Testado.cz - recenze a výběry nejlepších produktů Testado.cz - recenze a výběry nejlepších produktů
Menu
>

Jarní semestr v anglickém Sheffieldu

17. 9. 2015 aktualizováno

Loni jsem strávil čtyři a půl měsíce na Erasmu v anglickém Sheffieldu. Volba to byla jasná, neboť se jednalo o jediné anglicky mluvící město v nabídce naší univerzity. Ačkoli bych příště volil spíše nějakou jižnější zemi, zkušenosti rozhodně nelituji. Tento pobyt patří mezi nejlepší věci, které mi vysokoškolské studium přineslo.

Základní informace o studijním pobytu

  • Autor: Vašek
  • Země: Velká Británie
  • Město: Sheffield
  • Univerzita: University of Sheffield
  • Domovská univerzita: Univerzita Hradec Králové
  • Obor: Archeologie
  • Jazyk studia: Angličtina
  • Délka pobytu: únor – červen 2014 (4 ½ měsíce)

Doprava

Protože jsme na stejný pobyt z naší univerzity (UHK) jeli dva, rozhodli jsme se dopravit do Anglie autem. Kromě finanční úspory je hlavní výhodou auta to, že na místě pobytu s ním můžete pohodlně a levně výletovat. Dále nemusíte řešit počet zavazadel a můžete si vzít věcí, kolik chcete (v praxi spíše, kolik se vám do auta vejde), a neomezují vás žádné váhové limity leteckých dopravců. Nevýhodou auta je, že se jedná o další majetek, který si musíte hlídat, protože jeho krádež nebo poškození vám může způsobit značné komplikace. Ty se nám však naštěstí vyhnuly.

Abychom ještě více ušetřili, skrze jízdomat.cz jsme přibrali další 3 pasažéry – holčinu, která jela do Anglie víceméně na blind žít a pracovat, a paní se psem, která cestovala za svým přítelem. Dodnes nechápu, jak jsme se mohli všichni čtyři a pes do naší Fabie kombi se všemi věcmi vejít. Auto bylo totálně narvané až po střechu.

Cesta tam: Vyjížděli jsme v 8 hodin ráno z Příbrami a jeli přes Německo a Belgii do francouzského přístavu Calais, kde jsme večer trajektem přejeli La Manche. Poté hurá do levého pruhu. Naštěstí byla již noc a provoz tudíž řídký, takže relativně dobré období na to si zvyknout. S pár přestávkami a jedním dvojnásobným špatným odbočením, kvůli kterému jsme si nedobrovolně zajeli několik desítek kilometrů, jsme pokračovali na sever a ráno byli konečně v Sheffieldu. Celá trasa měřila 1600 kilometrů a zvládli jsme ji za 24 hodin. Petr, jehož rodině auto patřilo, odřídil celou cestu sám a já před tímto výkonem dodnes nechápavě smekám. Rozhodně však takovouto výzvu nikomu nedoporučuji.

Ve všech zemích, kromě ČR, byly dálnice zadarmo (dokonce i onen kousek v severní Francii, kde se jinak platí), a tak jsme platili pouze za benzín a trajekt. Celkově nás cena tam vyšla na 1500 Kč. Ke vstupu do Velké Británie vám stačí občanský průkaz.

pes

Zpáteční cesta: Zpátky jsme jeli již pouze ve třech, nicméně jsme jednomu klukovi vezli hokejovou výstroj, takže jsme byli narvaní úplně stejně. Poučeni předchozí cestou jsme tentokrát učinili delší přestávku a přenocovali v lesíku nedaleko belgických Brugg. Tato cesta vyšla velmi podobně, na necelých 2000 Kč. Dohromady tedy doprava stále 3500 Kč.

