Hello friends.
Nez se pustim do svych vylevu, narku a uvah, chci vsem podekovat za to, ze muj blog ctete a ze ho i sdilite, protoze jsem nedavno ke svemu uzasu zjistila, ze muj miniblog, ktery nema absolutne zadnou grafickou upravu, postrada fotky a vubec je to jen spousta slov, navstivilo jiz pres 8.000 lidi. Vim, ze moje clanky jsou sdilene na webu svetaznalec.cz, kde jsem byla upozornena na dotazy v komentarich. Bohuzel s mym pripojenim k internetu nemam moc sanci vam tam na dotazy odpovedet. Tady na lodi trva vecnost otevrit jednu stranku a ja opravdu nemam trpelivost ani cas cekat hodinu na nacteni webu. Kdyz jsem na internetu venku, prioritou je pro me skype s rodinou a pak byt nekde venku, takze tam na odpovedi taky neni cas. Proto mate-li dotaz, vlozte komentar pod muj blog. Zrejme vam neodpovim uplne hned, ale casem se k tomu dopracuju!
Vy, kteri jste cetli muj blog z NYC (jeho update je v nedohlednu, protoze stejne neni moc co updatovat, haha), tak vite, ze vsechny svoje uvahy vzdycky davam na papir, je to pro me uzasna forma relaxace a hlavne trideni myslenek. Nikdy nechci nikomu nic vnucovat, jsou to vsechno vzdycky jenom moje osobni nazory, dojmy a poznatky, ktere se mohou diametralne lisit od nazoru ostatnich. Proto dnesni prispevek bude hodne subjektivni, i kdyz s necim treba nekdo bude na zaklade vlastnich zkusenosti souhlasit. A nebude to tak uplne o lodi ci plavbe.
Uz se nemuzu dockat, az od konce unora zmenime porty. Home port bude v downtown Miami a budeme plout na Key West, zase na Cozumel a Caymany, plus na Jamaicu, Half Moon Key, kde je pry jedna z nejkrasnejsich plazi Karibiku, Grand Turk a jednou si dame Dominikanskou republiku. Nassau Bahamas zustava. Ja vim, ze kdyz se rekne Bahamy, kazdy si predstavi buhvi co, ale uprimne, neni o co stat. Mne je hostu i lito, ze si kupuji plavby do teto destinace. Nalodi se pravdepodobne s velkym ocekavanim, a pak spatri to, co ja spatruju dvakrat tydne. Freeport a Nassau. Jedno ohromne zklamani. Nikdy bych tuto plavbu svym znamym nedoporucila. Nerikam, ze Bahamy jsou spatne. Urcite nejsou, mate-li cas jednotlive ostrovy projet, projit, objevit. Mozna je to i tim, ze uz jsem par uzasnych mist na svete videla, a tak me tam opravdu nema co ohromit. Na plazich jsou odpadky a najit takovou plaz, ktera neni busy, je proste nemozne, protoze mistni taxikari jsou lini vzit vas nekam dal a jinam. Domorodci jsou neurvali a vsechno je naprosto smesne predrazene. Fotky na fb vypadaji jinak, ale to je jen tim, ze jsem se naucila fotit. Plus nemam naladu na foceni bordelu.
Kdyz jsem prisla na Sensation, byla jsem nadsena z toho, ze je tu tolik Americanu v tymu i v ostatnich departments. Za dva roky v New Yorku a po navstevach velkych mest jako Boston, San Francisco, Miami nebo Philadelphia, kdy jsem potkala spoustu lidi, jsem si v hlave utvorila svuj vlastni obraz o Americanech a Americe. Tady se ten muj obraz radikalne meni. Mozna je to tim, ze Newyorcane jsou hodne open-minded, mozna je to tim, ze v NYC jsem potkala spoustu lidi se stejnymi zajmy a hlavne schopnosti udrzet plnohodnotnou konverzaci. Vetsina setkani vzdycky mela smysl a neco mi dala, neco me naucila. V New Yorku jsem nepocitovala zadna ta klise o Americanech. Vsechny ty predsudky, ktere my v Evrope o nich mame, jsem tam proste nevidela. Nikdo tam nevazil 200kg, vetsina lidi vedela, kde je Praha, lidi se snazili vest zdravy zivotni styl a byli vzdelani. Hlavne jsem mela na vyber a kdyz jsem se s nekym videt nechtela, proste jsem nemusela.
