V Norsku jsem už téměř pátým měsícem a za tu dobu mě tu spousta věcí překvapila nebo zarazila. Když jsem sem v polovině srpna přijížděla, neměla jsem téměř žádnou představu o tom, do čeho to vlastně jdu. Věděla jsem, že je Norsko země plná fjordů a neskutečné přírody, ale o kultuře, zvycích nebo jídle jsem nevěděla prakticky nic. Sestavila jsem tedy seznam 10 věcí, které mě Norsko naučilo. Některé z nich bych ráda znala předtím, než jsem sem přijela, jiné byly zase příjemným překvapením.
JE TU OPRAVDU DRAHO
Kdo byl třeba někdy v Německu, Francii nebo Anglii se mnou asi bude souhlasit, že tam jsou ceny v poměru s českými o nějaký ten level výš. Norsko je oproti tomu ale úplně jiná liga. Drahé je tu opravdu vše a nejhorší je, že si ceny dokážete mnohem snáz převést na české koruny (1 NOK ≈ 3 Kč) než když máte ceny v librách nebo eurech. Když jsme s Jirkou dostali na začátku pobytu €2000 stipendium, přišlo nám, že s tím musíme vyžít úplně v pohodě a ještě nám třeba něco zbude. Když jsme pak ale dostali první fakturu pro zaplacení nájmu (okolo 7000 Kč/osoba), byl to docela šok. Co se týče jídla, člověku nezbylo nic jiného, než si po těch měsících zvyknout, že z obchodu pokaždé vyleze minimálně o 600 Kč chudší, pokud jde opravdu pouze pro ty základní potraviny. V průměru jsme měli naplánováno 600 NOK/týden, většinou to ale bylo o dost víc.
ŠKOLNÍ SYSTÉM SE TU ZNAČNĚ LIŠÍ OD ČESKÉHO
Norský školní systém má jinak okreditované předměty. Každý předmět má okolo 10-15 kreditů, což je v Česku dost nepředstavitelné, takže vám tedy v praxi 2-3 předměty na semestr abyste splnili hranici 30 kreditů. Zároveň je tu také jiný systém zkoušení, většinou se hodně klade důraz na praxi (i v těch více „teoretických“ předmětech), a některé předměty jsou zakončené pouze esejí nebo projektem.
Další zvláštností je začátek školního roku. S přítelem konkrétně studujeme na Volda University College v malém městečku Volda, které má asi 8000 obyvatel a z toho 6000 jsou studenti. Vysoké školy tu zpravidla začínají okolo poloviny srpna (my začínali 18. srpna), což je o měsíc dřív než školy v Česku. Na druhou stranu nám většina předmětů skončila už v polovině listopadu a sice je teoreticky zkouškové „až“ do 18. prosince, my jsme ale poslední esej odevzdali 2. prosince a tím pro nás zkouškové skončilo.
NENÍ TU MOC NORŮ
Na celé obrovské Norko připadá zhruba 5 milionů Norů. Velká města tu v podstatě neexistují a i Oslo má jenom nějakých 600 000 obyvatel. Zbytek je tvořen cizinci (např. z profesorů tu máme jenom jednu Norku, jinak nás vyučuje Brit a Rakušanka a na mezinárodním oddělení pracují lidi z Belgie, Španělska a Rumunska). Zároveň také vzdálenosti mezi městečky jsou poměrně velké a bez auta se tu člověk jen těžko kamkoliv dopravuje. V oblasti, kde se teď nacházíme (Severo-západní Norsko), je hodně fjordů, takže tu jezdí trajekty a většinou se člověk jednomu nebo více nevyhne i při sebekratším výletu.
PO 6. HODINĚ VEČERNÍ TU V OBCHODĚ NEKOUPÍTE ALKOHOL
Ve všední dny prodej alkoholu v obchodech končí okolo 5.-6. hodiny večerní, o víkendu je to tuším v 6 nebo v 7. Pokud si tedy chcete koupit večer byť jen plechovku piva, většinou se vám to nepovede. Toto platí ovšem pouze pro obchody, samozřejmě pokud chcete (a jste na to dost bohatí) jít večer pít někam do baru, není to žádný problém.
