Au pair v New Yorku #3: První měsíc

1
568

Prosinec. Měsíc od mého příletu. Absolutně nechápu, kam čtyři týdny mohly tak utéct. Tolik jsem toho viděla a zažila, že mi to přijde skoro jako bych tu žila už roky. Na druhou stranu se však stále ještě ztrácím a obracím v ruce každou bankovku, abych se ujistila, že je to ta správná a znovu už nepodávala zmatenému prodavači jednodolarovku, když hodnota mého nákupu je šestnáct dolarů.

new York 7Také si stále ještě zvykám na rozdíl mezi anglickou a americkou angličtinou. Například nástupiště tady není „platform“ ale „track“, odpadkový koš není „bin“, nýbrž „garbage“ a anglickému „pardon“ tady rozumí jen málokdo. Prý mám prostě říct „what“, když někomu nerozumím. Sbohem slušné vychování. Když už jsme u toho, američtí řidiči jsou netrpěliví, nevychovaní sobci. Ale i na to si snad brzy zvyknu. Kromě rozdílností, které jsem právě popsala, je tu vlastně jiné úplně všechno. Prostě asi jako když přijedete na Mars. Ale jde o zvyk. A tak se učím, jak správně nechávat zpropitné nebo jak se vlastně jmenuje moje oblíbená káva (rozhodně jinak než v Anglii, protože když si tady objednám skinny latte, z nějakého důvodu vždy dostanu vanilkové kafe). Zkrátka a dobře potřebuju ještě hodně času na hodně věcí.

New York 5Moje hostfamily se zatím nezdá být špatná. O ADHD nepadlo ani slovo, takže to prostě nechám být a nebudu se tím zabývat. Kluci sice mají svoje ups and downs, ale to máme koneckonců všichni. S dětmi jsme si na sebe zvykli docela rychle. Někdy mám pocit, že jich je moc a já jen jedna (vlastně to není jen pocit). Někdy mi dávají opravdu zabrat. Přeci jen každý den jsou to čtyři děti do školy, čtyři děti ze školy, minimálně čtyři domácí úkoly, čtyři večeře, čtyři mimoškolní aktivity a když si některé z nich vzpomene, že chce k holiči, druhý ještě nejedl, a třetí má být dávno vykoupaný, mám pocit, že jsem ve špatném filmu. Když k tomu přičteme dva psy, myslím, že do roka budu šedivá.:-) Zatím jsme to ale vždycky nějak zvládli a já alespoň spím jako mimino. Je mi jasné, že před sebou mám dny, kdy jediné, co budu chtít je sebrat se a odletět domů, ale stejně jako tomu bylo doposud – špatné dny střídají dobré a naopak. Pak by to prej byla nuda.

New York 6Trošku mě mrzí, že moje rodina je snad jedna z nejvíc zaneprázdněných rodin, které jsem kdy potkala. A to bez výjimky. Rodiče i děti žijí ve spěchu a když se konečně sejdou doma, jsou roztěkaní a jejich způsob komunikace je v podstatě křik. Není to způsob života, který bych někdy chtěla žít. Mám pocit, že tohle se od nás Evropanů hodně liší. Američani pořád někam chvátají, neustále mají něco na práci a moje host family prostě žije busy life. I na to si ale budu muset zvyknout, protože já vlastně žiju jejich život. A se čtyřmi dětmi asi nejde nebýt ve spěchu, takže to budu muset překousnout a zvykat si, haha.

Blíží se Vánoce a na mě znovu začíná lézt pocit sobectví a lítost. Vím, jak pro všechny doma bude těžké a smutné, že nejsme všichni pohromadě, jako tomu bylo doposud každý rok. A pro mě to bude… Vlastě ani nevím. Zatím si to docela dobře nedokážu představit. První Vánoce bez rodiny a vlastně bez Vánoc, protože moje host family je židovská, tudíž letos slavím Chanuku.

New York 1Je úžasné poznávat novou kulturu či jiná náboženství a zvyky. Ale nechce se mi ani přemýšlet o tom, jak bude vypadat můj Šťedrý den. Plánujeme si ho udělat hezky po česku s ostatními českými au-pairkami, ale pro každou jednu z nás to bude asi hodně emotivní. Třetí adventní neděle se blíží a mě přijde hrozně nepřirozené, že doma není výzdoba, ani nikdo nemluví o Vánocích. Žádný stromeček, žádné koledy či cukroví, žádné vánoční nákupy. Prostě žádné Vánoce. Ačkoliv je celé naše město pokryté světýlky, domy jsou obklopené těmi nejúžasnějšími vánočními dekoracemi.

New York 4Ano, přesně těmi, které my Češi známe z amerických filmů. It’s real. Obří sněhuláci nebo svítící srnky životních velikostí opravdu existují a jsou tu na každém rohu. Když projíždím v noci městem, je to opravdu nádherné. Ale zároveň trošku deprimující, protože mě se to letos netýká a tak tak nějak lituji sama sebe a mám divný pocit, když v obchodech slyším vánoční písničky. Poprvé po letech nemám seznam dárků, žádný super krásný balící papír. Prostě je to divné. Na druhou stranu zažávám svou první Chanuku. I když se to s Vánocemi nedá srovnávat, je to nová zkušenost a hezká tradice.

Také mám za sebou svoje první díkuvzdání a svou první Snickers s příchutí burákového másla. Mňamka. A před sebou ještě jedenáct měsíců. Pokud každý z nich bude alespoň z poloviny jako tenhle, pak už se nemůžu dočkat.

New York 3

1 komentář

  1. Parada. Drzim palce, uzi si to. Si mlada pekna, ostan tam ak ziskas status. Moznosti tam su neobmedzene, vyuzi to, nikde na svete takuto prilezitost mat nebudes. Ma to aj negativa, to zistis casom. Kisses. Nech sa ti dari!

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here