Kdyz jsem prijela na Paradise, a Marija, moje ship soulmate mi rekla, jak ji chybi Evropa a jak jsou ti Americani hloupi a tlusti, oponovala jsem ji a v duchu si rikala, ze to je proste jen predsudek. O tri mesice pozdeji si tady rikam to same. Prace s Americany a denodenni kontakt s nimi at uz v podobe kolegu nebo hostu zasadne meni muj pohled na ne. Jenze zase. To je proste tim, ze Carnival je levna spolecnost a jeji plavby si muze dovolit temer kazdy.
S moji spolubydlici Jelenou :)
Kolegove Americani, vlastne my vsichni tady na lodi, mame ohromnou prilezitost poznat lidi a jejich kulturu z celeho sveta. Mit pratele z celeho sveta. Zjistit, jak Vanoce nebo dalsi svatky probihaji i jinde na svete. Ale oni ne. Oni se nezeptaji, nezajimaji se. Hlava mi to nebere. Proste jsou jen spolu a nikoho si k sobe moc nepusti, na nekterych z nich je videt, jak predevsim lidmi z Asie opovrhuji. Pritom pouze Americani (a Britove, Kanadani a hrstka Australanu) jsou ti, kteri pouzivaji svuj matersky jazyk a nemusi se tak ucit zadnou novou slovni zasobu nebo gramatiku. Vetsina Americanu je z Floridy nebo Jizni ci Severni Caroliny, domov maji za rohem a nekteri z nich se obcas sejdou s rodinou, kdyz kotvime na Floride. Zadny zajem o to, jak vypada svet o kus dal. Zadny zajem o to, jaci jsou lide o kus dal. Kdyz jsem psala o udrzeni plnohodnotne konverzace, tak moje rozhovory s Americankami jsou jedna velka katastrofa, ktere uz se radsi ani neucastnim. Bud je to o jidle, o tom, kde je k dostani lepsi burger, nebo o oblibenych tv shows, pripadne o tom, jak prezit tri dny se zlomenym nehtem, a jestli je lepsi dat si burakove maslo nebo nutelu. Btw., nejlepsi je to pry smichat. Prisaham, ze tyhle rozhovory o nicem dokazou vest hodiny.
Jsem stastna, ze moje spolubydlici a zaroven kolegyne je z Chorvatska. 35 leta inzenyrka, kterou ekonomicka situace v rodne zemi dovedla sem. Jelena a ja jsme v tymu jedine, kdo nema materstinu anglictinu a kdo je z Evropy. S ni jako jedinou muzu vzdy pokecat, zasmat se a postezovat si. Uz jsme si zvykly, ze pro vetsinu nasich kolegyn jsme proste nekde kousek od Ruska. Smutne v roce 2016.
Jinak jsem zacala chodit pravidelne do posilovny a snazim se vybirat alespon trochu zdrave jidlo z toho naseho vyberu, protoze tady pekne pribiram, z cehoz teda nejsem vubec nadsena. Diky totalne nepravidelnemu rozvrhu, kdy jednu cruise zacinam v 7 rano a dalsi cruise zacinam v 5 vecer a koncim v 1 rano a pak zase od 7, se nikdy poradne nevyspim a nechapu, jak jsem zvladla pracovat uz tri mesice bez jedineho dne volna. No, jsem presne v pulce, tak snad vsechna kila zase shodim. Problem je, ze jsem zjistila, ze v jidle je spousta chemikalii a toxinu a ja nevim ceho vseho, aby potraviny vydrzely co nejdele radoby cerstve. Proto to vsechno chutna stejne haha. Kolegyne nechala na stole tri mesice lezet jablko. Po trech mesicich se na jablku absolutne nic nezmenilo. Tak to jen pro predstavu, co v nem (na nem) asi je.
To by dnes z meho stezovani asi stacilo, doufam, ze jsem tim nikomu neotravila den. Priste se ozvu snad s necim pozitivnim nebo s par novinkami. Kdo vi ;) Pokud mate instagram, par fotek z Baham je i tam, plus spousta fotek z meho milovaneho NYC!
Diskuse u článku