Díky setkání s několika evropskými dobrovolníky a doporučením mých kamarádů jsem se rozhodla po dokončení vysoké školy vyrazit na Evropskou dobrovolnou službu. Původně jsem chtěla jet někam hodně daleko, kde bude všechno jinak, než je u nás, a tam pracovat v národním parku nebo s dětmi. Postupně jsem své požadavky a preference trochu upravovala, až jsem nakonec skončila v Rakousku na ekofarmě zaměstnávající lidi s drobným mentálním a fyzickým postižením, čehož jsem ani na chvilku nelitovala.

Základní informace

• Autorka: Šárka
• Země: Rakousko
• Město: Göfis (vesnice, větší bližší město – Feldkirch)
• Typ pobytu: Evropská dobrovolná služba
• Místo: Sunnahof Tufers
• Délka pobytu: jeden rok
• Jazyk: zpočátku angličtina, pak němčina a hlavně vorarlberština :)

Evropská dobrovolná služba

Evropská dobrovolná služba (dále jen EDS) umožňuje všem mladým lidem ve věku 17-30 let vycestovat do zahraničí a 2 – 12 měsíců tam pracovat v nějaké místní organizaci (většinou se jedná o práci s dětmi, mládeží, seniory či lidmi s postižením). Účastníci mají zajištěno ubytování, pojištění, zaplacenou cestu a dostávají peníze na jídlo a drobné kapesné (bližší informace naleznete zde.)

Z EDSky si sice žádné peníze nepřivezete, na druhou stranu ty, které dostanete, jsou relativně dostačující (jídlo, volný čas, cestování). My jsme dostávali 160 € na měsíc na jídlo (+ obědy v práci) a 110 € kapesné.

Doprava

Ve Vorarlberku skvěle funguje regionálních hromadná doprava, která je značně podporovaná místní vládou. Kromě obyčejných jízdenek se dají zakoupit velice výhodné časové jízdenky, které platí na všechny autobusy a vlaky v celém Vorarlberku, Lichtenštejnsku a do první stanice v Německu, Švýcarsku a Tyrolsku. My dobrovolníci jsme dostali celoroční jízdenku a velmi ji využívali. Díky tomu, že většina obyvatel žije v údolí podél Rýna (jedno město přechází v druhé), je tato část propojena železnicí s vlakem jezdící ve špičce přibližně každých 20 minut a přes noc každou hodinu. Do horských částí se dostanete hlavně autobusem, který výborně navazuje na vlaky a taky jezdí poměrně často.

Na cestování mimo Vorarlberk jsme využívali hlavně vlaky. Velmi výhodné jsou jízdenky tzv. „SparSchiene“, které propojují hlavní města jednotlivých spolkových zemí (jen se musí koupit v dostatečném předstihu na konkrétní spojení). Další možností je zařídit si průkazku „Vorteilscard“, kterou jsme také dostali, ale moc nevyužili, protože „SparSchiene“ vycházelo výrazně levněji. Pro ty, kteří chtějí v létě procestovat celé Rakousko křížem krážem lze k této kartě zakoupit „Sommerticket“ (70 €/rok 2014), s ní pak můžete jezdit celé léto po celém Rakousku zdarma.

Ubytování

My tři dobrovolnice (já, Carlotta z Německa a Hanna ze Švédska) jsme bydlely přímo v areálu naší organizace ve zrekonstruovaném bytě staršího domu. Každá z nás měla vlastní pokoj a společné sociální zařízení, kuchyň a obrovský obývák. V podkroví byly další pokojíky, kde jsme mohly ubytovat kamarády. Byt byl vybaven vším potřebným – nábytek, nádobí, peřiny apod. Jelikož jsme byli první dobrovolníci, kteří v tomto domě bydleli, tak jsme hlavně zpočátku byt dolaďovali a od naší hostitelské organizace dostali vše potřebné.

Sunnahof – ekofarma, kde jsem pracovala a bydlela, se nachází v části vesnice Göfis mající asi 1000 obyvatel. V naši části zvané Tufers se nachází asi 30 rodinných domů, Sunnahof a second-hand naší kamarádky Ramony. Farma je obklopené lesy a loukami s nádherným výhledem na masiv Drei Schwestern. Do nejbližšího městečka Rankweilu je to pouhých 10 minut na kole (po rovině, po cyklostezce) nebo autobusem, tam už se nachází další obchody, supermarkety a hlavně vlaková stanice. Do Feldkirchu (mající asi 20 tisíc obyv.) je to přibližně 15 minut autobusem nebo 30 minut na kole.

