Testado.cz - recenze a výběry nejlepších produktů Testado.cz - recenze a výběry nejlepších produktů
Menu
>

Týnčina zkušenost z brigády ve Švýcarsku

18. 12. 2015 aktualizováno

Tohle léto jsem strávila prací na biofarmě ve Švýcarsku. Můj bratr, který tam žije už asi šest let, má známého farmáře a ten sháněl sezónní výpomoc se sklizní. No a tak přišel brácha s nápadem dohodit mu mě, levnou pracovní sílu z Čech, což vlastně bylo výhodné pro všechny zúčastněné. Na české poměry byl plat velmi vysoký, ale žádný Švýcar by za stejnou mzdu stejnou práci nedělal. Zkušenost to byla k nezaplacení, jen mě mrzí, že jsem se před odjezdem nenaučila ani základy němčiny a jela tam s tím, že se domluvím anglicky. Sice nebyl problém s dorozuměním se, ale byla to úžasná příležitost se v němčině zdokonalit a já ji prošvihla.

Základní informace

  • Autorka: Valentina
  • Země: Švýcarsko
  • Město: Olten
  • Typ pobytu: brigáda
  • Místo: biofarma HofLiebigen
  • Typ práce: práce na farmě, sklízení zeleniny, prodávání na trhu…
  • Jazyk: angličtina (němčina)
  • Délka pobytu: od července do srpna (6 týdnů)

Doprava

Cestu tam jsem jela s bratrem autem. Zpátky jsem se rozhodovala mezi autobusem a vlakem, ale vyhrál bus, protože lístek je asi o polovinu levnější a cesta asi o čtyři hodiny kratší než vlakem.

Nemůžu si na nic stěžovat. Bus sice měl asi půl hodiny zpoždění a v Curychu, kde jsem nastupovala, jsem musela čekat, ale dohnali jsme to a do Prahy jsme dorazili ještě dřív, než původně inzerovali. Takže cesta trvala asi 10 hodin. Z dokladů jsem potřebovala pas nebo občanku a vytisknutou jízdenku. Jela jsem se společností ČSAD Tišnov, zní to hrozně, ale ceny mají nižší než například Student Agency. S autobusem bylo vše v pořádku a řidiči milí a ochotní. Cestování z a do Švýcarska je jejich hlavní specializace.

Co se zavazadel týče, oficiálně je povoleno jedno příruční a dvě do kufru, další za příplatek 200 korun, ale měla jsem jich víc a nebyl s tím žádný problém, nic navíc jsem neplatila. Autobus byl poloprázdný, dokonce jsem měla pro sebe celou dvousedačku. Takže doporučuji a pokud plánujete cestu do Švýcarska hodně dopředu, lístek s měsíčním předstihem je ještě o 500 korun levnější. Já ho bohužel tak brzy koupit nestihla, takže mě cesta z Curychu do Prahy stála 1500 korun.

Tunel

Jeden z nejdelších tunelů ve Švýcarsku

Ubytování

Obrovskou výhodou pro mě byla možnost bydlení přímo u bráchy, který žije asi půl hodiny cesty od místa, kde jsem pracovala. Za stravu a pokoj jsem tedy neplatila nic a bohužel netuším, kolik by stálo platit si pokoj v nějaké ubytovně.

Se sousedy problém nebyl, jen bylo potřeba předem jim nahlásit přesný termín mého pobytu a zeptat se majitele bytovky, jestli s tím nemá problém. Jsou to spíš formality, ale hodně se tam na to dbá, takže pokud budete mít možnost bydlet jako já u nějakého známého, na tohle byste neměli zapomenout.

Další důležitá věc je sehnat si včas pracovní povolení a povolení k pobytu ve Švýcarsku. Za mě to vyřídil brácha, takže v podstatě nevím, jak se to v praxi provede, vím jen, že bez toho by mohl vzniknout velký problém, ať už se sousedy nebo s majitelem domu.

Velmi přísně se tam také dodržuje polední, noční a nedělní klid. Například prát prádlo, něco mixovat nebo vysávat se může asi jen do osmi hodin večer, potom je to už velký přestupek proti tamní morálce, a v neděli se prát nebo vysávat oficiálně nesmí vůbec. Přesná pravidla se liší kanton od kantonu.