Co se týká jízdomatu a cestování se zcela neznámými lidmi, ušetří vám to výraznou část nákladů, ale je to vždy sázka do loterie. Holčina byla v pohodě, ale s paní se psem máme nezapomenutelné zážitky. Nejprve si na odpočívadle zapomněla kabelku se všemi svými doklady na střeše auta, takže ji pak o několik kilometrů dále hledala uprostřed dálnice. Naštěstí zrovna kolem jeli belgičtí policisté, kteří nás zachránili. Druhá událost nastala v Calais na pasové kontrole, kde se objevil problém s průkazem jejího psa. My tak museli řešit dilema, zda ji tam nechat a jet, aby nám nepropadl předem zakoupený lístek na trajekt, nebo zda čekat do druhého dne a navštívit s ní místního veterináře, který by jí vydal nová razítka. Nakonec jsme zvolili první variantu s tím, že pro paní si přijede její přítel, který čekal na druhé straně Kanálu.

Ubytování

Bydleli jsme v terrace house na Ashgate Road asi 15 minut chůze od univerzity. Jednalo se o řadový třípatrový dům s 8 pokoji, kuchyní, 2 koupelnami, 2 záchody a sklepem na Beer Pong. Výhodou pro nás byl zadní dvorek, kam se dalo zaparkovat auto (což normálně na ulici bývá problém, protože často potřebujete speciální povolení). Osazenstvo domu bylo mezinárodní, převážně však evropské. My dva Češi, dále dva Němečtí Erasmáci, Ital, co se přijel učit anglicky, Londýňan a Řek. Všichni kluci. Později se k nám přistěhoval i Ománec Atta.

Pokoje jsme našli přes inzerát na FB skupině. Takto jsme si předem vytipovali a domluvili dva domy, přičemž jsme nakonec zvolili tento, protože byl prostornější a navíc měl zmiňovaný dvorek. Nájem byl relativně slušný – 260 liber/měsíc + energie => dohromady cca 320 liber měsíčně.

Náš dům na Ashagete Road (foto autor).

Náš dům na Ashagete Road (foto autor).

Dům měl však několik nevýhod. Zaprvé, můj pokoj byl možná až příliš prostorný a tudíž se špatně vytápěl. (Na druhou stranu Ománec Atta o pokojích prohlásil, že jsou menší než záchody, co má doma). K objemnému prostoru připočtěte dva malé radiátory a dvě obří slabá a netěsnící okna. Jelikož jsme přijeli počátkem února a přede mnou v pokoji nikdo měsíc nebydlel, první noc v něm byla zima skoro jako venku. Protože energie nebyly v ceně nájmu a my všichni (kromě Atty, který tou dobou s námi ještě nebydlel) byli chudí studenti, šetřili jsme a topili pouze dvě hodiny denně, což mělo téměř nulový efekt. Přičemž ve výsledku jsme za energie stejně zaplatili trojnásobek toho, co nám bylo původně slibováno. Není proto divu, že během února a března jsem byl polovinu doby nemocný (a nebyl jsem z domu sám).

Druhým problémem byla špína a všudypřítomná plíseň, zejména v kuchyni, která mě zpočátku dost odrazovala. Naštěstí kluci německý čistotný druhý den po příjezdu zorganizovali velký úklid, takže poté byl dům již poměrně obyvatelný. Tim, který v domě bydlel už předchozí semestr a úklidu se nezúčastnil vše komentoval slovy: „Já bych se toho nedotk!“ aneb o čistotnosti Angličanů. Dále měl jeden horní pokoj na stěně obrovský flek plísně, což kluk, který nám pokoj původně inzeroval přes FB, vyřešil tím, že fotky přemaloval ve Photoshopu. Před jakoukoli platbou a podepsáním smlouvy je tudíž nutné si dům nejprve naživo prohlédnout.

mold

Smlouva pak byla doslova cár papíru a účtenky za nájem byly malé papírky s číslem pokoje a částkou. Naštěstí v tomto směru nebyl žádný problém, takže vše probíhalo v punkové pohodě.

Jedna rada na závěr: Pokud to jde, vybírejte si pokoje ve vyšších patrech. Ačkoli má snad každý dům v Anglii alarm, při takovémto počtu nájemců je většinou vypnutý, protože by ho neustále někdo omylem spouštěl. Domovní krádeže jsou tu přitom časté. Minimálně v našem domě byl semestr před námi jeden přízemní pokoj vykraden.

