Jan Bartoš: „Ekvádorci jsou velcí patrioti.“

0
788
Ekvádor

První část rozhovoru s Janem Bartošem, který již téměř 10 let žije v Ekvádoru, kde provozuje cestovní kancelář DMC Travel. Povídali jsme si o jeho začátcích, byrokracii, chaotické dopravě, bezpečnosti a ekvádorské povaze.

Proč jste se přestěhoval zrovna do Ekvádoru?

Do Ekvádoru jsem se přestěhoval začátkem roku 2007. Poprvé jsem zde byl jako turista v roce 2001. Nicméně z dřívějšího působení v cestovním ruchu jsem zde měl kontakty, které mi poskytly příležitost k otevření Česko-Ekvádorské obchodní komory. Protože však v Ekvádoru následně došlo ke změně režimu a trošku jiné orientaci jejich trhu, vrátil jsem se k tomu, co jsem dělal původně, tzn. turismu, a otevřel si v zemi vlastní cestovní kancelář.

Nyní sídlíte v Bahía de Caraquez. Tam jste působil od začátku?

Jan Bartoš
Jan Bartoš

Ne, ne. Prvních 5 let jsem žil v hlavním městě Quitu, které mi z obchodního hlediska poskytovalo větší základnu a navíc jsem tam již měl okruh přátel a kolegů. Po delší analýze a znalosti prostředí jsem se ale rozhodl k životu na pobřeží, který je samozřejmě mnohem výhodnější, jak z hlediska počasí, tak i celkové kvality života. Bydlíte přímo u moře, kde má voda i vzduch 30 stupňů, surfovat můžete po celý rok…

Počasí se samozřejmě projevuje i na lidech, na optimistické náladě a všem. Život v Bahía de Caraquez, které má zhruba 40 tisíc obyvatel, takže pořád vesnice,  je rozhodně mnohem klidnější, bezpečnější a časově mnohem efektivnější. To znamená, že zde nemusím trávit 2 hodiny v zácpě, když se chci dostat do kanceláře nebo na jednání. Řeším to raději přes Skype a čas si šetřím na volnočasové aktivity.

Quito, Guayaquil (největší město v Ekvádoru) i další velké jihoamerické aglomerace jsou obecně velmi hektické a chaotické.

Quito

Jak obtížné byly začátky, když jste v Ekvádoru zakládal vaši společnost?

Díky tomu, že jsem tam měl dřívější kontakty a měl jsem přístup na spoustu míst, kam by se normální člověk nedostal, měl jsem začátek určitě hodně ulehčený. Ale samozřejmě bylo nutné se vyrovnat s určitými rozdíly, ať již kulturními či právními. Například administrativně to bylo hodně náročné.

Byrokracie je tam tedy vyšší?

Ano, rozhodně.  Navíc je spojená s větší mírou korupce a celková přebujelost státního aparátu, která je součástí toho všeho, je na naše poměry obrovská. Takže se člověk setkává s tím, že musí neustále vyřizovat jedno povolení, aby dostal druhé povolení, a když potřebuje něco vyřídit, tak už jde poté s fasciklem dokumentů, v kterých mu poté třeba něco neschválí a může začít od znovu.  Je to občas jako o kohoutkovi a slepičce, ale to je v těchto rozvojových zemích normální.

Ekvádor

Jak se vám spolupracuje s Ekvádorci?

Pokud se ptáte na nějaké rozdíly, tak by se Ekvádorcům dala vytknout určitá míra nedůslednosti a nespolehlivosti v některých věcech. Nicméně to je pro mě opět příležitost, protože když ve své firmě nastavím evropské standardy a pracuji především s Evropskými klienty, tak jsem oproti lokálním poskytovatelům schopen garantovat služby na daleko vyšší úrovni.

Ale v zásadě se nejedná o nic diametrálně odlišného, když si člověk zvykne na jejich rytmus a na jejich pojetí života. Ekvádorci jsou mnohem časově flexibilnější, mají čas pružný. Takže když člověk přijde o půlhodiny později na schůzku, je to zcela běžné a nikdo to neřeší.

Jinak jsou Ekvádorci velcí patrioti, hrdí na svou zemi. Koneckonců mají být na co. Obzvláště v mé profesi je radost s nimi pracovat, protože jsou hrdí na to, že prodávají svou krásnou zemi a mají co nabídnout. Snaží se proto, aby zákazník odjížděl spokojen a s maximálními zážitky.

Ekvádor

Musel jste si ze začátku na něco zvykat?