CENY NAFTY A BENZÍNU JSOU TU DEN ODE DNE DOST PROMĚNLIVÉ
Nejnižší ceny jsou zpravidla v neděli večer a v pondělí ráno. Samozřejmě se ceny také různí podle benzínek, ale pokles cen je tu někdy opravdu markantní (i o cca 7-9 Kč). Jelikož jsme tu s Jirkou Multivanem, který jezdí na naftu, ceny tu jsou pro nás téměř stejné jako v Česku. Benzín je o něco dražší, ale stále v přepočtu vyjde levněji než třeba v Anglii.
ČLOVĚK SI TU PŘIJDE JAKO STRAŠNÁ LEMRA
Norové jsou neskutečně sportovně založení. A jejich děti taky. Když potom průměrně sportovní člověk vyrazí na 12h hike a vidí, že ho míjejí malé děti s rodiči, kteří už jdou zpátky a on se teprve škrábe nahoru, je to docela tvrdé probuzení.
JE TU TMA
Jsem tu už téměř 5 měsíců a s nástupem podzimu se tu drasticky změnila délka dne. Když jsem sem v srpnu přijela, tma byla až kolem 22:00-23:00 večer a svítalo opravdu hodně brzo. Teď, začátkem prosince, je první světlo okolo 9.-10. ráno a slunce zapadá těsně po 15:00. Z ničeho nic je tu potom naprosto neprostupná tma. A uvíznout v ní v lese cestou zpět z výletu je jedna z nejhorších věcí, co se vám tu může stát. Vidět tu opravdu není ani na krok a pouliční osvětlení tu tmu moc neprosvěcuje. Zároveň se také člověku rozháže spánkový režim. Chodíme spát okolo 2. ráno a vstáváme v 11-12. Podle výpovědí spolužáků zdaleka nejsme jediní.
VŠECHNO SE TU JMENUJE PO TROLECH
Když dám krátký výčet pouze těch míst, na kterých jsem sama byla:
- Trolltunga (Trolí jazyk- kus stály tyčící se stovky metrů nad jezerem)
- Trollstigen (Trolí cesta- jedna z nejnavštěvovanějších silnic v Norsku)
- Trollkyrkja (Trolí kostel- 3 jeskyně, do kterých se šílenou rychlostí řítí vodopád)
Fascinace troly je tu obrovská a je to jeden ze symbolů Norska, které si člověk okamžitě vybaví (spolu třeba s losy a polární září). Malé, ošklivé troly tu najdete v každém gift shopu. Zároveň jsou také velmi častým symbolem v norské mytologii a mají své místo v pohádkách a legendách.
NORSKO NEMÁ SVOU TRADIČNÍ NÁRODNÍ KUCHYNI
Samozřejmě je tu několik národních pokrmů jako například fiskesuppe (rybí polévka), geitost/brunost („hnědý sýr“, který ve skutečnosti není ani sýr ale zkaramelizovaná syrovátka. Jí se třeba na chlebu s marmeládou a člověk tomu opravdu musí přijít na chuť. Mně se to zatím ještě nepovedlo), nebo různé druhy pečiva. Nic to ale nemění na tom, že Noři jsou největším konzumentem mražené pizzy na světě a hodně si tu potrpí i třeba na mexické jídlo jako tortilly nebo fajitas. Zároveň jsou tady hodně oblíbené waffle se smetanou a marmeládou.
JE TADY NESKUTEČNÁ PŘÍRODA
Jelikož jsme sem jeli autem, měli jsme možnost vidět velkou část Norska už při cestě sem. Cesta nám proto trvala o dva dny déle, jelikož jsme neustále zastavovali a zírali na neskutečné scenérie všude okolo, protože norská příroda je opravdu nádherná. Jelikož jsme docela na severu, měli jsme možnost vidět i polární záři, což bylo prostě něco, co si člověk bude pamatovat navždycky.
Diskuse u článku