Univerzita a studium

Velikost a vybavenost University of Sheffield se s Univerzitou Hradec Králové nedá v žádném případě srovnávat. Pro příklad stačí jen uvést, že katedra archeologie na mé domovské univerzitě sídlí v malém kutlochu, zatímco v Sheffieldu má pro sebe vyhrazenou celou jednu budovu. Stejně tak je rozdíl ve výběru vyučovaných předmětů, stejně jako v počtu přednášejících, kteří jsou vždy úzkými specialisty na dané téma. Tento stav je dán samozřejmě tím, že se zde za studium platí nemalé školné (6 000 liber ročně).

Univerzita má vlastní studentskou budovu, tzv. Student Union, která slouží k setkávání studentů a jsou zde umístěny různé služby – studentské oddělení, restaurace, bar, kavárna, aula, obchody, volné PC apod. Na škole existuje též velké množství sportovních klubů a zájmových spolků, ze kterých si vybere opravdu každý. Skvělou možností je vyzkoušet program Give it a Go, díky kterému si za malý poplatek můžete zkusit jakoukoli z nabízených aktivit. Univerzita též o víkendech pořádá jednodenní výlety do turistických lokalit nejen v okolí. Můžete tak snadno navštívit například Newcastle, York, Oxford, Whitby and Scarborough či dokonce Londýn. Další službou, kterou každý student jistě ocení, je 24 hodinový provoz univerzitních knihoven.

Student Union (foto http://www.sheffield.ac.uk)

Student Union (foto http://www.sheffield.ac.uk)

Průběh studia: Semestr trval od 10. února do 14. června s tím, že v dubnu jsme měli 3 týdny velikonočních prázdnin. V magisterském programu archeologie mají všechny předměty (kromě diplomové práce) shodně 15 místních kreditů, což odpovídá 7,5 ECTS kreditům. V každém semestru si studenti tedy volí 4 předměty. Skladba studijního programu se oproti ČR výrazně liší. Zatímco u nás je jeden studijní obor archeologie (výjimku tvoří UK, kde je ještě klasická archeologie a egyptologie) a po studentech se chce zejména všeobecný přehled, v Sheffieldu jdou naopak cestou úzké specializace. Student si může vybrat z asi 13 zaměření, např. krajinná archeologie, archeologie materiálů, experimentální archeologie, paleoantropologie, evropská prehistorie, egejská archeologie apod. Jelikož se předměty v jednotlivých podoborech prolínají, student si tak z nich může sestavit zcela individuální studijní plán, který mu bude nejvíce vyhovovat.

Předměty se běžně vyučují 2 hodiny, takže jsem ve výsledku ve škole trávil 8 hodin týdně, konkrétně 4 hodiny ve čtvrtek a 4 v pátek. Zbytek týdne volno. Na většinu hodin však byla vyžadována domácí příprava, obvykle v podobě přečtení několika článků. Všechny mé předměty byly zakončeny písemnou esejí na 3 000 slov, některé předměty však moly být zakončeny testem.

Můj výběr předmětů byl Rethinking the Ancient Economy, Viking-Age Europe, Experimental Archaeology a Ethnoarchaeology of Production and Consumption. Výuka probíhala standardně v malých učebnách (bylo nás vždy kolem 10-15 studentů), pouze experimentální archeologie probíhala v laboratořích a na farmě v Peak District. Magisterští studenti se zabývali stavbou kruhového domu a bakaláři konstrukcí lodě z kravské kůže.

Přístup učitelů byl vynikající a velmi vstřícný. Oproti ČR bylo naprosto běžné si se všemi tykat, tj. oslovovat křestním jménem (to se týká i lidí z univerzitní administrativy). Dva z našich učitelů dokonce jednou uspořádali pro studenty mimoškolní výlet na psí dostihy.