V podstatě hned od prvního dne jsem musel řídit. Jelikož způsob veřejné dopravy není zdaleka tak spolehlivý a komplexní jako u nás – spoje nenavazují, jsou náhodné, někde prostě nezastavují apod. – je nejjednodušším způsobem dopravy vlastní auto. Jejich kultura řízení a pohyb v provozu je ale samozřejmě oproti nám úplně jinde. Je to obrovský chaos, na který si člověk musí zvyknout a naopak zase odvyknout, když přijede zpět do Čech. V Ekvádoru se zdaleka nerespektují silniční předpisy a dalo by se pochybovat, za jakých podmínek získávají někteří řidiči svá oprávnění. Rovněž vůči chodcům nejsou zdaleka tak zdvořilí. Člověk se opravdu musí čtyřikrát rozhlédnout, než vstoupí do vozovky, aby ho někdo nesestřelil. A i v zácpách nemají řidiči mezi sebou žádný respekt. Takže statisticky tam je problém s obrovskou nehodovostí. Ono to jde ruku v ruce i s efektivitou policie, která tam zdaleka není tak vysoká.

Dále si bylo třeba zvyknout na určitou diplomacii v jednání s lidmi. My jsme příliš upřímní, a když se nám něco nelíbí, nemáme problém to říci, což však u Ekvádorců může občas působit jako hrubost. Latinoameričané jsou obecně velmi zdvořilí a milí, někdy právě až do té míry, že než aby něco řekli napřímo, raději to protokolárně obejdou.

Ekvádor

Když už jste zmínil policii. Jak je to v zemi s bezpečností?

Ekvádor je srovnatelný s ostatními zeměmi latinské Ameriky. Běžná kriminalita existuje hlavně ve větších aglomeracích, ale to je dáno zejména ekonomickou situací těchto zemí. Není to tak, že by ti lidé byli větší darebáčci. Ale sociální rozdíly jsou zde obrovské a ten tlak společnosti na to, aby lidé vůbec nějak existovali, je mnohem vyšší.

Pokud člověk používá zásady zdravého rozumu, tak si myslím, že se mu nic nestane, pokud nemá vyloženě smůlu. Pokud se řídí doporučeními lokálních expertů, nebo když si nechá poradit a nepouští se do zbytečných rizik, není to zas až takový rozdíl. Je prostě nutné být opatrný a mít oči na stopkách.

Politické situace v těchto zemích nebývá příliš stabilní. Má to nějaký vliv na život běžných lidí?

Určitě. Dochází zde k určitým omezením, jak z hlediska svobody projevu, tak dostupnosti objektivních informací.

Zvláštností v Ekvádoru jsou například povinné volby. Pokud tedy člověk například nejde k volbám, nedostane certifikát a bez něho má pak problém vyřídit si v podstatě cokoli, od platby složenky, elektriky až po zaregistrování vozidla. Takže v tomto jsou Ekvádorci velmi důslední a snaží se, aby lidé k volbám chodili.

Ekvádor

Jak byste charakterizoval místní podnebí?

Dle mého je klima jednou z největších devíz Ekvádoru a z tohoto hlediska je ve srovnání s většími sousedy jako je Peru, Kolumbie nebo Argentina neprávem opomíjen. Tím, že leží na rovníku a má různorodý geografický profil, najdete zde všechno – od šestitisícovek až po pláže, k tomu amazonský prales i unikátní lokalitu Galapágy.

Liší se povaha lidí v závislosti na oblasti

Ano. Například indiáni z hor nejsou tak otevření a poslouchají smutnější hudbu. Jejich folklor je celkově daleko smutnější, protože hory kde žijí, jsou nehostinné. Naopak na pobřeží jsou typické tropické rytmy, lidé jsou daleko společenštější, tančí, nevynechají jediný důvod k oslavě a hrozně rádi se baví.

Obecně je pak v Ekvádoru z historického hlediska silná nedůvěra k cizincům, což je ale pochopitelné. Vezměte si například vpád Inků, vpád Španělů, ekonomickou nadvládu USA apod.

Jednají s vámi Ekvádorci jako s místním?

Samozřejmě, protože už mluvím jako místní. Mám to tak, že přepínám do režimu. Pokud jsem v Ekvádoru, přepínám do režimu Ekvádorce, když jsem v Čechách, přepínám do režimu Čecha. Tyto dva světy by se neměli moc srovnávat. Prostě člověk by měl žít podle daných kulturních pravidel té dané země.

Ekvádor

Přečtěte si také druhou část rozhovoru.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here