Život na zaoceánské lodi: Když nové znamená lepší!

0
425
Bahamy
Bahamske pocasi mi Vanoce nepripomina :)

Hello friends!

Uz je to nejaky patek, co jsem vas naposledy informovala o mem presunu na novou lod, a ted konecne mam zas trochu casu vyplodit par radku o tom, jake to je v mem novem domove jmenem Sensation. Ale jeste pred tim bych vam vsem chtela moc podekovat za uzasne povzbuzujici zpravy, ktere dostavam,  a omluvit se, pokud neodpovidam nebo pokud jsem vam odpovedela s mesicnim zpozdenim. Jak je to tu s internetem jsem zminovala minule a navic mi zpravy od lidi, ktere nemam na FB v pratelich, padaji do slozky “others” ,a tu jsem neotevrela par mesicu. Klidne mi nechte vzkaz na blogu, ale k nemu se taky dostanu jednou za cas.

Dal bych chtela vzkazat vsem svym pratelum a rodine, kterym jsem slibila poslat pohled –   pracuju na tom! Mam pohledy z Mexica i z Baham, dokonce jsou i napsane, ovsem proces zakoupeni znamky je nad moje sily. Znamky prodavaji jen na poste, ktera je buhvi kde a kam jsem se jeste nedostala, takze je dost mozne, ze prijedu se vsemi pohledy domu a rozdam vam je osobne 🙂

Pohledy
Tady je dukaz!

Vite, jak se rika, ze vsechno zle je nakonec k necemu dobre? Mne se tohle v zivote potvrdilo uz mnohokrat. A Sensation je jednou z tech situaci.

Nadvlada Balkanu skoncila. Samozrejme ze spousta Balkancu je i tady, ale rozhodne nejsou v takovem mnozstvi. To same s Indy. Celkove je crew na teto lodi vrelejsi a pratelstejsi, a za dva tydny tu znam vic lidi nez za mesic na Paradise. Obecne je to tu vsechno daleko vic v klidu, nikdo se nicim moc nestresuje a nikdo nic nehroti. Vsechna ta superlativa o Carnival, o tom, jak lezt hostum az kamsi, vsechna pravidla, ktera do nas byla hustena na Paradise a kde mi to prislo trochu jako brainwashing, jsem tady jeste neslysela, coz je docela osvobozujici. Samozrejme, ze se k hostum musime chovat pratelsky a slusne a s usmevem atd., ale vseho s mirou. Osobne se domnivam, ze je to tim, ze Sensation pluje levne a kratke plavby, coz se znatelne projevuje na hostech, kteri si tyto plavby kupuji. Vidim tady propastny rozdil mezi Americany z NYC nebo Long Islandu a Americany z Georgie, Jizni Caroliny, Iowy apod. Nechci zobecnovat a tvrdit, ze Newyorcane jsou lepsi, jen konstatuji, ze je tu rozdil.

Novy tym? Tohle je ten dream team! Moje nadrizena je Americanka, ktera nehroti absolutne nic, nikoho nestresuje a hlavne pouziva selsky rozum namisto knih. V tymu mam dalsi ctyri Americanky a jsou to takove nase drama queen, ale to k nim patri a ja je mam fakt rada. Dve Kanadanky, dve holky z Chorvatska a jedna Filipinka, ktera je zase u spolecnosti 12 let a zase patri k tem nejvtipnejsim lidem, jako patrila Grace na Paradise. V tomhle tymu se citim daleko lip, i kdyz mi chybi moje soulmate Marija. Nicmene nic neni vzdycky uplne ruzove, a tak i kdyz je tym super, prace mame daleko vic nez na Paradise, protoze nam stale chybi dva lide do plneho poctu. Tim padem tady pracuju daleko vic hodin a nekdy doslova padam na drzku. Dobra vec je, ze nase nadrizena nas nenuti do zadnych extra aktivit s detmi, hlavni je zadne dite neztratit a ten zbytek uz nejak dopadne.