Práce na farmě

Farmu, na které jsem pracovala, můj šéf zdědil před dvěma lety a tak byl v tomhle druhu podnikání ještě nováček. Byla jsem jeho první a zároveň jediná brigádnice, takže nechal v podstatě na mě, jak si nastavím pracovní dobu, přestávky a podobně. Protože jsem si chtěla hlavně vydělat, byla jsem tam každý všední den od osmi ráno do pěti, někdy do šesti večer. Pracovalo se za každého počasí, dokonce i v těch příšerných vedrech (i když to byla spíše moje volba, šéf mě stále posílal do stínu). Většinou jsem tam byla celý den sama, on měl jinou práci ohledně marketingu a podobně, takže se na farmě moc neukazoval.

Práce byla různá, hlavně jsem se starala o fazolové pole, které jsem měla za úkol okopat a sklidit. Skoro každý týden jsme jezdili na trh s tím, co jsme vypěstovali a jednou dokonce i s chlebem, co jsme napekli. Jak už jsem zmínila – jak dlouho tam budu, záleželo na mně, takže nehrozilo žádné sedření, a když tak jen z mojí vůle. Výborné bylo, že jsem měla jeho plnou důvěru a mohla jsem v podstatě všechno dělat podle svého uvážení, takže jsem mu nemusela volat s každou maličkostí. Zároveň jsem ale nepracovala s žádnou elektronikou, ohněm ani s žádnými většími stroji, takže moje zodpovědnost zas tak vážná nebyla.

Šéf byl strašně pracovitý a hodný člověk, za celou dobu jsem s ním neměla nejmenší problém. Výše platu byla uvedena ve smlouvě a nijak se mě nesnažil ošidit, dokonce mi přidal. Musela jsem zaplatit daň, což bylo asi 500 franků, ale záleží na výši toho, co si vyděláte a na kantonu, ve kterém jste.

Žádných větších rozdílů oproti ČR jsem si nevšimla, vlastně jsem se tam cítila jako doma v Česku.

Pokud se rozhodnete jet pracovat do Švýcarska, hlavní je vyřídit si všechno papírování předem a nečekat, že to uděláte až tam. Na všechno jsem musela celkem dlouho čekat, například pracovní povolení putovalo z úřadu na úřad a v pořádku bylo až asi po třech týdnech. Ale jinak jsem byla se vším, co se týče brigády, naprosto spokojená, a tuhle zkušenost můžu tedy jenom doporučit.

Fazolové pole

Fazolové pole…

Život ve Švýcarsku

Olten, kde jsem žila, je hezké malé město mezi Curychem a Luzernem. Má výbornou polohu, do všech velkých měst je to +/- 50 km, dokonce do Alp se jede asi jen půl hodiny autem, čehož jsem dost využívala. Je tu hodně kostelů, snad každý ve Švýcarsku patří k nějaké církvi, nejčastěji katolické. Oltenem protéká řeka Aara. Je na ní postavené přírodní koupaliště, ale vstup je dost drahý a dá se koupat i mimo. Jen musíte být opatrní, proud je celkem silný a pod městem je vodní elektrárna. Tam byste se nechtěli dostat;) Potkáte tu snad více cizinců než Švýcarů, většina z nich jsou přistěhovalci z Afriky.  V některých čtvrtích jsem se necítila úplně bezpečně, ale asi je to jen strach z neznámého, můj bratr tam žije už asi tři roky a vše bylo vždy v pořádku.

Tamní počasí se nijak nelišilo od počasí v ČR, letos tedy byla ohromná vedra. Dokonce kvůli suchu začalo hořet jedno staveniště nedaleko nádraží, naštěstí tam nikdo nezahynul, asi dva lidé byli zranění. Za celou dobu, co jsem tam byla, pršelo asi třikrát, prý to bylo nejsušší léto za posledních deset let.