Práce

Jak už jsem uvedla, pracovala jsem na Sunnahofu, jakési ekofarmě zaměstnávající lidi s menším mentálním a fyzickým postižením. Sunnahof se skládá ze čtyř částí nabízející různé typy zaměstnání pro své klienty. V jedné části se klienti starají o domácí zvířata – krávy, prasata, kozy a slepice, jejichž maso a vejce se poté prodává (v biokvalitě). Další částí je truhlárna, kde se vyrábějí jednodušší předměty pro firmy a organizace z okolí (např. bedýnky na místní pivo, medaile na lyžařské závody). Dále se zde nachází kavárna nabízející fairtradovou kávu, nápoje a domácí moučníky, součástí je i malý bioobchůdek nejen s místními výrobky. Já jsem pracovala v zahradnické části, kde jsme pěstovali hlavně sazenice zeleniny a květin, sušili bylinky na čaje a přes zimu vyráběli hmyzí hotely.

Mým hlavním úkolem bylo klientům pomáhat a motivovat je do práce. To občas nebylo úplně jednoduché, jelikož jsem zpočátku neuměla vůbec německy, ale i díky nim jsem se rychle učila. Práce to byla velice zajímavá, mí nadřízení byli skvělí a kromě zimy jsem byla skoro stále venku. S klienty jsem zažila spousty vtipných historek, postupně jsem si ke každému našla individuální přístup a způsob komunikace, a jejich hlášky byly občas opravdu nezapomenutelné. Získala jsem také mnoho zkušeností a informací o pěstování a ochutnala snad všechny jedlé plevele. Líbilo se mi, že práce v naší části byla velmi různorodá, během roku jsem také pomáhala na několika akcích pro veřejnost (Kürbisfest, Frühling am Sunnhof,..), které Sunnahof pořádal, s klienty jsem se účastnila pár výletů a uspořádala pro ně prožitkový program v lese (Tag der Erde).

Pracovala jsem 34,5 hodiny týdně, do těchto hodin se počítal i kurz němčiny, různé mýtinky a školení. Ráno jsme začínali v osm hodin a končili o půl páté, případně ve tři hodiny, na oběd jsme měli hodinovou pauzu. Víkendy jsme měli volné (kromě pár akcí pro veřejnost) a nárok na dva dny dovolené za měsíc, to jsme si samozřejmě mohli vybrat dohromady (nebyl problém si i nějaké hodiny navíc napracovat).

Život ve Vorarlberku

Vorarlberk, to jsou města v údolích plná života s bohatým kulturním vyžitím, nádherná příroda, hory, Bodamské jezero, zajímavá moderní dřevěná architektura (vyhlášená daleko za hranicemi), sýry, místní zemědělci se silnou vazbou na svá hospodářství, specifický dialekt. A také zde prý mají nejvyšší HDP a porodnost v rámci celého Rakouska. Že by ideální místo pro život? Ano, opravdu jsem si tam často připadala, jak v ráji :).

Místní jsou moc milí, otevření a zvláště na horách se s vámi hned dají do řeči (hlavně, když slyší, že mluvíte cizím jazykem). Také mě příjemně překvapila ekopolitika místní vlády. Snaží se být energeticky nezávislí na zbytku Rakouska, podporují hromadnou dopravu, využívání jízdních kol či nakupování v místě bydliště, místní zemědělce a výrobce, a že veškeré potraviny seženete i v biokvalitě, to je samozřejmostí.

Rakouská kuchyně

Rakouská kuchyně je hodně podobná té naší, jejich nejtypičtější jídla jsou často stejná – řízek, knedlíky, štrůdl (hold éra Rakouska-Uherska se nezapře). Mezi další typická jídla nejen ve Vorarlberku patří käsespätzle (něco jako halušky z těsta bez brambor s výrazným horským sýrem a opečenou cibulkou), vynikající jsou všechny sýry (nejlepší a cenově příznivé zakoupíte přímo na farmách v horách).

Potraviny jsou většinou dražší než u nás, o to kvalitnější, levné jsou všechny mléčné výrobky, naopak pečivo je poměrně drahé (bochník chleba vyjde často dráž než láhev vína :)). V Rakousku seženete veškeré potraviny v biokvalitě, často za velmi přijatelnou cenu. Nejlevněji nakoupíte v supermarketu Hofer, naopak v Sutterlüty (pouze ve Vorarlberku) seženete mnoho lokálních potravin (i z malých farem). Co se týče alkoholu, tak pivo je také oblíbené (ve Vorarlberku je i několik pivovarů). Víno je v obchodech levné (s velkým výběrem rakouských a italských značek), oblíbené jsou i různé pálenky a z nealkoholických nápojů jasně vede jablečný mošt. Ceny alkoholu v obchodech jsou přijatelné, v hospodě vás vyjdou několikanásobně dráž.

Místní dialekt

Ve Vorarlberku se mluví velmi atypickým dialektem, kterému často nerozumí ani Vídeňáci. Dialekt je stále živý, místní jsou na něj patřičně hrdí a často se stává, že tatáž slova se ve dvou sousedních obcích řeknou úplně jinak. Někteří mají velký problém mluvit spisovnou němčinou, ale anglicky jsem se domluvila skoro všude.

