Studium na Taiwanu: Adaptace

1
426
Bingo game (čísla 1-25)
Bingo game (čísla 1-25)

Přihlásíš se na zahraniční mobility (stáž, studium), koupíš si zájezd nebo jen letenku. Den odjezdu je za pár týdnů, měsíců. Znáš ten pocit? Říkáš si, že je to stále daleko, tam daleko, někdy v budoucnu. Vlastně nad tím ani nepřemýšlíš, že by se to mohlo uskutečnit, protože děláš zcela běžné věci, nicméně na něco se (ne)těšíš. Čas letí… Začínáš si uvědomovat, co vše je nutné zařídit (víza, ubytování, pojištění, letenky, sbalit si kufřík…). Poté přijde další fáze, začínáte si klást otázky, proč tam vlastně jedu? Co mě tam čeká? Co budu dělat, když se něco stane? Spadne letadlo? Co budu dělat bez kamarádů, rodiny a Marca (Libřický vs. Marco Polo, obojí mě zabije v pár hodinách)?

Chce to mít plán a nebýt “připosrán”

Protože už jsem pár cest zažil, loučení a následná adaptace je pro mě již skoro běžnou rutinou (kde jsou ty časy, kdy mamka ukápla slzu, že už mě nikdy neuvidí, protože se nevrátím z Albánie?).

Před odjezdem na Taiwan je potřeba vyřídit několik povinností:

  • Víza = Visitor Visa na 180 dní (bohužel jsem nemohl využít bezplatného turistického víza na 90 dnů, které se dá opakovaně prodloužit při výjezdu a návratu zpět na Taiwan).
  • Očkování = žloutenka A+B, břišní tyfus jsou povinné.
  • Školní byrokracie = zdravotní prohlídka (rtg plic na TBC, aneb jak jsem si spletl rakovinu plic se stínem srdce, lékařské potvrzení o prodělání či očkování na neštovice, zarděnky atp.).
  • Cestovní pojištění.
  • Samozřejmostí je Learning Agreement mezi vysílající a hostitelskou univerzitou.

Sigiho Roaming konečně může začít!

Praha – Amsterdam – Bangkok – Taipei. Létání mi nevadí, nicméně strávit celých 24h v letadle nebo v letištní hale, není zrovna něco, co bych chtěl absolvovat každý týden. Po příletu se mě ujal Taiwanec Benny, který mi pomohl se dostat do hostelu, kde trávím dvě následující noci. Plán zní: co nejrychleji si najít ubytování na následujících 6 měsíců.

 

Nalézt ubytování v Taipei nebyl velký problém. Hlavně mít okno, klimatizaci, obývák, kuchyň, rozumnou vzdálenost na MRT (metro) a fajn spolubydlící. Zdá se, že se vše povedlo 🙂

Photo n.4: červený bod ukazuje moje doupě, spoj ke škole cca 25min, centrum cca 30min po červené MRT
Photo n.4: červený bod ukazuje moje doupě, spoj ke škole cca 25min, centrum cca 30min po červené MRT

Dalším úkolem bylo nalézt spoj do školy a zjistit, jak vlastně vypadá ona univerzita, kde budu studovat jeden semestr. Jedna zastávka metrem, pak autobus s č. 255, 620 nebo 10. Tichým hláskem jsem si zařval “jééés”, když jsem našel zastávku a nastoupil do autobusu. Vše ok, ale kde vystoupit? Zastávky, na kterých autobus staví jsou napsány čínskými znaky (pro mě obrázky). Samozřejmě zastávku přejíždím. V časové tísni chytám taxi. Snažím se čínským přízvukem říct Sůůůůčouuu Juniversity. Řidič nechápavě kroutí hlavou, ale líbí se mu moje vousy, na které si několikrát za jízdy šáhne. Rozumím něco na způsob: mmmm strong American guy. Já si říkám: Be strong and brave whatever will happen. Vše končí dobře, díky pomoci kolemjdoucích, kterých se ptá, kam vlastně chci (teď vím, že moje obavy byly zcela zbytečné, protože lidé jsou velmi milí, přátelští a za každých okolností se snaží pomoct). V Taipei jsou na bělochy zvyklí, ale občas jsme raritou a selfie s někým neuniknete 🙂

Zpátky k univerzitě. Univerzitní kampus je moderní a najdete zde všechno. Kavárnu, Mc’Donald, malý supermarket, jídelnu s různými kuchyněmi. Fotbalové, basketbalové, baseballové hřiště. Také například školní posilovnu.K mé štěstěně i tenisové kurty, pingpongové stoly a víceúčelovou halu, která se dá využít i pro hraní badmintonu. Samozřejmostí je několikapatrová knihovna, kde je i “malé kino”.

Na řadu přichází Orientation Day, kde zjišťuji základní informace o předmětech, škole atp. Hlavně se seznamuji s ostatními exchange students (cca 40). Další “exchange/international students group” tvoří cca 200 Číňanů.

International group

Tenhle post neoplývá zrovna vtipnými historkami a zážitky, tudíž skončím pro některé ještě “nudněji”. Předměty, které jsem si zapsal:

  • Beginning Chinese (5h)
  • Social Policies in East Asia (2h)
  • Sign and Narrative on Taiwanese Brands (2h)
  • Global Public Policy (3h)
  • One Hundred Years of Entanglement: China, Taiwan and the World (2h)

S přístupem učitelů jsem spoko a vypadá to na zajímavý semestr, který bude propojen i s praktickou zkušeností mimo učebny. Velká challenge bude Mandarínština. Pro absolutně hudebně hluchého člověka, který nerozezná tón od tónu (4 tóny hlasu v Čínštině), to bude opravdový oříšek. Kdybych aspoň mohl vyniknout v psaném projevu, ale čínské znaky mi to taky moc neusnadňují (Ostiiiiaaaa). (viz úvodní obrázek)

1 komentář

  1. v cestine mame take tony, ale ignorujem je. 2.ton je jako kdyz na neco nechapave ptame „coze“ ? „fakt“? a 4.ton kdyz nadavame „kurva“!
    good luck

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here