MHD jsem nevyužívala, jinam než na nádraží a do obchodu jsem nechodila a to bylo kousek od místa, kde jsem bydlela. Ale vlakem jsem jezdila hodně. Připravte se na to, že doprava po Švýcarsku není vůbec levná záležitost. Já měla koupené zvýhodněné „lítačky“ asi dva měsíce dopředu a i tak to byla moje největší investice za celou dobu tam (když nepočítám hodinky;)). Pokud byste kupovali lístek v den odjezdu a bez žádné slevy, například do Curychu (50 km) by stál 30 franků, což je asi 750 korun. Je ale pravda, že ty vlaky za to stály – nejnovější a nejpohodlnější vybavení, přesnost a spolehlivost, to u Českých drah čekat nemůžu.

Ceny obecně pro mě byly docela šok. Potraviny a spotřební zboží jsou tam tak dvakrát, třikrát dražší než u nás, služby jako lékař, taxi… ještě víc. Rozhodně si před odjezdem do Švýcarska zajděte preventivně k zubaři ještě v ČR, bez dobrého pojištění byste se tam nedoplatili. Pro představu: chléb 3 franky (75 korun), jogurt 2 franky (50 korun), návštěva praktického lékaře 150 franků (3750 korun). Bohužel neznám přesné náklady na život, jak jsem psala, většinu za mě platil brácha.

Švýcarská kuchyně je dost podobná německé, u některých kombinací jsem si říkala, že to snad nemyslí vážně. Třeba salát (bohužel si nevzpomenu na název) ze špekáčků, kyselých okurek, rajčat, paprik, klobásy a prostě všeho co doma najdete zalitý majonézou smíchanou s okurkovým lákem. Neměla jsem odvahu to ochutnat, ale brácha to má rád. Ale co mi opravdu chutnalo, to jsou švýcarské sýry a fondue, což je směs sýrů rozpuštěná ve víně.  Na stole máte malý vařič, na něm hrnec se směsí a do ní se namáčí chléb nebo brambory. Musím říct, že to bylo to nejlepší, co jsem kdy jedla. Jednou mi taky šéf udělal místní specialitu – fazolky zalité litrem oleje se slaninou. Asi nejsem takový gurmán, abych to dokázala ocenit;)

Nakupovat jsem chodila do Migrosu (Migrolina), což je síť obchodů po celém Švýcarsku. V podstatě je to úplně stejné jako u nás v Čechách. Oblíbila jsem si tam značku „M – budget“, něco jako například „Clever“ v Albertu – nejlepší poměr cena /výkon. Také doporučuji, pokud se chystáte být ve Švýcarsku delší dobu, sehnat si místní SIM kartu (koupíte v každém větším obchodě) a nespoléhat se na českého operátora. Jsem u O2 a cena mého tarifu byla příšerná – za hovor 40 korun/minuta, smska 25 korun. To bych snad provolala víc, než bych si vydělala.

Trh v Zofingenu

Trh v Zofingenu

Turistické tipy

V podstatě každý víkend jsme jeli někam na výlet. Mně osobně nejvíc ohromil asi cyklovýlet z Luzernu do Interlakenu. Nádherná trasa kolem největších švýcarských jezer, úžasný výhled na Alpy a na nejvyšší horu Švýcarska Jungfrau. Pro cyklistiku je Švýcarsko vůbec ideální, stále máte co obdivovat, výšlapy na kopce, kterým se nevyhnete, jsou kruté, ale sjezdy stojí opravdu za tu námahu.

Luzern jako takový mě moc neohromil, spíše výlet na blízkou horu Rigi byl pro mě krásný zážitek. Dostanete se tam lodí přes Lucernské jezero a nahoru buď po svých, nebo zubačkou. Pokud máte lítačku na vlak, loď i zubačka jsou v ní zahrnuté, jinak je to dost drahé. Shora je opět nádherný výhled na Alpy, dohlédnete do dvou dalších kantonů, všude jsou krávy, no zkrátka má to atmosféru. Řekla bych, že turistika ve Švýcarsku je hlavně o výhledech a atmosféře.