Dream team
Dream team a Holiday show 🙂

Uz minule jsem chtela psat o me praci a rozvrhu. Jako camp staff tu mam jednu z tech lepsich pozic a s tim i vsechna privilegia, ktera crew nema. Neni to tedy jen o tom byt s detmi, i kdyz to je ta nejpodstatnejsi cast. Dalsi nemene dulezitou soucasti prace je papirovani. Takze vzdy prvni den plavby delame jen registrace a vesmes jen komunikujeme s rodici. Ted pres Vanoce mame na palube kazdou plavbu kolem 800 deti. U kazdeho ditete, ktere se chce ucastnit naseho programu (dite, ktereho se ve vetsine pripadu chteji rodice na tri dny zbavit), musime zjistovat alergie, special needs, zaregistrovat je, rodicum tech nejmensich dat specialni mobilni telefon atd.

Kazdy embarkation day, tedy den, kdy hoste opousteji lod a novi hoste prichazeji, coz musi probehnout behem nekolika hodin, mame taky duty. Stridame se, nekdy jsem tzv. APass, coz znamena, ze rano musim byt u gangway (vychodu) spolu se security a kazdemu odchazejicimu hostu vzit jeho kartu, projet ji systemem a rict mu thank you a cao. Takhle vime, ze vsichni hoste opustili lod a novi muzou prijit. Rict 2500x thank you behem tri hodin je fakt na palici. Ovsem ne tolik jako kdyz mame duty JustAsk. Ctyri hodiny u gangway, vitat nove hosty a zodpovidat jejich dotazy, ktere jsou vzdy stejne: Kde je jidlo, jak se dostanu do sve kajuty, kde muzu kourit, kde dostanu drink, kde je vytah a kde jsou zachody. Nastesti tahle povinnost na kazdeho z nas pripada cca jednou za mesic. Tesne pred zahajenim plavby mame safety briefing, kdy se kazdy host musi dostavit na svoji urcenou muster station, tedy misto, kam by sli v pripade skutecne emergency. Jako youth staff mame kazdy predepsanou svoji muster station a tam vsem detem 12 let a mladsim rozdavame naramky, ktere musi nosit po celou dobu plavby. Na nich je napsana jejich muster station, takze v pripade nebezpeci vime, kam deti dovest a kde se setkaji se svymi rodici. Moji dalsi povinnosti je jit potom s hosty do zachranneho clunu – ukazat jim, kde je ten jejich (a zaroven muj). Haha, v pripade skutecneho opousteni lodi bych byla aspon lucky, protoze bych lod opoustela spolu s hosty, tedy mezi prvnimi. Spousta clenu posadky opousti lod az po hostech, logicky. Jenze v clunu pro hosty musi byt i nekdo z posadky, coz bych byla ja plus par dalsich vyvolenych haha.

Prosla jsem dalsimi treninky jako napr. Crowd Management a Crisis Management, kde jsme se ucili jak zvladnout panicky se chovajici dav apod. Celkove se da rict, ze crew je pripravena na cokoliv, ale jak by vse probihalo v realu, tezko rict. Snad to nikdy nezjistime 🙂

Celkove jsem tady na Sensation spokojenejsi, i kdyz mam daleko vic prace, ale to se ma po Vanocich zmenit.

Mluvim-li o Vanocich, moc si je vsichni uzijte. Pro me to budou treti Vanoce bez moji rodiny, ale vzhledem k praci a mistum, kde teplota nepada pod 25C mi asi jeste porad nedochazi, ze Vanoce jsou tady a ze jinde lidi mrznou. Mozna je to tak lepsi, i kdyz si jsem jista, ze vecer 24.12. nebude patrim k tem jednoduchym. Nicmene mame v tymu Secret Santu, ktery nam uz cely tyden nadeluje male darky a v noci 24.12. se vsichni sejdeme na drink, tak to urcite nebude tak zle. I kdyz doufam, ze za rok uz budu zase s rodinou a o zadnem Santovi neuslysim.

Novy rok bude zrejme zase o zmenach, ktere ja rada. Loni jsem mela spoustu predsevzeti a planu a vetsinu z nich jsem si splnila, o to same se pokusim i letos. Pomaha mi dat si vsechno na papir a jednou za cas se na nej podivat. Loni jsem travila Silvestra na party v Brooklynu se zlomenym srdcem ale nejlepsimi prateli po mem boku, a byla zvedava, kde mi bude konec za rok. A tady jsem. Tak stastne a vesele a vstupte do noveho roku s optimismem, nadeji, plany a sny!

 

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here