předchozí semestr v Hradci Králové.
A tak nastal den D. Za parádní cenu jsem sehnal letenku z Vídně a právě v ten moment začalo moje dobrodružství. Co se totiž létání týče, jsem posera. Při vzletu se mi chce brečet a při přistání (ne)umřít. K mému překvapení jsem to ale byl tentokrát já, kdo začal uklidňovat vedle sebe vyšilující dánskou expatku, která by se chtěla odstěhovat do Kalifornie, ale je to prostě 15 hodin letu…Transfer z Istanbulu do Nairobi jsem si možná i skoro užíval, což ale přisuzuji především únavě, vínu a Kung-Fu Pandě 3. Nebo že už bych byl vyléčenej posera?
Přílet do Nairobi
Nairobi mě přivítalo v půl 3 ráno. Jelikož jsem měl rezervaci v hostelu až na další noc, můj plán byl přečkat noc na letišti a v brzkých ranních hodinách na ubytovnu vyrazit, uložit si zavazadla a zamířit do školy. Neprozíravost mě však dovedla k tomu opustit letištní halu, abych poprvé plnými doušky nasál atmosféru nairobského smogu. Že se do prostoru nelze vrátit jsem zjistil teprve posléze. Nebylo to však nic, co by nespravila trocha kibicování s členem ochranky studujícím Ph.D. a starej dobrej vtípek o vysokoškolském studiu v Česku zdarma. A tak mě vyprovodil teprve další sekuriťák o dvě hodiny později s tím, že se jde vytírat.
K mému štěstí se v den mého příjezdu na univerzitě konal Den mezinárodních studentů. Ano, setkal jsem se se spoustou studentů (až na vyjímky byla většina z Afriky), na druhou stranu jsem došel k zjištění, že africká angličtina je velmi svérázná (rozuměj nerozuměl jsem jim). Samotný program byl obrovská fraška, jelikož hned druhý bod na programu se věnoval tomu, jak by měl Den mezinárodních studentů vypadat příští rok. A prostor pro návrhy dostali i mezinárodní studenti. Všichni. Následovaly volby předsednictva mezinárodních studentů, což byla kapitola sama o sobě, ale vězte, že to kandidáti brali po čertech vážně. Měl jsem také příležitost nahlédnout do studentských kolejí, nicméně jsem vmžiku usoudil, že bude lepší začít hledat alternativu. Na prvních pár nocí jsem si zabookoval postel v sdílených ložnicích v hostelu Manyatta Backpackers a pokud plánujete do Nairobi někdy vyrazit, mohu jen doporučit. Nečekejte žádný luxus, ale hostel je čistý, levný, asi 20 minut od centra a především zde potkáte baťůžkáře křižující Afriku z celého světa. Den na univerzitě jsem zakončil v studentské kafeterii, keňskou kávu jsem si ale představoval trochu jinak…
Druhý den v duchu formalit
Druhý den mého pobytu se nesl především v duchu čekání, vyplňovaní formulářů a setkání s úředníky, příjemným zpestřením však byla návštěva Wilsonovy rodiny na okraji Nairobi v čtvrti Kasarani. Samotným zážitkem byla jen cesta matatu, tedy nairobským minibusem. Mimo to, že šílení řidiči jezdí po děravých silnicích za neuvěřitelného provozu jako prasata, z každého matatu duní hutné hip hopové beaty tak hlasitě, že sotva slyšíte vlastního slova. Téměř každé matatu navíc zdobí honosné malby, denně se tak setkáváte se zámořskou rapovou špičkou a biblickými postavami. Wilsonova rodina je z kmene kuria a uvítala mě velmi srdečně, ale pohostit mě keňským ugali, tedy bílou hmotou z kukuřičné mouky bez chuti, to snad ani nemuseli. Pozdě odpoledne jsme se opět vrátili na univerzitu vyplnit další formuláře a vypadá to velmi nadějně, do dvou měsíců bych měl získat průkaz studenta!
První výlety
Volnou neděli jsem se rozhodl věnovat průzkumu Nairobi na vlastní pěst, a tak jsem celé odpoledne strávil procházkami po centru a jeho okolí. Centrum Nairobi má poměrně metropolitní vzezření, najdete zde spoustu výškových budov, obchodů (Baťa na každém rohu) a restaurací. K centru také přiléhají parky Uhuru a Central Park, které jsou plné Keňanů odpočívajících na vyprahlém trávníku, čápů marabu a bohužel také dětí čichajících lepidlo. Vydal jsem se také do odlehlejšího Nairobi Arboterum, rozsáhlého lesoparku plného exotických dřevin, místy připomínajícího malou džungli uprostřed Nairobi. Mimo nespočtu školáků, zamilovaných párů a zpívajících Afričanů zde narazíte i na několik druhů opic.
Co bude dál?
Čtete-li si o Nairobi v průvodcích, většinou narazíte na četná varování týkající se bezpečnosti. Za ty tři dny, které jsem zde strávil, jsem se v ohrožení necítil ani jednou, uvidíme, co přinesou další dny. Jsem si vědom toho, že s mým árijským vzezřením svítím v ulicích Nairobi jako maják, mimo zvědavých pohledů místních a pozdravů kolemjdoucích jsem se však dočkal jen četných podání ruky a občasných zvolání mzungu směrem k mé osobě, což je bantuské označení pro bělocha. Vyrazit sám do ulic po setmění jsem se však dosud na radu Wilsona neodvážil.
Prioritou nadcházejících dnů pro mě bude především sehnat si ubytování, sestavit si studijní plán a možná i navštívit první kurzy na univerzitě. Pokud zbyde čas, rád bych vyrazil objevovat další zajímavosti v Nairobi, takže předpokládám, že o zážitky nebude nouze.
Pokud vás tedy zajímá, jaký je život pro českého studenta v Africe, těšte se na další blog!
Autor blogu je magisterským studentem UHK – Politologie – africká studia. Jeho blog můžete navštívit na této adrese: Studentem v Keni.
Diskuse u článku