Oblíbenou zábavou v horkých dnech je tam sjíždění řeky Aary, což jsem si také vyzkoušela. Brácha má nafukovací člun, ale loď nebo člun se dají všude zapůjčit. My vlakem dojeli do Thunu, tam se na řeku nalodili a skončili až v Bernu, ale lze zvolit i jiný úsek řeky. Tenhle má tu výhodu, že na něm nejsou žádné větší jezy a sjet ho zvládne opravdu každý. Při čekání na vlak do Oltenu jsme si prohlédli Bern. Je to krásné město, ale tak na hodinovou procházku, zase tolik tam k vidění není.

A pokud se dostanete do okolí Oltenu, doporučuji navštívit Zofingen, malé městečko poblíž. Je to dokonalá ukázka typické švýcarské architektury a mně se tam moc líbilo, ani vlastně nevím proč. Asi opět kvůli té skvělé atmosféře ;).

Kulturní šok (aneb co to sakra?!)

Hned první den v Oltenu jsem si všimla zvláštního domu kousek od náměstí. Zatažené závěsy, na vývěsním štítu nápis „Come and play“… Nakonec jsem se dozvěděla, že je to regulérní „bordel“. Je to tam prý úplně normální, tak se když tak nelekněte ;)

Další věc, co mě zaujala, je to, jací jsou Švýcaři obrovští vlastenci. Na Den Švýcarska (1. srpna) jsem neviděla dům, který by nebyl od shora až dolů pokrytý vlaječkami a transparenty – v každém okně minimálně jedna. Vlajky nechyběly ani na autech, něco jako dříve u nás na 1. Máje. Všichni se mohli přetrhnout, aby ukázali, jak moc milují Švýcarsko. V tento den jsou také zavřené všechny velké obchody a platí stejná pravidla, jako v neděli – žádné praní, hlasitá hudba nebo vysávání. Tohle je ale vlastně stejné pro všechny státní svátky.

Pro všechny ekology mám špatnou zprávu – se tříděním odpadu to tam není tak horké, jak by se mohlo zdát. Sice poměrně často vidíte kontejnery na plast, papír a kovy, ale například do plastů se smí vyhazovat pouze PET flašky, ale ostatní krabičky, pytle a podobně tam nepatří. Žádný zvláštní prostor pro ně vyhrazen není, takže se hází do normálního odpadu. Mně to přišlo strašné, kolik zbytečného odpadu se tím vyprodukuje. Také v obchodech je snad všechno zabaleno v plastovém obalu, pomalu každý vinný hrozen má svůj sáček…

Lidé tam jsou strašně, strašně hubení. Nepotkala jsem snad jediného člověka s nadváhou, všichni vypadají, jako kdyby trávili většinu života ve fitku. To bylo docela depresivní, zvlášť když jsem si za tu dobu vytvořila lehkou závislost na sýrech a domů přijela se třemi kily navíc;) Ale všichni na mě byli velmi milí, i když jsem už na první pohled musela vypadat jako cizinec. Chvíli mi trvalo zorientovat se v Oltenu na nádraží a vždy se našel nějaký ochotný kolemjdoucí, který mě nasměroval správným směrem. Zdvořilost, slušné chování a ochota vyjít vstříc Švýcarům tedy rozhodně nechybí :)

A v neposlední řadě, švýcarská němčina je hodně jiný jazyk než klasická němčina, „hoch deutch“. Němec se Švýcarem si moc nepopovídají. Začíná to už pozdravem, Hallo a AufWiedersehense mění na Gruezi a Audie…

Nezapomenutelné zážitky

První den na farmě jsem se přezula do pracovních bot a své tenisky jsem strčila pod gauč uvnitř v budově. Když jsem končila a chtěla se zase obout, něco mě šimralo na palci. Tak jsem nohu vytáhla a málem dostala infarkt, protože mi po noze vylezl pavouk, který se mezitím zabydlel v mých vanskách. A žádný drobeček to tedy nebyl…