Na mých předmětech jsem byl jediný Erasmák, nicméně zahraničních studentů zde byla spousta. Nejvíce z Kanady, dále z jižanských zemí Itálie a Řecka. V některých případech bylo cizinců dokonce více než místních. To se u nás jen tak nestává, protože čeština holt není zdaleka tak univerzální jazyk jako angličtina.

Ke škole bych měl pouze jedinou výtku a to, že jim všechno děsně trvá. Od registračního procesu počínaje, až po získávání závěrečných výsledků. Ačkoli jsem všechny eseje odevzdal na začátku června, známky a kredity jsem obdržel až v lednu. Důvodem bylo částečně to, že eseje magisterských studentů musejí ohodnotit (nebo spíše vyjádřit souhlas s hodnocením) i externí učitelé z jiných univerzit. Stejně tak emailová komunikace s mnoha vyučujícími extrémně vázla. Na druhou stranu, co byste při tak obřím počtu studentů (celkově 26 000) chtěli.

Život v Sheffieldu

Sheffield je půlmilionové město ležící na severu Anglie nedaleko Manchesteru a Leedsu. Je vystavěný na několika kopcích (legenda říká, že na sedmi, stejně jako Řím), takže pokud nemáte rádi nudné placky, budete z něho nadšení. Rovinu byste zde hledali opravdu velmi obtížně. Tento ráz města vynikne o to více, když ho srovnáte například s domovským městem mé univerzity – placatým Hradcem Králové. Nejprve ze všeho si tedy musíte zvyknout, že vše je tu do kopce nebo z kopce.

Co se týká počasí, mýty a báje nelhaly. Děs a bída. I když zrovna neprší, obloha je neustále zatažená. Slunce tuhle zemi opravdu nemá rádo. Jestli první týden po příjezdu svítilo dohromady víc než hodinu, tak je to moc. K trvalému šeru si přidejte déšť se silným větrem a máte super recept na depresi. Vítr byl občas dokonce tak silný, že lidé v dešti zahazovali deštníky, protože ztrácely smysl. Ale abych jen nekřivdil. Nemrzlo tu, nesněžilo a v červnu teploty občas přelezly i dvacítku.

Ceny potravin a zboží v obchodech jsou tu vyšší než u nás, ale nic drastického. Když člověk moc nechodí do restaurací a vaří si sám, vyžije docela levně. Jelikož jsem spořivý a potravinově nenáročný, utratil jsem za jídlo v průměru 150 liber měsíčně. Nejvyšší náklady jsou tu za nájmy, které jsou oproti ČR několikanásobně vyšší (v mém případě 11 000 Kč za jeden pokoj).

Záleží na konkrétní lokalitě, ale obchody zde naleznete na každém kroku. Náš dům stál asi 50 metrů od menšího nákupního centra, kde bylo Sainsbury’s a Interspar (něco jako naše Penny s Albertem), které měli otevírací dobu až do 23h. Běžné vybavení domácnosti (přikrývky, povlečení apod.) se dá nejlevněji sehnat v centru v Primarku. Jinak zde existují i One pound a 99 pence shopy, kde seženete také spoustu věcí.

Největší cenový rozdíl je v alkoholu. Točené pivo za 3 libry (100 Kč) opravdu žádná sláva. Otázka, zda si dávat druhé vytane na mysli až nehezky často. Hospod zde naleznete pěknou řádku. Dokonce je zde i jedna česká. Jmenuje se Old Queens Head a sídlí v nejstarším domě ve městě.

Městskou dopravu tvoří autobusy a tramvaje, ale já jsem ji využíval jen velmi zřídka. Bydleli jsme relativně blízko centra, takže vše bylo v docházkové vzdálenosti.

Turistické tipy

V samotném Sheffieldu stojí za návštěvu například katedrála z 15. století St. Peter and St. Paul’s Cathedral, neorenesanční radnice Town Hall, opatství z 12. století Beauchief Abbey, divadlo Crucible Theatre, kde se každoročně pořádá mistrovství světa ve snookeru, The Botanical Gardens, Sheffield Winter Garden, parky Endcliffe a Weston, již zmíněná hospoda Old Queens Head nebo závodiště psích dostihů Owlerton Greyhound Stadium. Navštívit též můžete řadu muzeí a galerií, z nichž většina je přístupná zdarma.