EDS život a volný čas

Součástí EDS jsou dvě povinná školení. Na začátku je popříjezdové školení, které jsme měli ve Vídni, tam jsme měli příležitost se potkat s dalšími dobrovolníky (účastnící se EDS v různých částech Rakouska). Po půl roce jsme se sešli ve stejné skupině v Innsbrucku, kde jsme společně hodnotili, jak probíhají naše projekty a začali se připravovat, na to co budeme dělat po naší EDS.

Jednou měsíčně jsme se potkávali s naší pracovní mentorkou ze Sunnahofu a probírali naši práci a život v této organizaci. Jednou měsíčně jsme se také scházeli s ostatními dobrovolníky a koordinátorem všech dobrovolníků ve Vorarlberku. Koordinující organizace připravovala každý měsíc pro všechny dobrovolníky a ex-dobrovolníky nějakou volnočasovou aktivitu (např. vaření jídel rakouské kuchyně, zimní víkend na horách, návštěva horské salaše s ukázkou výroby sýra,..).

Díky této skupině jsem si rychle našla skvělé kamarády, se kterými jsme pak trávila volný čas, nejčastěji výlety do hor, občas na kole, v zimě na sněžnicích či běžkách. Občas jsme vyrazili někam do města, na koncert, byli jsme na Alpabtriebu (jakési ukončení pastevecké sezóny), účastnily jsme se kulturního bálu apod. Pro ostatní dobrovolníky jsme s holkami připravovaly různá setkání – např. mezinárodní Vánoce, oslavu letního slunovratu apod., čas zbyl i na cestování mimo Vorarlberk. Díky obrovskému štěstí na své spolubydlící moc ráda vzpomínám i na nesčetné večery u vína plné smíchu i důvěrného povídání.

Turistické tipy

Ve Vorarlberku je nádherně snad všude, stačí nasadit pohorky, vyrazit do hor nebo na kole údolím Rýna k Bodamskému jezeru.

Z měst byste rozhodně neměli minou FELDKIRCH – s rázem středověkého města, úzkými uličkami, hradem nad městem a bohatým kulturním životem. Dále hlavní město Vorarlberku BREGENZ ležící na břehu Bodamského jezera, zde najdete staré historické budovy, moderní architektonické skvosty a příjemné promenády podél jezera. Místní raritou je největší plovoucí jeviště na světě, každé dva roky měnící vzhled dle v současnosti hrané hry.

BREGENZERWALD – harmonická krajina menších kopců s nádhernými vesničkami a typickou horskou architekturou (asi nejkrásnější obec je Schwarzenberg).

MONTAFON – nejvyšší část Vorarlberka, nejvyšší vrcholy přesahují 3000 m n. m.

Z Vorarlberka je to také „co by kamenem dohodil“ do Lichtenštejnska (i když tam mi přijde, že nic zajímavého není), Švýcarska, Německa (překrásné je nedaleké ostrovní městečko Lindau anebo vzdálenější, nám Čechům známá, Kostnice (Konstanz)).

5 nezapomenutelných zážitků

Je opravdu těžké vybrat 5, a tak jsme vybrala po jedné z různých částí mého EDS života.

1. Mezinárodní Vánoce – společné Vánoce s ostatními dobrovolníky s typickými vánočními pokrmy i zvyky různých zemí – tancovali jsme švédské tanečky okolo vánočního stromku, pouštěli lodičky ze skořápek,…
2. Spousty nezapomenutelných hlášek a zážitků mám z práce s postiženými. Např. jednou mi strkal jeden klient květiny do vlasů se slovy „Ich mache dich hübsch“.
3. Můj první velký výlet do hor na švýcarskou horu Hoher Kasten, vyráželi jsme ze zamlženého údolí, nahoře nás čekal sníh a úžasná inverze (v údolích se vařila mlha a vidět z ní byly pouze vrcholky nejvyšších hor). A cestou zpátky jsem se dozvěděla, že to prý vypadá, tak že všechny holky z Čech mají dobrou fyzičku a milují výlety do hor :)
4. Nezapomenutelná dovolená s Hannou u italského jezera Lago di Garda, plná vtipných historek, koupání v jezeře a úžasné italské zmrzliny, díky níž jsme se vrátily skoro bez peněz.
5. Všechny rozlučky – celý týden postupného loučení – loučení s kamarády i klienty – to se slovy nedá popsat.

Přínos pobytu

• Úžasní kamarádi, se kterými jsem stále v kontaktu.
• Druhý domov – místo, kam se chci stále vracet.
• Během roku jsem se naučila německy, tak že jsem schopná se domluvit, zlepšila jsem si angličtinu a hlavně jsem se přestala bát hovořit cizím jazykem (a ten AHA efekt, když jsem si uvědomila, že si mohu v cizím jazyce povídat, o čem chci).
• Během toho krásného roku jsme se naučila spousty praktických dovedností, ale hlavně mě to velmi osobnostně posunulo. Díky tomu, že po přestěhování do zahraničí začínáte znovu od nuly, máte hodně času být sami se sebou a setkáte se se zajímavými lidmi s různými pohledy na svět = jedinečná příležitost pro každého z nás.