Popeláři za zvuku Beethovena na minutu přesně aneb co s odpadem na Taiwanu

0
1351

Každé pondělí, když volám kolegům do Čech, tou dobou popíjejících ranní kávu, musím u nás přesně v pět hodin odpoledne ztlumit mikrofon, protože znělka popelářského auta přehluší naši komunikaci. Kluci už to naštěstí berou s humorem a jen konstatují: “Zase na minutu přesně. Jak to dělaj?

Jak? Podle potřeby jedou po ulici dvě nebo tři popelářská auta, která sbírají přímo od lidí tři typy odpadu. První jsou zbytky jídla, které se připraví do sáčků nebo igelitových tašek a podají se prvním popelářům. Tohle auto je vždycky nejsmradlavější a také nejhlučnější. Proč smrdí asi netřeba vysvětlovat a proč je hlučné? Protože vždy hraje stejnou Beethovenovu melodii, kterou si možná pamatujete jako vyzváněcí tón na jednom z vašich starých telefonů.

Druhé auto sbírá odpad, který se nedá recyklovat a za který se platí. Jednoduše si koupíte vládou vydané tašky se speciální samolepkou za 15NT (12Kč) a do té potom můžete vyhodit cokoliv. V místech, kde by tři auta byla moc, tam jezdí pouze dvě a první vybírá jak červené tašky, tak zbytky jídla. Vedle auta jde obsluha, která odebírá tašky a občas zmáčkne čudlík a všechno pěkně slisuje a natlačí do auta.

Poslední auto karavany je na recyklovatelný odpad, což je taková pojízdná třídící linka, které se podá všechno z plastu a papíru. Tady jsou podle potřeby jeden až tři třídiči, kteří v rychlosti věci proberou a rozhodí podle typu do dalších větších pytlů.

Takhle je to každý den, na minutu přesně, kromě čtvrtka a neděle. Pokud bydlíte v komplexu bytů, tak si platíte poplatek za hlídače a taky třídiče odpadu. Zde odpadky odhodíte během dne a třídič to za vás později rozdělí a vyhodí.

Třídiči však nevyhazují recyklovatelný odpad na korbu posledního auta, ale odvezou ho do sběrny. Těch je po městě spousta a zrovna já mám jednu hned vedle baráku. Je to velká hala s třemi náklaďáky, které od vás odpad vykoupí a potom ještěrkou nakládají podle druhu na náklaďáky. Co mě dostalo, že papír vždycky důkladně postříkají vodou. 😀 Po městě pak můžete vidět mnoho lidí, kteří se takto živí. Mají kolo nebo pojízdný vozík s pytli, které postupně naplňují a odváží do sběren.

Po pěti měsících strávených jako Erasmus student ve Velké Británii jsem loni začal žít na Taiwanu. Před odjezdem do Anglie, kam jsem dojel po třech dnech stopech, jsem založil tento blog a začal psát o stopování a životě v Británii. Nyní píši hlavně o životě na Taiwanu, kde jsem již dříve strávil šest měsíců jako student. Navštívil jsem mnoho zemí v Asii i v Evropě. Během cest jsem dostal možnost potkat spoustu úžasných lidí, zažít vzrušující dobrodružství a hlavně poznat, jak žijí ostatní lidé.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here