V podstatě hned za městem se rozkládá národní park Peak District, jehož krajina je opravdu nádherná. Najdete zde například i Chatsworth House, ve kterém se natáčela Pýcha a předsudek. Z velkých měst jsou nedaleko Manchester, Leeds, York, Hull či Nottingham.

Kulturní šok (aneb co to sakra?!)

Mezi věci, které by vás při příjezdu mohly nemile překvapit nebo na které si musíte chvíli zvykat, patří zejména levostranný provoz. A nejde pouze o řízení autem, ale i o přecházení silnice. Přijít na to, z jaké strany se na vás auto nejspíš přiřítí, chvíli trvá. Pokud bydlíte ve starším domě, tak kromě odlišných zásuvek, počítejte v koupelně s vypínači na šňůrku (kvůli bezpečnosti) a oddělenými kohoutky na studenou a teplou vodu (kvůli čemu jsem nikdy nepochopil). V jednom teče naprosto ledová a v druhém zase totálně horká a chlapče poraď si…

Přestože v obchodech je výběr veliký, některé druhy potravin byste zde hledali marně. Nejcitelnější je zřejmě nepřítomnost našeho chleba. Mají pouze toustový a ten se mi osobně velmi rychle přejedl. Řadu v Čechách běžných surovin zde pak můžete nalézt pouze ve specializovaných polských obchodech. Pivaři si též budou muset zvykat na chuť místního aleu. Upřímně, zpočátku pěkný hnus za nekřesťanské peníze. Po pár měsících si člověk však zvykne. V obchodech jinak naleznete i klasické ležáky a na točenou Plzeň pak můžete do zmiňovaného Old Queens Head.

Osobně mě velmi zarazilo setkání s prvním univerzitním záchodem (na obrázku). Zpočátku jsem myslel, že tato země je genderově velmi pokroková, když nerozlišují mezi pánskými a dámskými záchody, ale později jsem zjistil, že tohle je jediný unisex záchod na univerzitě a ostatní jsou už normálně rozdělené.

toilet

3 nezapomenutelné zážitky

Zážitků je ze čtyřměsíčního pobytu spousta a těžko vybírat ty nejlepší. Na co však rozhodně nezapomenu je:

  • návštěva Mistrovství světa ve Snookeru 2014
  • květnový výlet na zasněžený Scafell Pike, nejvyšší horu Anglie, v Lake District
  • kouření šíši (vodní dýmky) se svými spolubydlícími za zvuků arabských populárních písní a Včelky Májy od Káji Gotta

Přínos pobytu

Ačkoli jsem si Anglii úplně nezamiloval, čtyřměsíční pobyt zde byl úžasný zážitek a skvělá zkušenost. Studium na University of Sheffield mi ukázalo, že výuka archeologie můžu vypadat i trochu jinak než jsme zvyklí v naší malé kotlině. Důraz zde byl kladen zejména na kritické myšlení a dávání věcí do souvislostí oproti pouhému biflování faktů, které je oblíbené u některých českých vyučujících. I vztah mezi učitelem a studentem byl diametrálně odlišný. Během pobytu jsem též poznal mnoho zahraničních studentů a rozhovory s nimi velmi rozšířili mé obzory. Samotný běžný život v multikulturní zemi, jakou Anglii bezpochyby je, mi pak ukázal, že soužití různých kultur a národností je zcela normální a víceméně bezproblémové. Z tohoto důvodu bych doporučil každému obyvateli národnostně homogenního Česka, aby alespoň na čas do podobné země vycestoval.

Výlet na Scaffel Pike (foto autor)

Výlet na Scaffel Pike (foto autor)

Sdílejte článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo neohodnotil, buďte první.

Autor článku

Podobné články

Diskuse u článku

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odeslat komentář