Jeden víkend v srpnu byl tak horký, že se nám nikomu na žádný výlet nechtělo. Ale v sobotu večer, když se trochu ochladilo, bráchu napadlo udělat si rychlou projížďku autem po vrcholech Alp – okna otevřená dokořán, takže jsme pořádně pocítili večerní horský vzduch. Vyrazili jsme ještě před západem slunce, shora bylo vidět desítky kilometrů daleko… Krása hor a toho okamžiku se nedá popsat, to musíte zažít. Na tohle opravdu nikdy nezapomenu. Hlavně proto u mě Švýcarsko zvítězilo na plné čáře, kam se proti tomuhle hrabe moře…

Jedno krásné ráno jsem šla na nádraží o trochu dříve, měla jsem skvělou náladu, užívala jsem si sluníčko… A jeden pán se na mě usmál a řekl „Morgan!“. Já celá zmatená z toho, že na mě vůbec někdo promluvil, bezmyšlenkovitě odpověděla „Brittnau“… Ne, to není žádný místní pozdrav ani výraz pro popřání hezkého rána. To je jméno vesnice, ve které jsem pracovala. Takže ten milý pán si asi myslel, že jsem se zbláznila ;)

Přínos pobytu

Nejlepší na životě v zahraničí je podle mě poznání, že Svět není jenom Česká Republika. Že není nic složitého a nepřekonatelného na tom zkusit si žít někde jinde. Komunikace problém taky není, když umíte aspoň trochu anglicky, domluvíte se už v podstatě všude. Dokonce mě to přimělo uvažovat o studiu na vysoké škole v zahraničí, konkrétně přímo ve Švýcarsku. Díky téhle zkušenosti už vím, že to není nemožné. Každému můžu jen doporučit zkusit si žít v zahraničí, mně to dalo hodně a ničeho nelituji. Na příští rok už plánuji další brigádu, tentokrát ve Skotsku sbírat jahody. Takže se ničeho nebojte a rozhodně do toho jděte, je to skvělá zkušenost :)

Sdílejte článek

Ohodnoťte článek

Celkové hodnocení: 5.0 (1 hlas)

Autor článku

Světaznalec.cz
Světaznalec.cz

Portál zaměřený na studium, stáže, dobrovolnictví, zaměstnání a život v zahraničí. Přinášet Vám budeme jak aktuální informace, články plné zajímavostí, tak i zkušenosti konkrétních lidí.

Podobné články

Diskuse u článku

Přidat komentář
Uživatel
Martina (18. 12. 2015 21:12)

Pekny clanok, mala si to skutocne lahke, kedze za teba vsetko vybavoval brat. Zatial som nepocula o moznosti vybavit si pracovne povolenie a povolenie na pobyt vopred, vsetko si treba vybavit osobne pripadne to moze niekto vybavit za teba (manzel, brat, rodic a podobne). Co ma z tvojho clanku najviac sokovalo je, ze sa tu podla teba nic netriedi. Vo Svajciarsku sa triedi vsetko a dokonca sa oplati triedit co najviac odpadu. Plastove flase sa vyhadzuju vacsinou v obchodoch ako Migros a v tom istom obchode sa triedia aj cd, pouzite baterky, pouzite ziarovky, plastove obaly napriklad od tekuteho prasku alebo avivaze sa tak isto vyhadzuju v migre do osobitnych kontajnerov. Na biele, zelene a hnede sklo, rovnako aj plechovky su stanice s kontajnermi v kazdej jednej dedine. Tam sa daju vyhodit aj krabice, kartony a papier. Ludia vo Svajciarsku triedia skutocne vo velkom a to hlavne preto, ze za odpad sa neplati rocny poplatok na osobu (ako to je na Slovensku, neviem ako to mate v Cechach), ale plati sa za sacok v kosi a preto si clovek dvakrat rozmysli, cim ten sacok naplni. :)

Odpovědět
Uživatel
Helena Havranová (27. 2. 2017 16:02)

Ahoj, ráda bych se Tě zeptala, zdali nevíš o možnostech jak se na nějakou (klidně i jinou než Švýcarskou) farmu dostat. Hledám práci na období cca červen až srpen tohoto roku. Děkuju Helena

Odpovědět
Uživatel
vondrak petr (20. 10. 2018 08:10)

napis a neco ti sezenu...603 925 125

Odpovědět

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odeslat komentář